Posunulo to můj florbal o nespočet „levelů“ dál

Dorostenecký výběrový turnaj v moravskoslezské metropoli není jen pomyslným prvním sezonním vrcholem této kategorie. Byl zároveň akcí, na niž trenéři národního výběru U17 hledali a vybírali talenty našeho sportu. Ve spolupráci s regionálními metodiky a trenéry výběrů si otipují hráče, se kterými budou dále pracovat na speciálních trénincích.

Nás zaujal z Jihomoravského kraje Štěpán Kouřil z Gullivers Brno. Fyzicky velmi dobře disponovaný hráč, všestranný sportovec s nadáním na všemožné sporty a showman v šatně.

Ahoj Štěpáne,

co říkáš na letošní herní systém výběrů? Jak ti vyhovuje dvoudenní turnaj a zkrácená hrací doba na 2×15 min? Co říkáš na Ostravu jako město? Měli jste možnost navštívit v rámci turnaje i souběžný turnaj mistrů?

Letošní výběry v Ostravě byly velmi povedené. Hrálo se na ČPP Aréně a na Sareze. My jsme měli to štěstí a celý turnaj jsme odehráli na jedné hale, a to na Sareze. Po celou dobu turnaje jsme měli jednu šatnu, ze které jsme se nemuseli nikam přesouvat. Super změna, kterou pořadatelé udělali byla, že spojili celou republiku. Celý turnaj tím byl mnohem zajímavější než předchozí ročníky, kdy to bylo rozděleno na Moravu a Čechy. Pochopitelně pak museli zkrátit hrací dobu na zmiňovaných 2x 15 min. To mně osobně vůbec nevadilo a díky tomu, že byl kratší čas se muselo hrát víc nahoru a dolů, hra pak byla více atraktivní a projevily se individuální schopnosti hráčů. Jinak na turnaj mistrů jsem se chtěl hrozně podívat, my všichni, ale nevyšel nám na to čas kvůli našim zápasům. Pořadatelům asi nemám co vytknout, vše šlapalo tak jak mělo.

Do turnaje jsi byl nominován za celek Jihomoravského kraje z týmu Gullivers Brno. Jaká byla tvoje cesta k této nominaci?

Florbal hraji pátým rokem a přivedl mě k němu můj kamarád z Kyjova Matyáš Judas. První dvě sezóny jsem se s florbalem seznamoval a zjišťoval čeho jsem schopný. Už od začátku jsem byl hodně gólový, dost často jsem až sóloval. Stal jsem se v Kyjově kapitánem a táhl náš tým, jak bodově, tak psychicky. Přišly první výběry, poté druhé, které pro mě osobně byly velmi úspěšné. Dokázal jsem svoje florbalové schopnosti víc a víc rozvíjet a to tvrdou dřinou, jak na trénincích, tak doma. A po čtyřech letech mi řekli trenéři v Kyjově, konkrétně Pavel Berka, že mám na víc. Díky mojí fyzické připravenosti, technice a citu pro zakončení. A tak přišel přestup do Gulliverů. To mi hrozně pomohlo a do letošních výběrů jsem se dostal ne už jako outsider, ale jako jeden ze zkušenějších. Tím ale nechci říct, že bych si toho nevážil. Byla pocta reprezentovat potřetí a naposledy Jihomoravský kraj.

S florbalem jsi tedy začínal v Kyjově. Když ses rozhodl zkusit vyšší ligu v jednom z brněnských týmů, měl jsi na výběr tři možnosti – Gullivery, Bulldoky a Hattrick. Zajímalo by mě, co tě přimělo upřednostnit Gullivery před Hattrickem a Bulldoky?

Už když jsem hrál v Kyjově, tak jsme proti Gulliverům, Hattrickům a Buldokům hráli a Gulliveři mi byli od začátku nejsympatičtější, jak kombinačním stylem hry, tak chováním na hřišti i mimo něj. Ale vždy jsem si říkal, že se nikam vnucovat nebudu a až si mě někdo vybere, tak za tím půjdu. No a asi v polovině mojí poslední sezóny v Kyjově mi na facebooku napsal trenér z Gulls Roman Janda. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se stane mým nejlepším trenérem, co jsem kdy měl. Ale po dlouhém přemlouvání mého spoluhráče Kryštofa Indrucha, jsem na to kývnul a zkusil to. A rozhodně toho nelituji, protože mi to dalo hrozně moc a posunulo to můj florbal o nespočet „levelů“ dál, zahrál jsem si proti týmům, o kterých jsem dříve jenom snil. A za vše vděčím mému trenérovi Romanu Jandovi, který se mnou vše řešil, radil mi, řval na mě, když jsem dělal něco blbě a stal se mým obrovským přítelem a hlavně mi dal tu možnost hrát celostátní soutěž za Gullivery.

Bydlíš v Kyjově, studuješ na SŠPU v Hodoníně, jezdíš na tréninky do Brna, jak to všechno zvládáš?

Snažím se věnovat hlavně škole, dost se učím, většinou ve vlaku. A na tréninky do Brna se snažím jezdit třikrát týdně a mimo to trénuji doma. Hodně běhání a posilování s vlastní vahou. Samozřejmě je to dojíždění velmi časově náročné, ale kdyby to bylo jednoduché, tak by to přece nebyla výzva ne? A ve florbale se chci pořád zlepšovat a Gulliveři mi to umožňují.

