Osobnost měsíce února – Sabrina Moravcová

Sabrina Moravcová

Není lehké vrátit se zpět

Kdo z elévů nebo mladších žáků někdy nesnil o tom, že bude vynikající florbalista, který hraje nejvyšší mužskou ligu, reprezentuje Českou republiku a má nabídky ze zahraničí? Snad každý, kdo to myslí s florbalem vážně a nechodí na tréninky jako do kroužku. Je jedno, jestli hrajete v Jablůnkově, Bruntále, Kopřivnici či Ostravě, sní každý. Kolikátí holkám nebo klukům se tento sen vyplní? Kdo opravdu chce, má sportovního ducha a špetku nadání, má šanci. A teď přijdou na řadu věční pesimisté, kteří budou tvrdit, že šanci mají jen ve velkých městech jako je Ostrava, Brno či Praha. Je a není. Začít se dá kdekoliv. To je dobrý start. Ovšem v určité chvíli se musí přesídlit do (nerad to slovo používám) velkoklubu, což je ten správný odrazový můstek pro další krok.
Téma února je: „Z malých měst do velkého florbalu“. Radi bychom Vás seznámili s dvojicí, která se prosadila. Hráčku a hráče, kteří vykročili správným směrem. Sabrina Moravcová je doposud členkou týmu Paskov Saurians. Bývalí spoluhráči ji popisují jako usměvavou hráčku a velkou bojovnici, která jde do všeho naplno a nevypustí jediný míček. Kluci z ní měli respekt a brali ji jako rovnocennou, protože se jich nebála. Do soubojů šla jako by byla kluk. Mezi její přednosti patří střelba tahem, technika a velký přehled ve hře.

Ahoj Sabrino,
začněme tedy chronologicky od úplného počátku. Když jsi se narodila, byla jsi už florbalistka? Pokud vím, tak Moravcovi jsou skrz na skrz florbalová rodina a díky ní vznikli Saurians?
Dobrý den, když jsem se narodila byl Paskov Saurians již veleznámý klub. Můj taťka ho založil v roce 1997. Název vznikl tak, že moje sestra si strašně ráda hrála s dinousaury, tak se nechali tímto inspirovat. Je pravdou, že od té doby, co jsem se naučila chodit, tak jsem chodívala na tréninky od taťky. Moje celé letní prázdniny jsem trávila tím, že jsem byla na florbalovém soustředění a tam jsem si kreslila nebo hrála s panenkami. Nedávno, mi sám taťka řekl, že ho trápilo svědomí, že mi ukradl kus dětství, ale k něčemu to bylo, když jsem to po tak náročném zranění dotáhla tak daleko. Častokrát to bylo těžké, když jsem už od první třídy nemohla moc chodit s holkami ven, nejezdila na spoustu táborů. Mamka si vždycky přála, abych byla tanečnice a málem se to i splnilo. Věnovala jsem se mažoretkám ( kde jsem byla i kapitánka 😀 ) i nějakému tomu tančení, ale florbal byl prioritou. Je pravda, že naše mamka je opravdový chudák, jelikož když v jeden víkend hraji já, taťka s dětmi a ségra s Frenštátem, neví sama komu jít fandit, ale přece většinou zvítězím já. 🙂

V barvách Paskov Saurians; FOTO: Kamil Besta

Můžeš nám prozradit v kolika letech jsi jela poprvé na typický letní turnaj, kterým je Ostrava Cup, Nisa Open, OpenGame Brno, Prague Games či Stupava Cup? Jak se hraje s a proti klukům? Co ti hra s kluky přinesla do florbalové kariéry?
Poprvé jsem jela na turnaj, v roce 2008 a to jenom díky tomu, že jeden kluk odpadl na poslední chvíli. Bylo to hodně náročné, hrát s kluky, kteří byli o tolik starší. Pamatuji si poslední zápas ve skupině se švédským AIK Stokholm, že jsem v poslední minutě, trefila prázdnou bránu a nakonec jsme těžký zápas vyhráli. S kluky to bylo super, hrát s nimi mi velmi pomohlo, nešetřili mě a brali mě jako jednoho z nich. V Paskově se každoročně pořádá Pohár města Paskov, vzpomínám si na rok 2010, kdy nám to v sezóně vůbec nešlo a v poháru jsme porazili i ty největší favority. Došli jsme až do finále, kde jsme prohráli na nájezdy.

