Každým reprezentačním srazem naše přátelství zesiluje

Podzimní měsíce říjen a listopad bývají ve znamení EFT. Říjen je vyhrazen mužům potažmo juniorům a listopad zase ženám respektive juniorkám. Ten první se odehrál ve švédské Uppsale, kde má domovskou palubovku tým Storvreta IBK. Moravu reprezentoval nadějný mladík věkem dorostenec brněnských Bulldogs Lukáš Punčochář. Druhý listopadový víkend hostil florbalové reprezentace švýcarský Neuchatel, kde reprezentační dres oblékla již zkušená hráčka ostravských Vítkovic Michaela Kubečková. O tom, jaké to je hrát za tým Česka na mezinárodní úrovni, vám oba poví v listopadovém rozhovoru s „Osobností měsíce“.

Představ si, že opět nastupuješ na palubu letadla a teď ti to opravdu dochází, že letíš s reprezentací na mezinárodní turnaj. Jaký je to pocit být v týmu lvíčat?
Byt součástí národního týmu je úžasný pocit a jsem ráda za každou příležitost hrát v reprezentačním dresu. Je to pro mě obrovská motivace. Neskutečně moc mě to na mezinárodní úrovni baví, je to úplně jiný florbal.

Jak se spoluhráči na tebe tváří? Přijímají tě přátelsky anebo je to jedna velká konkurence? Existuje nějaké zápisné do repre týmu?
S holkami jsme si sedly už od začátku, dokážeme si ze sebe navzájem udělat srandu, takže si rozumíme i mimo hřiště. Meziklubovou rivalitu moc nevnímám a myslím si, že každým reprezentačním srazem naše přátelství zesiluje, a proto společně dokážeme tvořit silný tým.
Zápisné do juniorského týmu samozřejmě máme! Skládá se ze dvou částí: První si nováčci připravují jakékoliv vystoupení a nápadům se meze rozhodně nekladou, může jít o různá pěvecká čísla, imitace nebo dokonce taneční sestavy. Druhá část je zazpívat státní hymnu, tu umět je samozřejmě povinnost!

Přistáváte. Jaké je město, počasí, ubytování a spolubydlící?
Po přistání v lehce zamračeném Curychu nás čekala dvouhodinová cesta do Neuchâtelu. Ubytovány jsme byly v hotelu nedaleko haly, což bylo naprosto ideální. Městečko jsme si stihly prohlédnout až předposlední den, společně jsme se prošly kolem jezera a navštívily místní hrad Neuchâtel. Nakonec jsme dostaly i prostor ke shlédnutí zápasu ženské reprezentace proti Finsku.
Na pokoji jsem byla uz tradičně se Železem (Luckou Želízkovou) a Mastičkou (Vendy Maroszovou). A jak už psala Luca v jiném rozhovoru, lepší spolubydlící si opravdu nemůžu přát.

Jste na poradě. Zápasy EFT představují pro trenéry možnost leccos vyzkoušet. Jaké jsi měla spoluhráče, točili Vás trenéři v sestavách?
V naší lajně k většímu točení hráček nedošlo. Do prvních dvou zápasů, proti Švédkám a Finkám, jsme nastoupily v lajně spolu s Nelou Havlínovou a Kiki Lechnerovou v obraně a na křídlech s Vendy Marozsovou a Katkou Seemanovou. Spolu s Vendy nám to sedí. Dokázaly jsme se prosadit ve všech zápasech, což je náš největší úkol a tak jsem ráda, že se to povedlo. Jediné co se nám v lajně měnilo byl post levého útočníka. Do zápasu se Švýcarskem k nám místo Kačky nastoupila Natka Houžvičková.

Přichází zapasy. Který ze tří zápasů „silné čtyřky“ byl nejtěžší a jak bys celkově zhodnotila Váš výkon na EFT?
Jako nejtěžší považuji utkání s Finskem, výsledek nebyl naší prioritou, ale už po 1. třetině jsme viděly, že i s takovým týmem jde držet krok a výhru jsme si zaslouženě vydřely.
Pro mnohé z holek to byly první velké zápasy v reprezentačním dresu, ale myslím si, že to všechny zvládly perfektně. Je opravdu znát ten obrovský rozdíl ve srovnání s ligou juniorek nebo dokonce ligou dorostenek.
Osobně jsem s výsledky na EFT docela spokojená. Dokázaly jsme hrát vyrovnaný zápas se Švédkami, v základní hrací době porazit tým Finek a po nájezdech porazit Švýcarky. Teď je ale důležité zůstat nohama na zemi, pokračovat v trénincích, abychom naše výkony dokázaly zopakovat a ještě navýšit v dalších zápasech.