Ví se o tobě, že jsi kondičně skvěle připravený a letos poprvé hraje celostátní soutěže. Okusil jsi nejvyšší juniorskou ligu, kde ses prezentoval sedmnácti brankami. Na co jsi si v lize musel zvykat nejvíce, byly to osobní souboje nebo něco jiného?

Tak celostátní juniorská KB liga je úplně něco jiného, než druhá dorostenecká. Hra je mnohem rychlejší, taktičtější a tvrdší. Já osobně jsem měl velké problémy s tou taktikou, přibylo spoustu nových rozestavení, jak do útoku, tak do obrany, a naučit se to a použít v zápase, byl pro mě trochu oříšek. Ale nějak jsem se s tím popral a teď už to zvládám. Na vysoké tempo zápasů jsem si rychle zvykl a na tvrdé souboje jsem fyzicky velmi dobře připravený, takže to pro mě není žádný problém. A vždycky jsem si myslel, že Pražské týmy jsou nedobytné a jsou úplně někde jinde než my na Moravě. Ale, jak jsem zjistil, tak každý tým se dá porazit, když víte jak na něj.

Nabyté zkušenosti jsi předvedl i na Výběrech. Stal jsi se hráčem utkání, v kanadském bodování jsi se taky neztratil. Nedávno jsem vedl rozhovor se spoluhráčem, který vyřkl teorii, že hráči s pravým držením hole jsou mnohem lepší střelci, než ‚leváci‘. Jakožto ‚praváka‘ se tě chci zeptat, jestli na sobě vnímáš, že toho trefíš více, než sví spoluhráči?

Tuto teorii už jsem někdy slyšel, ale nemyslím si, že když jste pravák, tak musíte umět nutně skvěle střílet. To je podle mě individuální a každý má jiný druh střelby. Já osobně střílím dost, ale ne že bych to nějak speciálně trénoval. Za tuto sezónu jsem měl z týmu za všechny zápasy nejvíce střel, konkrétně 250 cca za asi 45 zápasů. ale přesnost byla srovnatelná s ostatními, takže si nemyslím že jsou praváci lepší střelci, jen nám to tam víc padá, protože jsme vytěžovaní u přesilovek, atd.. A praváků je mnohem méně než leváků a tak to mají gólmaní těžší.

Jestli se nepletu, tak na výběrech jsi hrál s Michalem Konrádem. Tento nevelký přesto velký hráč je znám svou schopností vytvářet spoluhráčům gólové šance. Fungovalo to tak i na Výběrech? Bereš tedy zakončení na své triko?

S Míšou se znám už od dob, co jsme hráli proti sobě, já za Kyjov a on za Lanžhot, poprvé jsme spolu hráli na loňských výběrech v Pardubicích a už tam mi nachystal dva góly a já jemu jeden. A tuto sezónu spolu hrajeme v lajně a i v přesilovkové a musím uznat, že to jak on dokáže nahrát na gól je neskutečné, asi 40% mých proměněných střel bylo s jeho asistencí. Ví kde mě má na hřišti najít a já dokážu většinu příležitostí proměnit. Takže je to skvělý parťák, kterého ke svému stylu hry potřebuji.

Když se podíváš na Výběry zpětným pohledem, jaké byly výsledky vašeho týmu? Byl to v konečném měřítku úspěch či neúspěch? Co ti výběry daly nebo ukázaly?

5. místo ze 14 krajů? nezní to ani špatně, ani nějak extra úspěšně. Ale my víme, že jsme hráli skvělý koukatelný florbal, všichni jsme si to užili a hráli jsme to, co jsme si řekli a na co jsme se chystali v přípravě a rozhodně jsme měli na to regionální výběry vyhrát. Konec konců 5 vyhraných zápasů a to i nad Prahou a jedna smolná prohra ve čtvrtfinále 2:1. Holt takový je sport, ale my jsme odjeli spokojení a i z mých výkonů na výběrech, poté následoval širší výběr reprezentace U17, takže pro mě rozhodně obrovský úspěch.

Jsi znám, že jsi v šatně šoumen. Použil jsi tuto schopnost i v ráímci výběrů? V čem to vězí, že to spoluhráči o tobě říkají?

Tak šoumen určitě jsem, snažím se být pořád pozitivní a díval se na svět z té lepší stránky. A mám hrozně rád srandu, takže jsem si pochopitelně přenesl svoje vtípky a předvádění se v šatně i do Ostravy na výběry. A myslím si že právě sranda a společné sdílení veselé nálady utváří dobrý kolektiv, který se pak dokáže v těžké situaci semknout a zvládne třeba otočit zápas, jako my proti Praze.

Klasika na konec, kde se vidíš za tři roky? A kdyby neexistoval florbal, co by to bylo? Nějaký extrémní sport? Láká tě to?

Určitě bych se chtěl dostat do mužů Gulliverů A, kam jsem už dostal pozvánku a příští sezónu už to zkusím a zjistím, jak se to hraje v mužích. A taky bych chtěl na výšku do Brna, asi nějakou „sportovku“. Protože mě sporty baví a dokážu se ve více méně jakémkoliv sportu zdokonalovat a rozvíjet. A kdyby nebyl florbal, tak dělám spoustu jiných sportů a angažoval bych se například v inline hokeji, hokejbale, ježdění na horském kole, biketrialu, snowboardingu, lyžování, a tak dál. No je toho hodně a hlavně mě přitahuje adrenalin a vůle se zlepšovat a zkoušet nové věci.

Štěpáne, děkuji za rozhovor a hodně štěstí a hlavně zdraví při plnění cílů.