V letních turnajích tedy „hostuješ“ i za jiné týmy. Jaké to je? Vpadnout do jiného týmu, jiný trenér, jiný systém, jiné zvyky. Přizpůsobíš se rychle? Dostáváš nabídky na hostování často?
Vlastně poprvé jsem jela na Hummel Cup 2014 za Olomouc a tím to začalo, strašně mě to bavilo, seznamovat s novými lidmi. Také jsem hrála s holkami z Ostravy za Trestnou lavici, se kterými jsem hrála na Ostrava cup. Když jsem v roce 2015 jela na Rookie Camp, kde jsem byla jako jediný „ostravák“, tak jsem se seznámila se spoustu lidmi z celé republiky. Drtivá většina byla, ale z Chodova. A proto jsem další roky jezdila s holkami i do švédského Falunu. Se systémy problémy nemám, jelikož jsem velmi zvyklá měnit ve Vítkovicích posty, takže takové změny pro mně nejsou problém.

Opravdové hostování přichází až v sezóně 2013/14. Do kterého týmu a co Tě vedlo k hostování, které trvá až dodnes?
Problémem byl, že florbal s klukami byl už nebezpečný a co druhé střídání jsem skončila za mantinelem a s velkým množstvím „berušek“. Proto jsme to doma hodně probírali a usoudili, že to chce změnu. Bohužel v Ostravě není velký výběr. Takže to znamenalo Vítkovice nebo FBC. Větší zájem o mně jevilo Fbc, a proto jsem u nich hned absolvovala pár tréninků a pak na konci sezóny i jeden turnaj. Ale pak přišly výběry, které měl pod sebou Jaromír Veselý a ten mě přesvědčil, ať dám šanci i Vítkovicím. Tak jsem si zašla na tréninky ve Vítkovicích a bylo to super, už na prvním tréninku mě tam hodně holky braly mezi sebe a ani s trenérem nebyl problém a tak jsme se rozhodli pro Vítkovice.

Na Vítkovické střídačce; FOTO: Kamil Besta

Ve které kategorii si tě poprvé všimli trenéři výběrů? Jak se ti účast ve výběrech líbila? Který z turnajů považuješ za svůj nejpovedenější?
Všimli si mě už v mladších žácích, kdy se mě snažili stáhnout k holkám, ale já se to snažila oddálit jak to nejvíce šlo. Výběru jsem se účastnila 3 x starší žákyně, 2 x dorostenky. Nejpovedenější výběry beru asi ty, co jsme vyhrály v roce 2016, což bylo těsně před mým zranění.

Seznam výběrů dorostenek v roce 2017 sice obsahuje jméno Moravcová z celku Vítkovic, ale patří o rok mladší Karolíně a ty na seznamu nejsi. Pročpak, co se stalo?
Ano, tento rok jsem výběry odmítla, i když jsem byla nominována. Jela jsem s Chodovem tehdy do Falunu a protože jsem velký fanoušek Falunu, rozhodování bylo jasné. Jen tak se do oblíbeného města nepodíváte a neuvidíte největší florbalové hvězdy, jak dělají kompletní servis.

Přišlo náročné zranění. Co jsi dělala při tak dlouhém výpadku?
Tak zranění se mi stalo v červnu na Junior Ostrava Cupu 2016 a na plastiku jsem šla v červenci a čekalo mě 10-12 měsíců bez florbalu… První měsíc jsem si říkala, že jak budu schopná holky kolem sebe dohnat? A když už se rozjela reprezentace, bylo to pro mně obzláště těžké. Absolvovala jsem velké množství rehabilitaci, cvičila jsem maximálně jen jak to bylo možné. Začala jsem dokonce trénovat naše maličké kluky i holky z Paskova. Bylo to super, alespoň takhle jsem si kompenzovala čas mimo hřiště. S elévkama jsem si užila i letní soustředění. Ani bych nevěřila, že si s maličkými dětmi budu tak rozumět 😀 Tím bych chtěla poděkovat mému okolí (rodině, příteli, kamarádkám), že mi v těžkých chvílích hodně pomáhali.

Trenérka (horní řada, první zleva); FOTO: facebook Paskov Saurians

Bohudík se zranění vyléčila a stihla jsi závěr sezóny 16/17, který se vydařil!?
Musím poděkovat trenérům, jak v dorostenkách, tak i v juniorkách, že se mi snažili co nejvíc pomoct. Ano, získaly jsme titul, ale pro mě neměl takovou cenu, když jsem nehrála většinu sezóny. Neměla jsem to nejlehčí se zpět vrátit… Některé holky mě přivítaly s otevřenou náručí a některé méně, ale nakonec jsem tyto těžké tlaky vydržela a vyplatilo se to.

