Musím čekat na svou chvíli.

Kdo z elévů nebo mladších žáků někdy nesnil o tom, že bude vynikající florbalista, který hraje nejvyšší mužskou ligu, reprezentuje Českou republiku a má nabídky ze zahraničí? Snad každý, kdo to myslí s florbalem vážně a nechodí na tréninky jako do kroužku. Je jedno, jestli hrajete v Jablunkově, Bruntále, Kopřivnici či Ostravě, sní každý. Kolika holkám nebo klukům se tento sen vyplní? Kdo opravdu chce, má sportovního ducha a špetku nadání, má šanci. A teď přijdou na řadu věční pesimisté, kteří budou tvrdit, že šanci mají jen ve velkých městech jako je Ostrava, Brno či Praha. Je a není. Začít se dá kdekoliv. To je dobrý start. Ovšem v určité chvíli se musí přesídlit do (nerad to slovo používám) velkoklubu, což je ten správný odrazový můstek pro další krok.
Téma února je: „Z malých měst do velkého florbalu“. Radi bychom Vás seznámili s dvojicí, která se prosadila. Hráčku a hráče, kteří vykročili správným směrem. Jirka Štěpánek je hráč Panthers Otrokovice. Nepříliš velký vzrůstem, za to velký silou a bojovností. Obránce přes kterého projdete jednou z deseti pokusů, ba ani možná to ne. Na hřišti je skvělou oporou týmu a hecířem na střídačce. V civilu rozhodně nezkazí žádnou legraci. To z Jirky dělá hráče, jehož v týmu na sto procent chcete mít.

Ahoj Jirko,
začněme tedy chronologicky od úplného počátku. Když jsi se narodil, byl jsi už sportovec? Kdy přišel ke slovu florbal a kdo za to může?
Dobrý den,
Už odmala jsem hrál hokej, který mě neskutečně bavil a hřál u srdce. Bohužel jsem musel s mojí hokejovou kariérou skončit kvůli častým nemocem. A tak jsme s rodiči hledali alternativu a tou byl teď pro mě jediný sport jménem florbal. K florbalu mě dovedl můj bratranec, který hrál taktéž florbal. Hrál za Panthers, kteří se pokoušeli dobýt tehdejší extraligu. Moje začátky s florbalem začaly v klubu TJ Sokol Zlín, byl to jediný klub s mládežnickým zázemím poblíž mého bydliště. Zde jsem strávil dva roky. Láska k tomuto sportu ochabovala a vytrácela z mého života. Tak jsem se dal na fotbal, abych nezakrněl po sportovní stránce. Fotbal jsem vydržel hrát 5 let, kde jsem se dostal do výběru zlínského kraje žáků. Jelikož další kategorie dorostenců klub už neměl tak jsem skončil i s fotbalem a vrátil se zpátky k florbalu. K návratu k florbalu mi napomohli kamarádi, kteří začali chodit do Otrokovických Pantherů, jež čerstvě postoupili do bývalé extraligy. A tak začal můj comeback do světa florbalu. Nastoupil jsem zde do starších žáků a cítil jsem, že to zde bude mnohem lepší než ve Zlíně i díky klukům, kteří mě hned přijali do party.

Můžeš nám prozradit v kolika letech jsi jel poprvé na typický letní turnaj, kterým je Ostrava Cup, Nisa Open, OpenGame Brno, Prague Games či Stupava Cup? Jak na tebe působila možnost si zahrát proti klukům z týmů, které z ligy neznáš?
Na můj první letní turnaj jsem jel za starší žáky Otrokovic a byl to Ostrava Cup, kde jsme se umístili ve skupině na prvním místě, ale hned jsme vypadli ve čtvrtfinále, což mě hrozně mrzelo. Ale zase na druhou stranu jsem načerpal plno zkušeností do dalších sezón, protože jsem hrál proti cizím klukům a týmům.

V letních turnajích tedy „hostuješ“ i za jiné týmy. Jaké to je? Vpadnout do jiného týmu, jiný trenér, jiný systém, jiné zvyky. Přizpůsobíš se rychle? Dostáváš nabídky na hostování často?
Hostování na Prague Games za Vsetín bylo moje poprvé, protože jsme s Panthers na tento turnaj nejeli, tak mě oslovili kluci ze Vsetína jestli bych s nimi nejel. Jsem florbalový nadšenec, tudíž jsem na takovou nabídku kývl. Jel jsem společně s mým spoluhráčem z Otrokovic. Nějaké kluky jsme znali z ligy nějaké ne, ale bylo vidět, že jsme se sešli velmi dobrá parta na kterou rád vzpomínám. Na turnaji jsme vypadli ve čtvrtfinále proti Dogs Juniors z Finska. Tahle prohra mě neskutečně mrzela, protože jsem věřil, že máme na medaili. Nabídek na “hostování” moc často nedostávám.

Ve které kategorii si tě poprvé všimli trenéři výběrů? Jak se ti účast ve výběrech líbila? Který z turnajů považuješ za svůj nejpovedenější?
Poprvé si mě všimli v mojí první sezóně za Otrokovické Panthery ve starších žácích, kde jsme se umístili na nepopulárním 4.místě. Za starší žáky jsem se účastnil ještě jedenkrát, kde jsme vybojovali 3.místo. Poté jsem se dostal do dorosteneckého výběru zlínského kraje, další krok byl do Brna, kde probíhalo sjednocení obou výběrů do jednoho. Zde jsem se bohužel nedostal. Další rok jsem se dostal opět do výběru zlínského kraje a cesta nás s výběry opět vedla do Brna. Tentokrát se mi to povedlo, dostal jsem se na konečnou soupisku Jihomoravského a Zlínského kraje. Turnaj se odehrával v České Třebové. Jako svůj velký úspěch považuji, že mě trenér nasadil do všech zápasů, což jsem vůbec nečekal.
Načerpal jsem plno zkušeností a potkal nové kamarády čehož si strašně vážím.
Tento turnaj se nedohrál, neboť spadla střecha tělocvičny, kde se hrálo.

Dobré výsledky v sezóně a na turnaji výběrů vedly k tomu, že jsi dostal pozvánku na kemp talentované mládeže do Jičína. Přibliž čtenářům obsah a program kempu?
Na kemmp jsem odjížděl s tím, že si ho jdu užít, seznámit se s ostatními kluky, načerpat zkušenosti, které bych mohl předat u nás v klubu. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo vést takhle daleko. Kemp nám začínal hned po Prague Games, což bylo velmi náročné. Na kempu nás bylo v juniorské kategorii asi 60, tudíž konkurence byla nemalá. Trénovali jsme 4x denně, na každém bylo vidět, že je unavený, ale chtěl se co nejlépe předvést před trenéry, aby ukázal, že na to má právě on a ne někdo jiný. Součástí kempu byly i fyzické testy, které byly pro mnoho kluků smrtící. Ale největší zážitek mám z masáží, které jsme zde měli. A pro mě byli takové zpestření, protože tohle v klubu nemáme.

Zřejmě si natolik zaujal, že přišla nominace na Czech Open za širší juniorskou reprezentaci. Jaké jsou tvé pocity z prvního startu za Českou reprezentaci?
Mé pocity jsou velmi dobré, protože od začátku turnaje jsme byli bezva tým a doufám, že jsem podal takové výkony, za které jsem se nemusel stydět. Zvlášť mě vážně překvapilo, jak mě přijal tým složený převážně z pražských celků. Užil jsem si ho a myslím, že i víc než jsem očekával díky realizačnímu týmu a skvělé partě. A obzvlášť mě potěšil úspěch na mém prvním mužském turnaji a získané bronzové medaile v kategorii muži Pro.

V létě jsi naskočil do přípravy „A“ týmu Panterů na blížící se sezonu. Jak vidíš svou šanci se v kádru chytit? Pomáhají ti starší spoluhráči s aklimatizací mezi muži? Jste rodina, profesionálové?
Jsem velmi rád, že mohu trénovat s A týmem, neboť mě to posouvá jak kondičně tak i herně. Svou šanci vidím jako každý mladý v dnešní době, musím čekat na svou chvíli.

Juniorský tým postoupil do KB ligy juniorů a hraje ve skupině B. Jak hodnotíš letošní sezónu? Je to kvalitativní a výkonnostní skok? Jaká jsou utkání?
Liga se mi velmi líbí, protože je to něco jiného než jsem hrál. Dříve jsem hrál v nižších ligách, naštěstí jsem mohl hrávat za naši juniorku, která hrála 2. juniorskou ligu. Kvalita KB ligy je dobrá, i když hrajeme béčkovou skupinu, ve které jsme v základní části skončili na krásném 2. místě. Utkání jsou všechny vyrovnaná, hrajete proti týmu, který je na 10. pozici a vy na 2. místě a klidně můžete dostat. Zatím jsme největší euforii zažili při obou zápasech s Mladou Boleslaví, kdy jsme za velmi nepříznivého stavu pro nás dovedli otočit výsledek utkání. Takový zážitek z výhry se nedá snad ani popsat.
Jelikož už víme soupeře na play-off, kterým je Kladno, tak našim snem je postoupit.

Počátkem února jsi si odskočil do Chomutova na přátelská utkání České reprezentace juniorů se stejně starými Švýcary. Jak vidíš vzájemné srovnání obou celků. V čem se Švýcaři liší? V jakých činnostech jsou lepší a ve kterých je převyšujeme zase My?
Řekl bych, že se lišíme v maličkostech, které budou rozhodovat důležitá utkání. Například u nás bych řekl, že jsme více týmoví a dokážeme se semknout ve vypjatých situacích. Švýcaři byli zase naopak o něco lépe technicky zdatní.

Po časové ose jsme se dostali až do přítomnosti. Co budoucnost? Jaké jsou tvé florbalové i civilní cíle?
Věnovat se florbalu co nejdéle a bude mi jedno jestli v superlize nebo nižší soutěži. Samozřejmě bych byl velice rád kdyby se mi povedlo na reprezentační úrovni zůstat a možná i nakouknout za florbalem do zahraničí. V budoucnu bych si přál jít studovat do Prahy, tak snad někde v Pražském klubu se mi otevřou dveře.

Jirko, děkuji za odpovědi na náš rozhovor a přeji i nadále pozitivní mysl a skvělé zákroky panteřího obránce.