Málokomu se poštěstí hrát na EFT. Popiš nám stručně 24 hodin s reprezentací.
Tak například den zápasu s Finskem.
Den začíná relativně brzkým vstáváním okolo sedmé hodiny. Po snídani a před odjezdem na halu je dostatek času na dochystání věcí, koncentraci a psychickou přípravu na zápas nebo pokud je třeba, tak i návštěvu fyzioteamu. Po příjezdu na halu máme prostor k převlečení, učesání a dokončení posledních příprav a fyzio ošetření. Následuje meeting s trenéry, kteří nám v rychlosti zopakují nejdůležitější body z meetingu předešlého a předají nám poslední instrukce před zápasem. Po rozcvičce vedenou Fíjou Saidlem už jsme připraveny na utkání po všech stránkách. Atmosféra v hale je povzbudivá, podporují nás nejen naši rodiče, ale také místní děti. Po zápase je připravený oběd v nedaleké jídelně, kde jsme s holkami probraly odehraný zápas a řekly si, co bychom do dalšího zápasu měly změnit. Když jsme přijely zpět na hotel, veškerý čas jsme věnovaly odpočinku, regeneraci a přípravě na další zapas. Po večerním meetingu s trenéry už zbývá čas jenom na umytí zubů a spánek.

Relaxuješ a lehce si zdřímneš. Máš sen. Tvůj florbalový příběh od samotného počátku až do tohoto okamžiku. Jak se odehrál?
S florbalem jsem začala na podzim roku 2008, kdy jsem nastoupila do vítkovické přípravky vedenou Jirkou Frömmelem, Patrikem Michalíkem a Radomírem Mrázkem. Po elévech jsem pokračovala v mladších žácích, ty vedl Otto Sklenovský a Rosťa Kohút s Vlaďkou Zoubkovou, kteří nám věnovali spoustu času a jezdili s námi snad na všechny dětské letní turnaje, stejně jako v kategorii starších žaček Miro Veselý. Později ve starších žácích mě trénoval Péťa Šubert s Michalem Trunkátem a pod jejich vedením jsme se dva roky po sobě dostali na republikové finále a na MČR v Plzni jsme získali druhé místo. Nyní náš tým dorostenek vede Honza Šebesta, který společně s mým taťkou – Patrikem Kubečkou pomáhá i s juniorským týmem vedeným hlavním trenérem Tomášem Martiníkem. Teď už hraji jenom za holčičí kategorie, ale doby, kdy jsem hrávala s kluky mi nikdo nevezme. Ráda na ně vzpomínám.

Budeš-li snít dále, co by mohlo nastat? Jak by děj pokračoval?
Jeden z mých florbalových snů je se dostat do finální nominace na další juniorský šampionát a získat tu nejcennější medaili, ale také vyhrát Superfinále se svým mateřským klubem.

Balíte, odlétáte domů. Vlastně jsi strašně unavená, ale už se těšíš na trénink svého klubu. Jaký je tvůj tým? Čeho chcete letos s holkami dosáhnout?
V juniorském týmu máme každá svou roli, společně tvoříme skvělou partu holek, ale hlavně silný tým, který má potenciál vítězů. S holkami jsme se v první polovině sezóny trošku hledaly, jelikož minulou sezónu nám odešly výrazné hráčky a pro nás to byl menší problém, ale už k sobě nacházíme tu pomyslnou cestu a věřím, že v play-off budeme týmem, který se bude prát o ty pozice nejvyšší. Věřím ve svůj tým.

Drsná současnost. Škola. Jak ji zvládáš současně s vysokým nasazením ve florbale?
Studuji na gymnáziu v Ostravě, zatím úspěšně. Samozřejmě to je malinko složitější, hlavně s absencí v hodinách, když se florbal vystřídá s nemocí, což je u mě docela často. Ale všechno se dá zvládnout. Učitelé respektují mé sportovní aktivity a toho neskutečně vážím, ale podmínky klasifikace mám stejné jako spolužáci. Hlavně záleží na tom, abych si učivo i písemky stíhala doplňovat, dokud toto budu zvládat, můžu se florbalu věnovat tak jako doposud.

Děkuji za odpovědi a přeji správný směr na této florbalové cestě.