Forma se dostavila zpět. Reprezentační kouč se rozhodl na turnaji v Polsku (Polish Cup) vyzkoušet hráčky, kterým zatím zkušenosti s mezinárodními zápasy chyběly. V nominaci na soutěžní zápas se také poprvé objevila vítkovická obránkyně Sabrina Moravcová. Jaké jsou tvé pocity z prvního startu za Českou reprezentaci? Můžeš říci, že začíná platit slogan: „Když se sny, mění ve skutečnost“?
No tak už se tam dostat z postu obránce byla shoda mnoha náhod. Po zranění mi to moc nešlo v útoku a tak mě náš trenér Tomáš Martiník, zkusil dát do obrany. A díky tomu jsem se dostala i do reprezentace. Tak pocity jsou neuvěřitelné, když si vzpomenu, že když jsem zjistila, že 10 měsíců nebudu moct hrát, zhroutil se mi svět. A i přes všechny překážky jsem se tam dostala. Tým je super, sbírám veledůležité zkušenosti. Je to asi sen každého florbalisty a mě se to konečně splnilo..

Jak by jsi ve zkratce zhodnotila soupeřky z Polish Cupu? Jak vidíš vzájemné porovnání dvou nejsilnějších celků. V čem se Švýcarky liší? V jakých činnostech jsou lepší a ve kterých je převyšujeme zase My?
Zápasy proti Polsku, Německu a Slovensku byly lehčí, Norsko nás o trochu víc potrápilo. Ale zápas se Švýcarskem měl zcela jiné tempo. Rozdíly mezi Švýcarskem a námi byly především produktivita v zakončení. V tomhle měli značnou převahu i po kondiční stránce měly navrch, poslední třetinu už na nás šla vidět únava. Ale na MS může být úplně všechno jinak.

V dresu Vítkovic, Chodova a reprezentace; FOTO: Pavel Moravec

V lize nastupuješ za juniorský tým 1.SC Vítkovice. Jak se Vám letos vede? Jak hodnotíš letošní sezónu? Jaká jsou utkání?
Letos se nám daří hodně dobře. Vyhrály jsme základní část, takže playoff vidíme v růžových barvách. Máme bohužel velké množství zraněných, proto se nám na posledním zápase stalo, že jsme dohrávaly v 8 hráčkách. Rozdíly jsou mezi týmy velké, což je patrné i na výsledcích. Tempo je rozhodně menší než na reprezentační úrovni.

Počátkem roku přišla další premiéra. Tvůj mateřský klub napsal: „Sabrina Moravcová, jako první odchovanec našeho klubu (a zároveň stále jeho členem – nyní na hostování), odehrála zápas v Extralize, nejvyšší soutěži žen, na Královských Vinohradech. Věříme, že nebude dlouho sama a postupně přibudou další hráči a hráčky z Paskova.“ Užila jsi si zápas? Pocity?
To, že jedu na svůj první extraligový zápas, jsem se dozvěděla až 2 dny předem. Byla jsem strašně nervózní, ale v obraně mi pomáhala Klárka Kocianova. Bylo to úplně něco jiného než jsem doposud znala, všechno bylo mnohem rychlejší a každý souboj tvrdý. Tak doufám, že dostanu ještě v budoucnosti šanci si zahrát extraligu.

S rodinou před Jalas Arénou ve Falunu, uvnitř s tátou a sestrou; FOTO: Vít Tichopád

Po časové ose jsme se dostali až do přítomnosti. Co budoucnost? Jaké jsou tvé florbalové i civilní cíle?
Každý florbalista má sen se dostat do švédské nejvyšší ligy. Uvidíme, kde skončím, na vysokou školu plánuji jít asi do Prahy, ale zatím je vše otevřené. Priorita je teď maturita.

Dovolím si perličku na závěr. Klub Paskov Saurians podnikl v květnu 2017 historicky první výpravu do švédského Falunu na AXA floorball Cup, jehož jsi se zúčastnila. Přivezla jsi si z města nejlepšího florbalu nějaké zážitky?
Ano, byla jsem tam s Chodovem, sešli jsme se tam ve skvělém složení. Ve skupině jsme měly i holky z Falunu, což byl obrovský rozdíl s normálním zápasem v lize. Paskovští kluci ve Švédsku předvedli úžasný výkon, ve svoji skupině skončili na krásném 2. místě. Musím je pochválit, protože sami trenéři z Chodova i ze Švédska, se nevěřícně koukali jak Paskov se třítisící obyvateli ve Falunu válí. Jalas aréna je krásná hala a včetně s TOP hráči kteří, se tam nacházeli.

Sabrino, děkuji za příjemný rozhovor a přeji do dalších let především pevné sportovní zdraví, vytrvalost a houževnatost.

Slavné florbalové osobnosti ve Falunské jídelně, starší žáci Paskova ve Falunu; FOTO: Vít Tichopád

About the Author: ivo sin