Tak trochu jiná reportáž

Prázdniny se nenávratně chýlí ke konci, což znamená mimo jiné řadu před školních povinností a starostí. Ale v termínu od 23. do 27. srpna mohou hráče, kteří se rozhodli zahrát si v Bratislavě na tamějším Slovak Floorball Cup, tížit pouze myšlenky na florbal. Jedná se o mladý turnaj, neboť se koná teprve druhý ročník. Cesta, ubytování, MHD, haly, pořadatelé atd. stojí za zmínku, protože fakt stojí. Spíše než o florbalu bude článek o souboru zážitků očima jednoho z účastníků turnaje, jak nám je přiblížil hráč FBC Ostrava Matyáš Šindler. Pokud Vás to ještě zajímá, tak čtěte dále …

Cesta a uvítání

Ve středu 23. srpna jsme v odpoledních hodinách nasedli do „Poláka“ (Expres Warsovia) s cílovou stanicí v hlavním městě našich východních bratrů. Cesta probíhala bez přestupů, přibližně dvě a půl hodiny. Ihned po příjezdu nás uvítaly pořadatelky, od kterých jsme obdrželi klíčenky s logem turnaje a účastnický náramek. Dokonce se nabídly, že s námi pojedou na ubytování, protože naše znalost slovenské metropole nebyla zas tak veliká. Podotýkám, že v Bratislavě se dá pohybovat současně autobusy, trolejbusy i „električkami“, takže jsme nabídku uvítali.

Ubytování a strava

Soutěžní celky měly možnost se mimo hotely a penziony ubytovat na kolejích vysoké školy. Pomoc s ubytováním zajišťoval jeden z hlavních organizátorů turnaje, nám v Ostravě dobře známý Lukáš Řezanina. Očekával nás v hlavní budově kolejí a poradil nám, co-kde-kdy a jak. Po vyzvednutí ubytovacích karet a klíčů k pokojům (v případě ztráty hrozily vysoké sankce) jsme se vydali do bloku bungalovů. Domky = bungalovy samy o sobě tvořily menší „subareál“ ohrazený plotem. Karta sloužila k přístupu do těchto „subareálů“. Samotný „subareál“ čítal dvoupatrové pavilony A – Z navzájem propojené terasami s přibližně po 60 třílůžkových pokojích. Vybavení kolejí včetně interiéru pokojů bylo původní snad z roku 1980, kdy se koleje zkolaudovaly. Z čehož mnoho šampónů a mazánků dostalo srdeční kolaps a ti, kteří ještě dýchali, chtěli plakat. Ale za ty prachy (fakt dobrá cena), co byste chtěli. Sportovec neřeší, sportovec hraje. No, nakonec si všichni zvykli. Třetí den to už nikdo neřešil. Pro tento důvod se ještě dlouho bude držet hláška: „Horší, než v Bratislavě to nebude…“
Terasy nebo balkóny chcete-li, tvořily spíše otevřené chodby, které spojovaly všech patnáct domků. Mohli jste tedy procházet přes balkóny k ostatním. Bylo tu jisté riziko, že někdo bude v noci chodit a snažit se něco „získat“. Naštěstí nás místní přesvědčili o opaku, když si s námi chtěli dát pivo a chovali se k nám velmi pěkně. Komplex rovněž obsahoval dvě menzy, které byly na špičkové úrovni za solidní ceny s širokou nabídkou, kterou ocenili i vybíraví hráči. My jsme pak měli dobré téma na diskuzi, co pak dobrého si příště dáme.
Pokud se nestihnete vrátit na koleje do menzy, tak můžete využít opravdu velké množství restaurací v Bratislavě, kde seženete oběd v podobě menu za cca 4,5 Éček. Nejste-li příznivci menuček, můžete navštívit nákupní centra a fast foody. Zde jsme zaznamenali zajímavý postřeh. V nedalekém obchodním centru vedle haly Dom Športu mají široký výběr restaurací, ale KFC byste se nedohledali. V Bratislavě je asi „mekáč“ populárnější.

