Jiný sport prakticky neexistuje

Přichází měsíc prosinec se všemi jeho událostmi v podobě tradic, oslav, svátků a rodinných setkání. O to více vyskakuje v mysli asociace s rodinou florbalovou. Vždyť závěr roku patří různým vánočním turnajům buď věkově smíšeným týmům napříč celým klubem anebo kláním s rodiči. Užije se při nich notná dávka legrace, zábavy, doplněné často posezením s dobrým jídlem a všudy přítomnou pohodou.
Černožlutý dres florbalové rodiny z Havířova obléká Daniel Matloch od ročníku 2012/13, kdy nastupoval za mladší žáky. Od té doby je stálým členem rodiny, se kterou ušel pořádný kus společné cesty. Navíc je jako juniorský prvoročák jedním z nejvytíženějších juniorů v klubu, protože hájí rodinné barvy v 1. lize mužů, v Poháru České pojišťovny, v KB lize juniorů a také v Moravskoslezské lize mužů. A nejen hájí, on rodinné návyky a zvyklosti předává dále mladší generaci, protože vychovává mladé hráče v přípravce.

Ahoj Dane,
řekni nám, co tě na florbale tak chytlo, že ho hraješ tak dlouho a stále v jednom klubu?
Ahoj v první řadě děkuji za pozvání a teď k florbalu. Někdy kolem mých 10 let jsem skončil s karate, které mě přestalo bavit a můj bývalý spolužák, který v té době již působil v Torpedu se mě jednou zeptal jestli nechci přijít na trénink. Oba jsme hodně sledovali hokej, takže tohle v mém rozhodování, který sport půjdu dělat, udělalo hodně. Po prvním tréninku jsem se do toho neskutečně zažral a od té doby pro mě ani jiný sport prakticky neexistoval (smích). S klukama jsem pak strávil takové množství času, že jsem si k Torpedu vytvořil vztah. Náš tým se sice za tu dobu trochu obměnil, ale stále jsou tu kluci, se kterýma jsem začínal a hrajem spolu doteď a i s některýma, kteří skončili se dodnes bavím a stýkám se s nimi. Dají se považovat za druhou rodinu, jak říkám s některýma už to táhnu od mých začátků.

Florbalisti tvrdí, že florbal není jenom o hře, ale hráč tím musí žít, být pohlcen. Je to pravda?
Rozhodně ano. Myslím si, že každý, kdo působí v nějaké ligové soutěži ať už jako hráč či trenér tím žije, baví se tím a rád se stýká se svými spoluhráči i mimo plochu, je to doslova životní styl.

Pečuješ v klubu o ten nejmladší potěr. Co tě baví na trénování a jak jsi se k tomu dostal?
O trénování jsem už uvažoval dříve, ale sám nikdy nerealizoval, ovšem na konci minulé sezóny se mě zeptal náš trenér, zda-li to nechci zkusit a tak jsem do toho šel. Oslovil jsem i svého spoluhráče Adama Klimeše a ten výzvu také přijal společně s Radkem Šomodim, později se k nám připojil ještě Denis Martinek, který mě k florbalu přivedl. Na trénování u těch nejmenších mě baví nejvíc sledovat jejich radost z florbalu, zápal a cílevědomost něco v tom sportu dokázat.

Podporuje tě rodina, co říkají rodiče na tvou florbalovou „závislost„?
Podpora ze strany rodičů rozhodně je a není malá. Jsou rádi, že dělám co mě baví, ale samozřejmě dbají taky na to, abych dělal své povinnosti a nestaral se jen o florbal.

Bezpochyby věnuješ florbalu spoustu času, zbývá ti čas i na jiné koníčky? Co škola – stíháš?
Florbal se stal pro mě koníčkem, který jsem si rozšířil tak, abych tam trávil co nejvíce času, ale pokud se nejedná o florbal, tak se většinou domluvíme s klukama z týmu nebo ze školy a někam zajdem na kofolu nebo něco podniknem. Jinak studuji na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Havířově obor Řídicí systémy, kde jsem momentálně ve 3. ročníku a čas na školu si vyhrazuji, ale rozhodně je to někdy fuška se o všechno postarat. Se známkama jsem na tom kolem dvojek takže doma jsou se mnou spokojeni.

Určitě máš plno nezapomenutelných zážitků v žlutočerném dresu, kdy to bylo skvělé, týmové, kdy jste byli jeden muž, článek z jedné rodiny. Na co vzpomínáš nejraději?
Je toho opravdu hodně a nejživěji mám v paměti určitě Hummel OpenGame v Brně kde jsme obsadili 2. místo a taky turnaj ve Falunu kde jsme překvapili sami sebe a hlavně se mohli přiučit něčemu novému od těch nejlepších. Za zmínku rozhodně stojí taky náš postup do KB ligy juniorů, kde jsme již potrápili či dokonce porazili každoroční účastníky této ligy.

Jsou tvé další florbalové cíle spojeny s Havířovským klubem? Respektive, čeho by jsi chtěl dosáhnout či vyzkoušet a kde?
Rozhodně bych v tuto chvíli chtěl dosáhnout co nejlepších výsledků v KB lize, která je teď pro mě něčím novým a budu v ní dohrávat svou mládežnickou kariéru. Mé plány, kde budu po té dál pokračovat s florbalem, se budou odvíjet od mé vysoké školy, na kterou plánuji jít. Už jsem nakoukl do 1.ligy mužů, ale ta se nedá srovnat s tou juniorskou snad v ničem, takže můj cíl do budoucna je se vypracovat na hráče, který v této lize může pravidelně nastupovat.

Děkuji Dane za rozhovor a přeji, co nejvíce úspěchů, jak na poli herním, tak trenérském.
Děkuji moc.