Rituál nebo zaklínadlo?

Co používá gólman Otrokovických Panterů Martin Vičánek za tajemný rituál či tutové zaklínadlo, když redaktoři a trenéři píší „Čaroděj Vičánek zaklel svou branku; připsal si další čisté konto; skvěle si v brance počínal; za přispění skvělých zákroků; ovšem brankář Vičánek dal jasně najevo; že se nedá prostřelit; začal řádit náš brankař Vičánek; Martin dotáhl tým skvělými výkony; vždy nás podržel brankář“?

Ahoj Martine,
máš tedy nějaké zaklínadlo nebo rituál, který provádíš, když vstupuješ do malého brankoviště? Či nějaký talisman, maskota, relaxační či antistresový fígl, který používáš před zápasy?
Ahoj. Ano, mám takový rituál, kdy si nasazuji svoje potítka ve správném pořadí a ve správných barvách.

Opakem je následující situace: „avšak i z jedné ze sporadických šancí soupeře brankář Vičánek nešťastně inkasoval, kdy se míček vyražený na tyčku odrazil zpět do ruky a následně putoval odrazem za brankovou čáru.“  Jak funguje tvoje psychika?
Jak u jakých zápasů. Když hrajeme proti výrazně slabšímu soupeři, tak se nad tím většinou pousměji a zase se dál soustředím na zápas. Při těžších zápasech je to vždy rozdílné. Pokud inkasuji z prvních pár střel, kdy jsem si míček moc neosahal, tak mi to psychicky moc nepomůže. Naopak pokud třeba vedeme a předvedl jsem pár dobrých zákroků, tak jsem díky sebevědomí v pohodě i psychicky.

Závěr sezóny jsi měl velmi nabitý a úspěšný. Z hlediska florbalového jsi byl u toho, když Panthers Otrokovice historicky vybojovali postup do nejvyšší 1. ligy dorostenců. Porazili jste FBC Dragons Kyjov 2:0 na zápasy. Co popřeješ svým následovníkům do nového ročníku v 1. lize? Můžeš jim dát nějakou radu nebo tip, jak uspět v 1. lize?
Jenom bych opravil, že kluci z Kyjova nás druhý zápas porazili, ale díky lepšímu skóre jsme postoupili my. Klukům, co budou mít příští rok šanci si 1.ligu zahrát, bych chtěl popřát hodně štěstí a co nejvíc úspěchů. Bude to pro každého velká zkušenost a velký posun vpřed, protože v 1.lize je úplně každý soupeř silný. V klubu máme hodně mladých talentovaných hráčů. Od necelé půlky sezóny s námi hrálo 7 starších žáků, kteří velkou částí přispěli k vítězství v základní části a následně i v baráži.

Celý rok byl Váš nejvážnější konkurent o postup celek Zlín Lions. Nakonec jste je v posledním kole přeskočili a získali tak možnost hrát baráž. Ty sám jsi přispěl k postupu – slovy statistiky – máš průměr branek na zápas 1,62 a z 19 zápasů jsi byl 16 výher. To jsou výborná čísla. Popiš nám tvou přípravu.
Trénink mám 3 krát týdně vždy hodinu a půl. Mimo tréninky hraji florbal třeba v tělocviku, nebo když mám možnost mimo zápasy si jít o víkendech zachytat nějaké ty ,,sranda matche.“ Mimo florbal mám velmi rád třeba stolní tenis, nebo jízdu na kole.

Svými výkony jsi zaujal trenéry krajských výběrů. Jak vnímáš tréninky s nejlepšími hráči týmů Zlínského kraje, posléze i s hráči Jihomoravského kraje? Dokonce se jednoho z tréninků účastnil i Radim Cepek, jaké to bylo, trénovat v jeho přítomnosti?
Pro mě to je trénink jako trénink. Na tomto tréninku však musíte podat vždy co nejlepší výkon, aby jste měli šanci se podívat na další, případně až na samotný turnaj výběrů. Měl jsem tu možnost se jednou na tento turnaj podívat. Byla to pro mě neuvěřitelná zkušenost a právě díky tomuto turnaji se snažím být lepší a lepší. Trénink s Radimem Cepkem byl opravdu trénink jak se patří. Šel vidět respekt, který pan Cepek měl, a proto všichni dřeli na 110%. I já jsem se snažil předvést co nejlepší výkon.

