Nezdolná bojovnice

Nela je neskutečná a nezdolná bojovnice. Neexistuje pro ni ukončený zápas, pokud rozhodčí nezapíská konec. Je přesvědčená, že každý zápas se dá vyhrát a to proti komukoliv. Její odhodlání je nezměrné a nadšením dokáže přesvědčit i nevěřící Tomáše. Výborný pohyb a střelba ji charakterizuje již od elévů. V superlativech bych mohl pokračovat, jenomže ani vysoký počet plusových bodů Vám nezaručí, že se nemůže něco zadrhnout.

Ahoj Nelo, jsem rád, že s tebou mohu udělat po sedmi letech opět rozhovor. Vzpomínáš si na něj?

Ahoj Ivo, ano vzpomínám si na něj. Byl to můj první florbalový rozhovor a v té době jsem ani netušila, že v budoucnu budu součástí tak úspěšného holčičího týmu.

A teď se vraťme do současnosti. Pro server florbal.cz jsi poskytla odpověď na otázku „Jaká máš očekávání od sezóny 2016/17 v týmu juniorek a v týmu žen?“, kde jsi odpověděla, že u juniorek se změnou soutěže nevíš, ale chcete obhájit titul, a že u žen zapadnout a nasbírat zkušenost. Jak to vidíš teď s odstupem šesti měsíců?

Základní část v ženách se nám nepovedla podle představ, ale to co se dělo v play off byl nezapomenutelný zážitek a úspěch. Jsme určitě rády, že jsme jako první tým v historii dokázaly otočit sérii z 0:3 a postoupit tak do semifinále. Do další sezóny budeme makat ještě více a snad se nám povede postoupit i do vysněného superfinále.
U juniorek byl veliký problém se sestavou, juniorky, které hrají pravidelně ženy nestíhaly většinu zápasů a tudíž jsme hrály pokaždé v jiné sestavě. Bohužel se to projevilo v rozhodujícím semifinále a spousta chyb nás stála boj za obhajobou titulu. Takže juniorskou sezónu považujeme za zklamání a neúspěch, protože jsme čekaly víc než bronzovou medaili.

Jak velký je rozdíl mezi ženskou soutěží a těmi juniorskými, které hraješ souběžně?

Rozdíl je obrovský ve všech směrech. To ,co stačí v juniorkách nestačí v ženách. Určitě se ale kvalita juniorské ligy oproti minulé sezóně zvedla a posunulo nás to zase o kus dál. Hrály se často dost vyrovnané zápasy a to byla potřeba.

Ale sezóna v ženách začala pro tebe senzačně. V devíti zápasech, které jsi odehrála, jsi připsala na své konto 9 kanadských bodů. Současně jsi nastoupila v jedné útočné lajně se sestrou Nikol, což jste si dlouho přály. Šlapalo Vám to, uhrály jste body. Vzaly tě ostatní ženy jako platnou hráčku?

Sezóna začala po individuálním výkonu, tak jak jsem si přála. Byla to obrovská změna, je to pro mě strašně moc zkušeností a jsem ráda, že můžu být součástí tak skvělého týmu. Máme super kolektiv a neděláme rozdíl mezi hráčkami, které jsou v extralize nové, a nebo hráčkami, které jsou o hodně let starší.
Doufala jsem, že si se sestrou v lajně zahraji a pár zápasů jsme pospolu byly. I rodiče za to byli rádi, že jsme na hřišti spolu.

Jak jsem zmínil, hraješ se svou starší sestrou v týmu. Řekni čtenářům kdo koho ke florbalu přivedl a jak?

Sestru jsem k florbalu přivedla já, chodila se dívat na mé zápasy za kluky, líbilo se jí to, a když jsem se rozhodla přestoupit do FBC Ostrava, tak to taky chtěla zkusit, takže jsme spolu začaly chodit na tréninky a vlastně už od začátku v dívčím klubu spolu trénujeme za juniorky a ženy.

Už víme, že jsi odchovankyně ostravských Škorpionů, začínala jsi s kluky. Opravdu je v dívčím týmu poznat, která z Vás začínala mezi klukami a která rovnou v dívčím týmu? Prý Vás klučičí florbal vás naučí víc, jste pak tvrdší, rozhodnější, odolnější?

Když jsem k holkám přestoupila, rozdíl jsem cítila. S postupem času to ale už vůbec nevnímám a myslím si, že jsem se přizpůsobila už té holčičí hře, která není tak tvrdá a rychlá.

Ve florbalu existují velmi silné momenty. Uvedu příklad: Ve finále čekaly holky z FBC odvěké rivalky z Tatranu Střešovice. Ty ještě sedm vteřin před koncem utkání, když už všichni očekávali oslavy titulu, dokázaly vyrovnat. Mladé Ostravanky to ale nezlomilo a ve druhé minutě prodloužení vystřelila titul pro Ostravu Veronika Káčová. Jaké to bylo? Popiš nám ty momenty, kdy jste získaly titul mistryň ČR v dorostenecké kategorii.

Bylo to naše první mistrovství republiky, nevěděly jsme co od toho čekat, byly jsme nervózní, ale zvládly jsme to víc než dobře. Gól 7 sekund před koncem byl dost nepříjemný, naštěstí jsme si řekly jak hrát a dotáhly to do vítězného konce. Získat titul je nepopsatelný pocit v jakékoliv kategorii, vynikající výkon předvedli fanoušci, kteří nás hnali všechny zápasy dopředu a my jim mohli poděkovat titulem.

Když reprezentační trenér Martiník zveřejnil nominaci reprezentace juniorek na EFT ve Schaffhausenu, byla jsi pasována s Markétou Vrlíkovou na dvojici, jež měla působit na soupeřky jako největší ofenzívní hrozba. Jak se ti s Markétou hraje a platila hrozba na soupeřky?

S Markét hrajeme hrozně dlouho pospolu, přišly zápasy, kdy nás Kuba v zápasech za klub rozdělil, protože jsme si najednou neseděly. Před EFT jsme měly soustředění a hrály jsme spolu od začátku nového cyklu, takže jsme čekaly, že spolu nastoupíme. Zase to byly úplně jiné zápasy než extraliga. Výkon jsme mohly podat o dost lepší, moc se nám nedařilo.

V roce 2010 jsi poskytla na webu FBK Škorpioni rozhovor, v němž jsi uvedla, že tvůj cíl je být profesionální hráčkou a zúčastnit se MS ve florbale. Přibližuješ se cíli? Co tě zbrzdilo? Jaké jsou tvé plány na léto? Objeví se v nich taky florbal?

Momentálně se soustředím na novou sezónu, která dopadne doufám lépe, než ta minulá. Bohužel mě brzdí spousta věcí, necelé dva roky po odchodu do FBC mi byla zjištěna cukrovka a to změnilo hodně. Už to není jako dřív, vstát kdy chci a jít na zápas. Potřebuji pravidelný režim, stravu a musím se pořád kontrolovat. Jsou zápasy, kdy pár střídání nehraji, protože mi cukr klesne, už jsem si na to ale zvykla a doufám, že mě to přestane omezovat. V půlce sezóny nastalo rozhodnutí, nad kterým jsem přemýšlela víc než půl roku a už se nedalo nic jiného dělat, než podstoupit plastiku vazů v kotníku, které jsem si urvala před třemi lety a přesto, že jsem to doléčila pořádně, vazy se urvaly znovu. Přišla jsem o nejlepší část sezóny, ale teď už rehabilituji a věřím, že stihnu začátek sezóny a zahraji si bez bolesti.
Taky mě příští rok čeká maturita, takže skloubit florbal a školu bude ještě víc náročnější než teď, ale vedení školy mi vychází maximálně vstříc.
Plán na léto je jako každý rok letní příprava, pořádná rehabilitace u moře a taky čas na letní turnaje, které budu moct jen sledovat. Hlavním úkolem je pořádně se připravit na novou sezónu a být silnější než kdokoliv jiný, už teď se těším na návrat!

Mnozí by to vzdali a složili ruce i s hokejkou do klína, ale to by nebyla Nela – nezdolná bojovnice. Neli, přeji brzké uzdravení a mnoho krásných zážitků na florbalových prknech, co pro NