Osobnost měsíce září – Ondřej Král

Jeden rozdílový hráč nerozhoduje zápas

Ondřej Král; FOTO: FB FBS Olomouc

Měsíc září je synonymem pro začátek. Pro jednoho školního roku, pro druhého podzimu a příchodu chladnějších dnů. Pro druh homo sapiens florbalis (člověk rozumný florbalový) je září začátkem sportovní sezóny. Ta letošní je okořeněna tím, že nejvyšší chlapecká juniorská liga zažívá životní změnu. Zda k lepšímu či horšímu, ukáží až další týdny či roky. Dívčí naopak může bilancovat, jestli změna, kterou prošla vloni, byla přínosná.
Zajímalo nás, jak obě ligy vidí jejich přímí účastníci. V obou případech jde o nováčky, kteří se v obou nejvyšších soutěžích objevili letos poprvé a oba mají jeden společný rys. Hostování v týmu 1. ligy juniorů a juniorek.

Ahoj Ondro,
jak jsem zmínil v úvodním odstavci, jsi v týmu juniorů FBS Olomouc na střídavém hostování do konce října. Řekni nám jak k Tvému hostování došlo?

Dobrý den,
nabídku hrát za Olomouc jsem dostal již před dvěma roky, kdy se olomouckému týmu podařilo postoupit do dorostenecké extraligy. Ten rok se ovšem dařilo i našim juniorům, za které jsem pravidelně nastupoval, a probojovali jsme se do tehdejší 2. ligy juniorů, kde v tom roce hráli například Bulldogs Brno či Gullivers Brno. Takže jsem zůstal v Prostějově. Tento rok už byla situace v domovském klubu příznivější, tak jsme se s Lukášem Rubínem (hlavním trenérem olomouckého tým) domluvili na střídavém hostování do konce října. Měl jsem dorazit na „výběrový trénink“, kde jsme se domluvili. To bylo někdy na konci prázdnin. Střídavé hostování mi končí 30. října, ale po domluvě, jak s Prostějovem, tak s Olomoucí mi bude po krátké pauze do 18. listopadu podepsáno hostování na zbytek extraligové sezony.

V loňské sezóně jsi hrál prvním rokem za juniorku Prostějova (mateřský klub pozn. autora) a nakoukl jsi do celku mužů Regionální i Olomoucké ligy. Můžeš vzájemně srovnat všechny čtyři ligy? V čem se liší?
Co se týče juniorských lig, tak loňská 2. liga juniorů rozhodně neměla špatnou kvalitu, ale nám jako týmu se bohužel nedařilo a do play off jsme se nedostali. Extraliga je ale co se týče rychlosti hry zase ještě o parník dál. Není čas téměř na nic. Co se týče střelců, tak v nižších soutěžích daleko více vynikaly individuality, v extralize už je to spíš o souladu celé pětice.
Olomoucká liga mužů je hodně o fyzických soubojích, často ale na hranici pravidel. Technika nehraje příliš velkou roli a hodně se projevují individuality. V Regionální byl minulý rok boj o postup do divize, kam se nakonec dostalo více týmů včetně Olomouce a tento rok konkurence hodně zeslábla. Obě mužské soutěže jsou podle mě na nižší úrovni než extraliga juniorů, ať už co se týče rychlosti, techniky nebo hry tělem.

Ve svém klubu jsi kapitán juniorského týmu. K tomu jsi vyložený střelec týmu. V nejvyšší KB lize máš na kontě za čtyři utkání 3 branky z celkově 12 vstřelených, což je čtvrtina týmových branek. Byl jsi považován za lídra v týmu odjakživa anebo vše postupně dozrávalo? Jsi rozdílový hráč? Máš stejný respekt u soupeřů, bojí se tě gólmani soupeřů?
Střelce ze mě “udělali“ až letos v Olomouci. V Prostějově hraji na pozici obránce a moc gólů jsem nedával. Trenér mě v Olomouci vyzkoušel na turnaji Fat Pipe Moravian Cup na postu levého křídla, já v prvním přátelském zápase s Přerovem dal 5 gólů a do obrany už jsem se nevrátil. Jsem rád, že i v začátku sezony se zatím střelecky daří a můžu týmu pomoct. V Prostějově jsme měli vždycky nouzi o hráče ročníku 99, takže i to mi dopomohlo na post kapitána (kterým už letos nejsem, protože jsem za prostějovské juniory zatím neodehrál žádný zápas). Myslím si, že nějaké vůdčí schopnosti ve sportu v sobě mám. Podle mě jeden rozdílový hráč nerozhoduje zápas, celý tým musí táhnout za jeden provaz. V Prostějově jsem jím asi byl, v Olomouci šlapeme víc jako tým a máme víc střelců a víc rozdílových hráčů. Samozřejmě s kluky (i s gólmany) se často známe z výběrů, takže respekt asi funguje na obou stranách.

