Většina florbalistů, kteří hrají nejvyšší juniorské soutěže, ať už dívčí či chlapecké, za sebou má mnoho let dřiny, která začala už když jezdili na turnaje v elévkách. Vypracovat se na nějakou úroveň dá spoustu práce na trénincích a zápasech, které sportovci zpravidla nenasytně požírají volný čas. Pokud ale ten sport milujete, je pro vás vším, jste schopni tuto skutečnost tolerovat, už jen pro tu radost, kterou vám přináší každý kontakt čepele hokejky s děrovaným míčkem. Motivací je každý gól, výhra, velký i dílčí úspěch.
Jenže to, co v životě děláte má zpravidla jednu nehybnou mez. Zdraví je tou tak tenkou hranicí, která nás může dělit od dlouhé spokojené florbalové kariéry. Někdy to přijde naprosto náhle. Jediná vteřina diametrálně změní způsob, kterým nahlížíte na sport. Už jste se viděli střílet vítězný gól ve finále Mistrovství světa v dresu národního mužstva, teď přemýšlíte, jestli kvůli té bolesti a nejistotě ještě má smysl.
Existují lidé, kteří jsou bojovníky. Nikdy se nevzdávají, a i přes těžká zranění riskují zdraví, aby se mohli vrátit k milovanému sportu. Tito jedinci jsou tak trochu blázny, naopak ale i hrdiny s obrovským odhodláním a sportovním duchem. Zaslouží nekonečné uznání a všem takovým držím palce, aby jim jejich comebacky vyšli co nejlépe. Jiní svádí dlouhý vnitřní boj, který drásá jejich florbalové duše a přemýšlí, jestli nechají strach ze zdravotních potíží přemoci vášeň sportovce. Ať už si tito marodi vyberou dlouhou cestu vrcholového florbalisty sužovaného zraněními nebo nakonec přehodnotí priority, spojuje je jedno. Všichni mají v srdci florbal. Ti, kteří skórují před tribunami zaplněnými stovkami diváků, i ti, kteří si s kamarády zahrají pro radost než půjdou na pivo.

V rámci této úvahy jsme se obrátili několik hráčů a hráček našeho regionu, které v uplynulých měsících vyřadilo ze hry zranění, nemoc či dlouhodobé zdravotní obtíže. Díky tomu jsme je nemohli vidět více než tři měsíce nebo již neuvidíme na tarketech Moravy.

Kryštof Malina (1.SC Vítkovice)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
Úraz kolene (přetržený křížový vaz a prasklý meniskus) na zápase Czech Open v létě.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Spoluhráči, aktivní způsob života a hra jako taková.

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
Vrátit se zpět do formy a získat zase možnost trénovat, popř. hrát za muže Vítkovic.

Vendy Káčová (FBC Ostrava)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
V dubnu minulého roku jsem v zápase spadla zády na mantinel. Od té doby mě začaly bolet záda v bederní oblasti. Nejdříve se to vydržet dalo, ale postupem času se to začlo zhoršovat. Musela jsem si před každým tréninkem a zápasem vzít prášek proti bolesti, abych se na hru vůbec dokázala soustředit a nevnímat jen tu bolest. Když pak přestaly pomáhat i prášky, zašla jsem si k lékaři. Ten mě poslal na různá vyšetření až se ukázalo, že mám na obou stranách v bederní oblasti záněty a musela jsem být měsíc hospitalizovaná v nemocnici a na kapačkách. Poté nastaly dlouhé rehabilitace, které ze začátku nepomáhaly, ale nakonec se to docela zlepšilo a konečně se můžu znovu zapojit do tréninkových jednotek.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Nejvíce mi chybí ta florbalová atmosféra. Dřina na tréninku, motivační písničky v šatně před zápasem, odjezděné zápasy, radost z výher, smutek z proher.

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
Motivací je pro mě určitě to, že bych si příští rok snad mohla zahrát za ženské áčko, to je pro mě velká motivace. Co se týče priorit, ty se mi určitě změnily. Teď už vím, že budu makat, kdy to jen půjde. Protože nikdo nevíme, kdy nás může další zranění vysadit ze hry.

David Žák (FBC Hranice)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
V lednu 2016 jsem utrpěl naráz do hlavy hokejovým pukem, takže jsem musel svou herní činnost ukončit na více než půl roku, kdy jsem nesměl dělat žádný sport. S tím se bohužel táhly i problémy s koleny. Po přestupu do FBC Ostrava byly bolesti stále silnější. To vedlo k horší produktivitě. Asi to znáte – pokud se vám nedaří, snažíte se třeba dělat nějaké cvičení které by mohlo pomoci, ale pokud i to nepomůže, zhorší se nálada a vzroste nechuť. Navíc před přestupem z Valašských Klobouků jsem prožil snad nejlepší sezónu s nejlepšími lidmi. I přes vysoké porážky si myslím, že jsem předváděl dobré zákroky a to především díky dříčům, vedle kterých jsem se cítil výborné. Pak tyto zkušenosti chcete přenést do herně mnohem lepšího klubu, ale to se bohužel nepodaří. Byl jsem z toho velice smutný, přece jen trávit čas s týmem, který je pro vás něco jako rodina, je k nezaplacení. Někdy si říkám ze mi ta „sláva“ od mých spoluhráčů chybí.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Hlavní ztráta je pro mě čas strávený s lidmi, ale také i cestování vlakem, které mi opravdu přirostlo k srdci. Ale nic se neděje jen tak. Hlavním důvodem mého „zranění“ bylo, dle mého názoru, to, že jsem si chtěl tímto úžasný sportem vydělávat peníze, takže srdce a láska šla stranou. Myslím si, že jsem byl hráč se srdcem na správném místě. Bojovník. I když jsem vyrazili na zápas v osmi lidech, kdy soupeřem byly Vítkovice, já to nikdy nevzdal a věřil jsem ze urvem nějaké body. I když to bylo někdy o nervy, stále mě to bavilo.