Nákupy a jazyková bariéra

V mnoha případech probíhalo nakupování obtížněji. Ne kvůli jazykové rozdílnosti, ale díky jiné měně – Euru. Mnoho hráč by vytvořilo rekord v nejpomalejším nakupování minerálky, kdy strávili deset minut výpočty přes měnový převodník. Ještě, že máme ty chytré mobily. 🙂 Pochopitelně zábava byla při srovnání českých a slovenských výrazů. Naší skupině se zalíbilo slovo Paradajka a to tak, že po návratu do Česka jsme nebyli schopni říct rajčeti jinak než právě paradajka.

Bratislava a turistika

„Na první pohled město vypadá velmi moderně. V některých částech jsme měli pocit, že jsme v New Yorku. Jako celek však Bratislava není tak veliká, poněvadž se rozkládá v malém prostoru na obou březích Dunaje. Proto je většina budov postavena okolo nevelikého centra, za to s atmosférou a teplotami připomínající leckteré letovisko Jižní Evropy.“
Centrum Bratislavy je velice různorodé. Stávalo se, že vedle kostela se zničehonic objevila budova magistrátu. Při naší obchůzce jsme se dostali také na ulici, která svým vzhledem připomínala nám známou a pravděpodobně nejznámější ulici v Ostravě – Stodolní. Irská, Francouzská, Anglická, ale i Skotská hospoda. Mě osobně překvapily dvě věci – veliké množství obchodů se suvenýry a časté skupinky německy mluvících turistů, které se ihned staly terčem vtípků. Když jsme vedle jedné takové stali asi pět minut, shodli jsme se, že po „Guten Tag!“ by nejspíš z naší strany přicházelo pouze „Auf wiedersehen!“, poněvadž jejich němčině nikdo nerozuměl. Zajímalo by mě, jestli na místo Bratislavy používají více německý název Pressburg, jelikož vypadali, že o Bratislavě vědí asi jako Forrest Gump o teoretické fyzice. Celkově zanechalo historické centrum pozitivní dojem.
Jak bývá dobrým zvykem, tak pořadatelé vždy nabízí v doprovodném programu turnaje různé akce, párty a slevy na turistické zajímavosti. Za návštěvu stojí historické centrum, o kterém jsme již psali. Dalším turistickým trhákem je Bratislavský hrad a Ufo tower, což je známá vyhlídková věž na mostě přes Dunaj. Z výšky 95 m (kam se dostanete výtahem z 45 s) je vynikající pohled na Bratislavu, která se rozkládá na obou březích. Mimo panoráma města můžete pozorovat lodě na řece a vnímat velkolepost Dunaje samotného. Je to prostě zážitek hodný za zažití na vlastní kůži.
Jestliže pořadatelé lákali do bratislavské ZOO v Mlynské Doline na „príjemné ochlazení v letných horúčavách a oddych mezi zápasy,“ tak měli pravdu pravdoucí a navíc ZADARMO. Nevelká ZOO se 174 druhy zvířat opravdu poskytla klid a chládek v lesoparku podél Dunaje. Za naši skupinu vyzdvihnu rodinu surikat, které byly famózní.
Slevy na vstupném zařídili pořadatelé do Archeologického Hudebního muzea a koupaliště v Tehelném poli.

Doprava a Sportovní haly

Jakožto ve většině univerzitních měst byl i bratislavský kampus na okraji slovenské metropole, což ústilo v zdlouhavé přesuny MHD. Nicméně autobusů na točnu u kampusu jezdí dost a v četných intervalech. Po pár zastávkách můžete přestoupit na tramvaje nebo později i na trolejbusy. Hezky se projedete podél Dunaje. Neskutečným osvěžením, kterého jsme rádi využívali, byla klimatizace v tramvajích. Ta byla za 100 bodů. Takže pro cestování jsme volili, co nejdelší možnou trasu tramvají a jen krátký přesun autobusem anebo jsme rádi jezdili jen tak sem a tam, abychom jsme se ochladili. Lepší než hodinu sedět ve vydýchaných halách. Bratislavské MHD musím vyzdvihnout, poněvadž se dostane prakticky do každé uličky. Propojenost, dostupnost. Jedinou kaňkou byla absence častějších nočních linek vzhledem k velikosti města.
Bydleli-li jste na kampusu, pak jste měli celkem tři typy vzdáleností na haly.