Snad největším osobním úspěchem florbalisty tvého věku je možnost zahrát si v O2 aréně. Tam jsi postoupil s svým týmem ze SPŠ Zlín. Váš tým po vlažném začátku postupně (většinou na nájezdy) vyřadil největší favority soutěže. Postupně si na Vás vylámali zuby hráči ze slovutné Vítkovické střední, bezkonkurenční favorité Olomouckého kraje z Gymnázia Šternberk a hráči z Brněnské Jarošky v čele s reprezentantem Petrem Koláčným. Jaké byly Vaše cíle na samotném počátku soutěže? Očekávali jste takový úspěch? Který zápas byl pro tebe osobně nejtěžší a proč?
S klukama jsme měli jasný cíl. Dostat se do O2 arény. V Národním finále jsme po skupinách neměli moc příznivou cestu k postupu. Ani já jsem nebyl se svým výkonem spokojený. Před zápasem s Vítkovickou střední jsme si řekli potřebná slova a šli do zápasu jako úplně nový celek. V tomhle zápase jsem dokázal udržet čisté konto a to mi zvedlo sebevědomí. Jednoznačně nejtěžší zápas byl pro mě ten finálový proti Brněnské Jarošce. Jaroška nás zamkla na naší půlce a skoro nic nám nedovolila, ale s kluky jsme hráli jako jeden, žádný souboj nevzdali a zblokovali nespočetně mnoho střel. Potom přišly již zmiňované nájezdy, kde jsme se nakonec radovali my.

“Při vstupu do arény zapůsobila na kluky atmosféra proslulé haly a jejich nervozita šla razantně nahoru. Vše umocnil slavnostní nástup v dramaticky osvícené hale a záběry na nastupující hráče na kostce pod střechou haly,“ napsal Váš učitel TV na stránkách školy. Jak to zapůsobilo na tebe? Zpočátku se zápas nevyvíjel dobře. Co jste si o přestávce řekli?
Přišlo mi, že na mě tréma působila ze všech asi nejvíc. Po nástupu a úvodním hvizdu jsem však všechno ze sebe setřepal a soustředil se na zápas. V první polovině se nám moc nedařilo, inkasovali jsme a k tomu nám ještě vše ztěžoval brankář Plzeňské průmyslovky, když předvedl několik vynikajících zákroků. Kluci si o přestávce řekli všechno potřebné a nastoupili k druhé polovině více koncentrovaní a soustředění.

Vyhráli jste. Dozajista je to senzační úspěch. Z klubu s tebou při tom byli Martin Janeček, Dan Popovský a Jakub Zdráhal. Co ostatní kluci? Jaké mají oni zkušenosti s florbalem, resp. Jiným sportem?
Náš tým se skládal převážně z florbalistů a pak hokejistů. Z florbalistů jsme byli mix Panterů a kluků ze Zlín Lions. Ostatní kluci byly hokejisti, kteří jsou mimo hokej šikovní i ve florbale.

Vždy mě zajímá, jak se florbalové osobnosti dostanou k florbalu. Jak to bylo s tebou?
Já se k florbalu dostal díky základní škole. Zprvu jsem hrál v poli, později jsem však nasadil helmu a šel do brány. Moje mamka věděla, jaký zápal pro florbal mám a tak mě jednou vzala na trénink právě do Otrokovic. Od té doby se florbalu věnuji naplno.

Jak v závěru roku zvládáš školu? Nevezeš se trochu na vlně úspěchu? Nepřimhouří učitelé oko? Blíží se léto, jaké máš plány? Objeví se v nich taky florbal?
Se školou by to mohlo být lepší a to hodlám do druháku zlepšit. Pokaždé, když nějakého úspěchu dosáhnu, tak mi píšou členové rodiny gratulace, popř. rodiče, jak jsou na mě hrdí. Samozřejmě to pro mě moc znamená, ale nenechám se tím zaslepit a jedu dál jakoby nic nebylo. V létě moc plánů, kromě těch florbalových, nemám. Už teď se těším na Open Games v Brně a na Prague games v Praze, kde zakončím svoji pohádkovou sezónu. Zároveň se tak připravím na sezónu následující.

Martine, děkuji za vyčerpávající rozhovor a přeji ti, aby tvé zaklínadlo i nadále působilo co nejefektivněji.