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
Momentálně jsem z brankářského postu přešel do pole, protože i po těch několika pokusech mě kolena pořád bolela. Snažím se teď o roli útočníka. Samozřejmě hlavně pro zábavu. Pokud máme ve škole možnost, využijeme každou příležitost k tomu, abychom si mohli zahrát florbal. Florbal s kamarády. Florbal s lidmi, kterým tento sport byl kdysi cizí, ale teď by ho hráli pořád – pro zábavu. Tohle je to, co mě motivuje a vede k tomu, abych se tohoto sportu držel dál a dál.

Radim Heiser (FBC Ostrava)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
Před touto sezonou jsem absolvoval zároveň dvě letní přípravy, s juniorkou i s A-týmem. Poslední týden v srpnu jsem měl problémy s bolestmi v dolní části levé končetiny (kotník, nárt). Kvůli bolestem jsem vynechal přípravné utkání a nasoupil až po několika dnech do dvoudenního turnaje s juniorkou v Olomouci. První den turnaje mě čekal ještě přesun zpět do Ostravy a ve večerních hodinách utkání proti Polsku. Druhý den ráno, jsem opět jel do Olomouce, kde vrcholil turnaj. V semifinále, v poslední minutě utkání, jsem v obraném zákroku naklonil nohu v nártu natolik, že když mě do ní soupeř omylem udeřil, cítil jsem, že je zle. V nemocnici jsem se dozvěděl, že mám zlomené 3 nártní kosti. Dle posudku lékaře se jednalo o únavovou zlomeninu. Doba léčby přibližně 4 měsíce, včetně rehabilitace.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Mě osobně nejvíce mrzelo to, že se mi ten úraz stal na začátku sezony po absolvování letní přípravy. Cítil jsem, že fyzickou kondici, ale i techniku a herní dovednosti toto velmi poznamená. Nejvíce mi chyběly zápasy, zkrátka to, že jsem nemohl klukům pomoci na hřišti. A nejhorší na tom je, že si neustále opakujete, co by bylo, kdyby to nebo ono…

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
V mém případě naštěstí nešlo o trvalé nebo dlouhodobé přerušení hráčské kariéry, takže jsem měl motivaci jasnou. Vrátit se zpět! A to co nejdříve! Protože tento sport miluji, tak mou hlavní prioritou je vrátit se na herní úroveň, na které jsem byl před zraněním a společně s týmem mít co nejvíce úspěchů!

Jan Pavlínek (1.SC Vítkovice)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
Příčina pozastavení mého herního účinkování byla zdravotního charakteru. Po dlouhodobějších problémech s koleny jsem na vyšetření zjistil, že mám vrozený špatný tvar kolenní čéšky, což právě způsobovalo ony limitující bolesti. Bylo to velice těžké rozhodnutí, ale i ze strachu o to, jak by se můj zdravotní stav v budoucnu při zakleknutí do branky přímo na kolenní čéšky vyvíjel, jsem se rozhodl s florbalem skončit.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Tak úplně nejvíce mi chybí samotný florbal. Přeci jen po nějakých 12 letech mi trvalo, než jsem si zvykl na režim bez něj. Myslím ale, že se mi velice dobře povedlo najít alternativu, jelikož jsem začal hrát fotbal na úrovni krajského přeboru. Máme v týmu skvělou atmosféru, učím se něco nového a herně se nám daří skvěle. V současné době jsem tedy spokojen, přestože se mi po florbale samozřejmě stýská.

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
Florbal má v mém životě dále důležitou úlohu. Stále se mu věnuji na rekreační úrovní a velmi se jím bavím. Také mám licenci na pískání, tudíž mám místo ve florbalové komunitě jako rozhodčí. V poslední řadě jsem taky divák a fanoušek. Snažím se čas od času zajít podívat, jak se daří mému bývalému týmu a držím jim palce.

Jaromír Šenkeřík (FBS Olomouc)

Co bylo (je) příčinou tvého pozastavení herního účinkování?
Měl jsem nemoc zvanou mononukleóza.

Co z florbalu ti nejvíce chybí při této zdravotní dovolené?
Všechno, nemoc Vás odstaví na nejméně 3 měsíce od veškeré fyzické aktivity, takže vše na čem jste pracovali zase upadá. Chyběl mi tým, bojovnost, výhry a vůbec jakýkoliv pohyb.

Co je Tvou největší motivaci pro další zapojení ve florbalovém dění, změní se nějak tvé priority?
Motivací je se dostat zpět tam, kde jsem „byl“. Snažit se o to více, abych mohl napravit svůj florbalový pokles a posunout se zase o kousek dál. Ucházet se o to být dobrým hráčem, jenž může vyčnívat a dát do hry o něco více než ostatní a tím tak posouvat svůj tým k lepším výsledkům.

Autor článku: Jan Pavlínek