1. ta šťastná varianta, přímo v místě resp. 5 min chůze
2. možnost byla kousek busem a kousek električkou k Dunaji. Tam byl shluk tří hal, kde jste mohli hrát. Šlo spíše o menší haly pro mladší kategorie.
3. tzv. Turistická verze přes celé město na druhou stranu. Cestovní čas něco málo přes hodinu. Opět tři haly pohromadě.

Mít náramek po celou dobu turnaje se vyplatí, protože cestou na vlak zpět jsme v autobusu dokonce potkali revizora, ale moc radosti jsme mu neudělali, protože všichni svůj náramek měli.
Turnaj Slovak Floorball Cup 2K17 sa odehrává v sedmi bratislavských sportovních halách – Elán, Mladosť, Dom Športu, Mlyny, PKO, FTVŠ a v moderní Hant aréně (zde se hrálo MS žen vloni v prosinci) a kde se uskutečnily všechny finálové zápasy. Naše zkušenosti:
Dom športu – Venkovní nádech sorely se přenesl i do vnitřku, a tak jsme si připadali jako v minulém století. Nutno ovšem podotknout, že hala přes svůj starší kabátek, nabízela mnoho zajímavých a skrytých místností (například Kryocentrum). Dostatek šaten a sprch. Vzduch na tribuně by se však dal krájet.
Telocvičňa lekárskej fakulty – S druhou halou, se kterou jsme se mohli setkat, se nacházela nedaleko univerzitního kampusu. Potěšila nás modernější tribuna s více místy k sezení, dobré světlo, avšak hala si dojem zkazila především házenkářským lepidlem, jež bylo opravdu všude.
Športová hala – PKO – starší hala s menším hřištěm na volejbal nebo košíkovou, ale pro klání mlžů úplně dostačující, povrch parkety, malé, doslova minimalistické tribuny, vzduch OK, blízkost parku a Dunaje dává + navíc,
Športová hala Elán – nová velká hala, velmi dobře větraná, mladší kolegové si stěžovali na povrch, asi proto, že nevyhráli.
Hala Mladosť je z druhé strany komplexu společného s Elánem, ale více informací nemáme.
Športová hala Prof. Rovného – tak to vůbec netušíme, ale protože z tramvaje jsme u jedné haly viděli postávat hráče z Tatranu a Žiliny, jsme toho názoru, že to bude ona a je kousek od haly PKO.
Hant Aréna – je hala, která Vás již z venku ohromí, má krásnou „nadčasovou“ konstrukci a je hodna opravdu pořádání velkých finálových bojů (viz MS žen 2017). Sice jsme se jako fanoušci skoro ztráceli, ale mladší žáci tvrdili, že to byl super zážitek. Jen odpoledne nám připadalo, že někdo zapoměl spistit klimatizaci.

Co se Vám může přihodit

Je to situace, kterou nabídne každý turnaj. Je jedno, jestli je to Brno, či Praha. Nově i Bratislava. Odehrajete zápas ráno v 8. Další okolo 14 hod a dlouze čekáte na poslední večerní zápas (jezdit více než hodinu na ubytko a pak zase zpět je stejně ubíjející jako čekání). Již tak dlouhé čekání na pozdní zápas prodlužuje více než půlhodinové zpoždění. K tomu přidejte fakt, že končíme skoro ve 23 hodin. Po maratónu přes ulice noční Bratislavy (přes hodinku jízda na ubytování) finišujeme ke kolejím doslovně za pět minut dvanáct. K naší smůle dvanáctka značí půlnoc a tedy necelých šest hodin spánku, protože zítra ráno dohráváme skupinu už v 8:00. Ovšem, kdy jindy bychom viděli nasvícený Slovenský parlament, než při nočních florbalových utkáních, že?

Závěr

Hned čtyři kluby z MS kraje (Vítkovice, FBC Ostrava, Horní Suchá a 1.MVIL) si odzkoušely II. ročník Slovak Floorball Cupu. Hráči zmíněných klubů si rozhodně odvezli neskutečný počet zážitků. Vše, co je poprvé, je nezapomenutelné. Co je však až neskutečné, je velikost vítězného poháru. Ten vyhráli mladší žáci FBC Ostrava a ve většině případů, byl větší než oni sami a připadali si, jako by vyhráli Stanleyův pohár v NHL The Cup, který sotva zvedli ze země natož nad hlavu!!!