Junoři FBS Olomouc na FatPipe Moravian Cupu 2017, Ondra je třetí zleva v dolní řadě; FOTO: FB FBS Olomouc

Podle předchozích otázek je zřejmé, že jsi základním kamenem týmu, hráčem od něhož se očekávají výsledky. Jaké jsou Tvé pocity před důležitým zápasem? Máš nějaké zvyky nebo rituály? Jak relaxuješ po zápase? Máš k týmu proslov?
Před každým zápasem jsem trochu nervózní, ale to k tomu patří. Ale myslím si, že tlak na mou osobu, že se ode mě čekají dobré výkony a góly, mi spíš pomáhá než ubližuje. Většinou se s tím umím vypořádat. Před každým zápasem extraligy se snažím soustředit hlavně na svůj výkon. Promluvy k týmu a podobné věci nechávám na kapitánovi a asistentech. Zvyky ani rituály nemám. Prostě od začátku rozcvičky jdu hlavně do sebe a snažím se už myslet jen na zápas. Po zápase nejlépe zregeneruji v horké vaně.

Výrazný hráč se dostane do krajských výběrů, kde jsme měli možnost se poznat. Sám v rozhovoru pro klubové stránky uvádíš, že je to jeden z Tvých dosavadních úspěchů. Jaké jsou Tvé další florbalové cíle? Respektive, čeho by jsi chtěl dosáhnout či vyzkoušet?
Aktuální cíl je nasbírat s Olomoucí co nejvíc bodů v juniorské extralize a probojovat se co nejdál v následném play off. Náš mužský tým v Prostějově chce letos postoupit do divize, ale tam pomůžu jen v pár zápasech, protože zbytek sezony budu hostovat v Olomouci. Příští rok nastupuji na vysokou školu, ale florbalu bych se chtěl rozhodně dál věnovat.

Tým Prostějova s Ondrou Králem; FOTO: Lukáš Ondra

To je budoucnost. Ohlédněme se do minulosti. Existuje nějaký florbalový moment, na který rád vzpomínáš?
Krásně se mi vzpomíná na sezonu 2014/2015 kdy se nám povedlo s dorosty i juniory vyhrát krajskou soutěž a v juniorech pak navíc postoupit do 2. ligy.
Měl jsem možnost si opakovaně zahrát i na turnaji ve švédském Göteborgu za slovenský tým Snipers Bratislava.
Co se týče osobního výkonu tak asi už dříve zmiňovaný zápas s Přerovem a 5 vstřelených gólů a nyní každý další zápas v juniorské extralize mě strašně baví.

A ještě kousek více do historie kdy, kde a jak jsi začínal? Jak probíhaly tvé florbalové začátky a jak ses vůbec k florbalu dostal?
K florbalu jsem se dostal už jako malý na vesnici, kde jsme chodili s pár klukama do tělocvičny si zahrát. Ale postupně nás chodilo méně a méně a tak se to rozpadlo. Potom jsem asi 2 roky chodil do kroužku v Prostějově. Pak už jsem chtěl hrát za klub. To mi bylo 11 a nastupoval jsem na gymnázium.

Florbal je teď pro nás životně důležitý, ale asi nebude po celý život, a proto se zeptám na školu a další tvé zájmy. Jakou školu studuješ a existuje ještě něco mimo florbal? Jak je těžké skloubit náročné studium a tréninky? Máš vůbec čas pro sebe nebo jiné své koníčky?
Studuji osmileté gymnázium v Prostějově a na jaře budu maturovat a dělat přijímačky na vysokou školu. Takže tento rok je opravdu hodně náročný, jelikož nebydlím ani v Prostějově, ale ve vesnici vedle, takže musím dojíždět do školy a večer ještě dvakrát týdně na tréninky do Olomouce. Ale zatím to zvládám relativně bez problémů. Kromě školy a florbalu ještě hraji na klavír a moc rád věnuji co nejvíc času své přítelkyni.

Ondro, děkuji za vyčerpávající odpovědi, přeji hodně florbalové radosti a skvělých spoluhráčů.

Míchačky 2016

About the Author: ivosin