Osobnost měsíce listopadu – Lukáš Punčochář

Lukáš Punčochář v souboji s vítkovickým Kryštofem Malinou; FOTO: Kamil Besta

Být v reprezentaci je něco výjimečného a já si toho moc vážím

Podzimní měsíce říjen a listopad bývají ve znamení EFT. Říjen je vyhrazen mužům potažmo juniorům a listopad zase ženám respektive juniorkám. Ten první se odehrál ve švédské Uppsale, kde má domovskou palubovku tým Storvreta IBK. Moravu reprezentoval nadějný mladík věkem dorostenec brněnských Bulldogs Lukáš Punčochář. Druhý listopadový víkend hostil florbalové reprezentace švýcarský Neuchatel, kde reprezentační dres oblékla již zkušená hráčka ostravských Vítkovic Michaela Kubečková. O tom, jaké to je hrát za tým Česka na mezinárodní úrovni, vám oba poví v listopadovém rozhovoru s „Osobností měsíce“.

Představ si, že opět nastupuješ na palubu letadla a teď ti to opravdu dochází, že letíš s reprezentací na mezinárodní turnaj. Jaký je to pocit být v týmu lvíčat?
Když jsem nastupoval do letadla, tak už mi hlavou samozřejmě trochu probíhaly zápasy, které měly nastat. Byl jsem i lehce nervózní a trochu se bál, ale zároveň jsem se tam strašně těšil. Po té, co letadlo vzlétlo, jsem už nemyslel na nic jiného než na celý průběh EFT. Být v reprezentaci je něco výjimečného a já si toho moc vážím.

V reprezentaci společně s Petrem Koláčným; FOTO: archív hráče

Jak se spoluhráči na tebe tváří? Přijímají tě přátelsky anebo je to jedna velká konkurence? Existuje nějaké zápisné do repre týmu?
Všichni jsou jedna velká parta se stejným cílem. Myslím si, že mě kluci celkem přijali. Jakožto nejmladší jsem plnil roli nosiče věcí atd., ale to k tomu patří. Rozhodně mi k zapojení do kolektivu pomohl spoluhráč z Bulldogs Peťa Koláčný, a pak kluci se kterýma jsem se trochu znal.

Přistáváte. Jaké je město, počasí, domorodci, ubytování, pořadatelé?
Přiletěli jsme do Stokholmu. Tam na nás čekal autobus, který nás dovezl do Uppsaly vzdálené 70 km. Přijeli jsme přímo před hotel, kde už na nás čekali pořadatelé a rovnou nás ubytovali. Na pokojích jsme byli po dvou a hotel byl velmi pohodlný. Měli jsme k dispozici meeting rooms, vířivky a kvalitní stravování. Hala byla asi 100 m od hotelu. IFU Arena je něco neuvěřitelného. Je to komplex několika hracích ploch rozdělených do tří propojených budov. V jedné je hlavní aréna, v druhé jsou čtyři hrací plochy s vlastní tribunou a v té poslední je atletický ovál. Hala s hotelem se nacházela na kraji města a kvůli nabitému programu jsme neměli čas se tam podívat. Co se týče počasí, tak zde bylo po celou dobu pobytu chladno a zataženo.

Je čas na jídlo. Na EFT se stravujete hromadně a často s „dospěláckými“ týmy v jedné jídelně. Co Vám z nabídky jídel chutnalo nejvíce, jak ji hodnotíte Seděl vedle Vás někdo florbalově slavný? Jaké bylo zázemí hotelu?
Jak už jsem říkal, tak s hotelem jsem byl spokojen a to stejné s jídlem, protože zde vařili moc dobře. Každý den jsme měli snídani, dvě svačiny, oběd a večeři. Za mě byly nejlepší snídaně a už večer jsem se na ně moc těšil. Snídaně probíhala samozřejmě formou švédského stolu. Já jsem si většinou dal ovesné vločky s jogurtem a v druhém kole palačinky s výbornou marmeládou. Obědy byli také velmi chutné. Asi nejvíc mi chutnal losos s nudlemi a na večeři lasagne. V jídelně i na celém hotelu jsme se potkávali se všemi. Hned na první večeři si přes uličku od našeho stolu sedla finská mužská reprezentace a tak jsem se na chvíli ocitl v blízkosti Miky Kohonena. Často se s ostatními potkávali i ve výtahu např. s Rasmusem Enstromem nebo Emeli Salinem.

Jste na poradě. Zápasy EFT představují pro trenéry možnost leccos vyzkoušet. Jaké jsi měl spoluhráče, točili Vás trenéři v sestavách?
Protože to byla moje první velká akce a vlastně i první taková s reprezentací, měl jsem se ze začátku trochu rozkoukat. Zažít si před zápasovou rozcvičku, nástup na hřiště a atmosféru velkého zápasu. V prvním zápase proti Švédům jsem byl v roli náhradníka a měl jsem si vše okoukat. Jenže po zranění Peti Koláčného jsem musel zasáhnout do utkání. V dalších zápasech jsem vždy nastoupil v první lajně. Trenéři nás samozřejmě lehce protáčeli a každý zápas jsem hrál v obraně s někým jiný, jen útok se skoro neměnil.

Lukáš v utkání s Finskem (číslo 5); FOTO: Flickr Českého florbalu

Přichází zápasy. Který ze tří zápasů „silné čtyřky“ byl nejtěžší a proč, který naopak šel týmu nejsnadně – sedl mu projev soupeře? Který se tobě osobně nejvíce vydařil a proč?
Za mě byl nejtěžší asi zápas proti Švédům, protože jsem byl jako náhradník a měl jsem si zažít atmosféru atd., ale v průběhu druhé třetiny se zranil Peťa Koláčný a musel jsem naskočit do rozehraného zápasu, který byl ve vysokém tempu. S tímto zápasem jsem moc nebyl spokojený, ale bral jsem to jako zkušenost. Proti Finsku už to bylo jiné. Hrál jsem hned od začátku, takže jsem byl v zápas, ale i tak to nebylo ono. Nemohl jsem se do toho prostě dostat a tak jsem věřil, že se to spraví proti Švýcarům. Nakonec tomu tak bylo a tento zápas jsem si užil ze všech nejvíc. Povedlo se mi zde pár věcí a moc jsem toho nepokazil.

Málokomu se poštěstí hrát na EFT. Popiš nám stručně 24 hodin s reprezentací.
Celý den se řídí podle toho v kolik hodin je zápas, takže dejme tomu v odpoledních hodinách. Ráno je společná snídaně, na kterou se chodí v předem domluveném oblečení. Po snídani bylo chvilku volna a porada. Po poradě se šlo na lehký trénink, na kterém se jen tak střílelo nebo se jezdily nájezdy. Pak se šlo zpět na hotel, kde jsme měli oběd a po obědě zase čas na odpočinek. Zhruba dvě hodiny před zápasem byla před zápasová porada, po které se šlo už na halu. Ještě než začal zápas tak se šla obejít hala, aby se každý mohl zkoncentrovat. Pak už byla jen rozcvička a šlo se na to. Po zápase byl čas na regeneraci, a proto jsme se chodili vyklusat, protáhnou, vyrolovat a do studeného bazénku. Až byli všichni oblečení, tak se šlo zpět na hotel, kde jsme měli večeři, po které bylo zase chvilku volna a pak krátká porada. Nakonec dne byli ještě nachystané masáže s vířivkou. A tak končil den na EFT pokaždé.

Relaxuješ a lehce si zdřímneš. Máš sen. Tvůj florbalový příběh od samotného počátku až do tohoto okamžiku. Jak se odehrál?
S florbalem jsem začal v mladších žácích. Dostal jsem se k němu a zároveň do Bulldogs přes pana Mikšla, který se mě na školním turnaji zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit a tak jsem nakonec šel a začal se tomu věnovat. Ze začátku jsem se ještě zároveň s florbalem věnoval atletice, kterou jsem dělal od malička. Měl jsem chvíle, kdy jsem se chtěl k atletice vrátit naplno, ale florbal mě pořád přitahoval více a tak jsem u něj zůstal. Z trenérů bych vypíchl Radima Komínka, u kterého jsem se svojí kariérou začínal. Hodně mě naučil a dal mi základy, díky kterým jsem se mohl florbalově rozvíjet. K němu bych rád přidal Jakuba Mendreka, který se o nás staral ve starších žácích a byl nám dobrým příkladem. Dále mého současného trenéra Rostislava Kohúta, který rozvinul moji florbalovou stránku. Nesmím samozřejmě zapomenout na rodiče, kteří odmalička rozvíjeli můj talent a využil jsem jejich základů z atletiky.

Atmosféra EFT (pátý zleva); FOTO: Flickr Českého florbalu

Budeš-li snít dále, co by mohlo nastat? Jak by děj pokračoval?
Rád bych se letos dostal do závěrečné nominace juniorů na MS, ale bude to ještě hodně těžké. Dále bych se rád dostal do následujícího reprezentačního cyklu. V budoucnu bych se chtěl dostat do mužského A-týmu a zahrát si Superligu. A do úplné budoucnosti bych chtěl vyzkoušet nějaké zahraniční angažmá. A samozřejmě jak jsem snil jako malý. Moci reprezentovat svou zemi i v mužské kategorii.

Balíte, odlétáte domů. Vlastně jsi strašně unavený, ale už se těšíš na trénink svého klubu. Jaký je tvůj tým? Čeho chcete letos s kluky dosáhnout?
V dorostenecké kategorii máme jako tým velký potenciál. Sice se nám teď moc nedaří a nemůžeme se do toho dostat, ale pevně věřím, že se to naším přístupem a dřinou změní. Naším cílem je dostat se na MČR a zopakovat loňský úspěch, ale bude to ještě hodně těžké. V juniorské kategorii je to trochu složitější, protože zde máme málo hráčů juniorského věku. Většina z nich totiž působí v našem A-týmu a musí se tak doplňovat dorostenci. Náš cíl je dostat se do play-off, udělat co nejlepší výsledek a ukázat, že máme kvalitu hrát s nejlepšími.

Drsná současnost. Škola. Jak ji zvládáš současně s vysokým nasazením ve florbale?
Vzhledem k tomu, že jsem právě nastoupil do prvního ročníku gymnázia, tak si ještě trochu utvářím systém učení. Jinak se snažím učit o volných hodinách nebo doma ve volném čase před tréninkem.

Děkuji za odpovědi a přeji správný směr na této florbalové cestě.

V dresu Bulldogs Brno; FOTO: Kamil Besta

About the Author: ivo sin