Ročníkům 2000 končí jedna životní éra. Končí jim juniorský herní věk a po prázdninách již budou jen „dospěláci“. Nebude to na zkoušku, na výpomoc a pro získání zkušeností, bude to napořád. Tak jim skončí doba bezstarostného hraní a teď to bude již jen natvrdo, o body, o pozici v mančaftu. Začínalo jich mnoho, přemnoho a dnes jich nezbylo moc. Pojďme se zeptat těch, co vydrželi, těch několika osobností z Moravy, na to jaké byly ty roky dětského a mládežnického hraní a co bude dále?

Výraznou postavou a to berme doslovně byl v loňské sezóně hráč Torpéda Havířov Jan Fiedor, který u soupeřů vzbuzuje respekt svou bojovností a touhou vyhrát každý souboj a získat míček.

Ahoj Honzo, co se ti vybaví, když se řekne “florbal”?

Dobrý den, určitě zábava, dřina a přátelé.

Proč sis vybral právě florbal a jakým sportům se ještě věnuješ? Stíháš i něco jiného kromě florbalu nějaké koníčky? Kolik a co jsi obětoval florbalu? Myslíš si, že ti dosud něco ze života uteklo?

Z velké části mě ovlivnili kamarádi. Hrával jsem kdysi fotbal, ale na střední škole jsem si musel vybrat, ve kterém sportu bych chtěl pokračovat, protože jsem neměl dostatek času a jelikož většina mých kamarádů hrálo florbal, tak jsem měl jasno. Jinak sporty miluji a rád zkouším sporty všeho druhu, takže pokud mám čas a nehraji zrovna florbal, sportuji nějak jinak zejména basketbal, badminton, fotbal nebo lyžování.

Co jsem obětoval? Rozhodně čas. Hodně času. Když jsem hrával za Třinec tak až tak moc ne, ale od té doby, co hraji za Torpédo bral mi florbal víc času než jsem chtěl, ale ne, nemyslím si, že mi ze života něco důležitého kvůli florbalu uteklo.

Jak dlouho hraješ florbal za současný mateřský tým a kde jsi začínal?

Poprvé jsem hrál (pokud by se tomu dalo říkat florbal) v kroužku v Bystřici ve 4. třídě. A bylo to hrozné, mantinely žádné nebyly, většinou ani brankář a pokud jsem se dotkl 3 x míčku za celý trénink, bylo dobře. “Trénink” byl jednoduchý přišel někdo, kdo nás měl hlídat a hodil nám míček. Zbytek tréninku jsme my, malí kluci, zběsile naháněli starší kluky. Situace se změnila až na 2. stupni, kde tréninky vypadaly lépe, ale taky to nebyla žádná sláva. Vytvořila se slezská liga, kde jsme hráli proti okolním vesnicím nebo městům.

V 9. třídě přišel zlom, začal jsem hrát za Třinec a poprvé si vyzkoušel ligu pod ČFBU. Bylo to skvělé, pro někoho by se to zdálo jako normálka, ale pro mě to bylo něco úplně jiného. V Třinci jsem strávil 2 roky, ale potom mě začalo zajímat jaké to je ve vyšších ligách. Zvědavost mi nedala. Jelikož jsem studoval v Havířově a navíc to bylo nejblíž, tak jsem si vybral Torpédo. Byla to šílená změna, ale bylo to přesně to, co jsem hledal. Tento rok jsem v Torpédu dohrál 3. sezónu.

Jsi impulzivní hráč, anebo kliďas?

Tak to je jasné. Určitě impulzivní. Přiznám se, občas mi dělá potíže udržet emoce na uzdě. Jeden kamarád říká, že jsem na hřišti jak buldog, ale podle mě to zas tak hrozné není.

Letos to byl tvůj poslední rok v juniorech, kdy jsi hrál jak (KB) ligu juniorů, tak i 1. mužskou ligu. Jak moc to bylo pro tebe náročné skloubit tyto dvě soutěže?

Skloubit tréninky bylo určitě náročné, k tomu jsem tento rok maturoval, takže toho bylo opravdu dost. Až mě to unavovalo a florbal se mi začal pomalu hnusit. Zápasů za mužskou kategorii v sezóně moc nebylo, kádr byl nabitý, navíc jsem se na nějakou dobu zranil, ale nic vážného. Nicméně užíval jsem si poslední juniorský rok, jak se patří.

Který zápas za celou sezónu byl pro tebe ten nejtěžší (z tvého pohledu)? Jaký moment z celé sezóny ti nejvíce utkví v paměti?

Poslední juniorský zápas sezóny proti Vítkovicím. Ten byl nejtěžší. V té době jsem chodil ještě na rehabilitace po zranění, ale nechtěl jsem, abych strávil konec juniorské kategorie na tribunách, takže jsem hrál, jak jsem mohl. Moment, který mi utkvěl v paměti? Asi gól v prodloužení taky proti Vítkovicím v 1. zápase předkola. Zavřel jsem oči, plácl do toho a jak jsem je zase otevřel už zamnou běželi kluci slavit. Udělalo mi to velkou radost.

Čím si myslíš, že můžeš být užitečný v dospěláckém celku? Jakou podle tebe budeš zastávat roli v mužském týmu?

Myslím si, že jsem docela rychlý, takže podle mě budu mít úkol jako většina mladých, uběhat soupeře a překvapit ho svou rychlostí. Nejsem žádný rozený „zakončovatel“, takže góly nechám na starších.

Jak se teď cítíš? Jak probíhá tvůj běžný tréninkový režim?

Momentálně jsem po maturitě a celé prázdniny trávím v Anglii. Stihl jsem pouze jeden měsíc letní přípravy, takže v nové sezóně budu na hostování zpátky v Třinci. Mám tam hodně přátel a věřím, že tam nebude takový tlak a budu si florbal víc užívat. Co bude potom? To sám nevím. To se uvidí během sezóny, jak to budu stíhat s výškou. Nastupuji totiž na Vysokou školu Báňskou a měl bych dát školu na první místo. Jak už jsem říkal, skoro přes celou letní přípravu jsem pryč, takže začátek sezóny bude pro mě těžší, ale určitě v Anglii jenom nesedím na zadku. (smích)

Mnoho hráčů bere juniorskou soutěž jako vrchol své kariéry a ta potom spíš upadá nebo rovnou skončí. Jaké cíle máš do budoucna ty? Máš nějaký florbalový cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?

Vyloženě žádný florbalový cíl nemám. Chci se hlavně florbalem bavit, abych se těšil na každý trénink nebo zápas a abych nemusel kvůli florbalu omezovat jiné, pro mě důležité věci. Pokud by to šlo všechno skloubit dohromady, chtěl bych určitě hrát solidní ligu.

Honzo, děkuji za rozhovor a pohodový vstup do ligy a na VŠB.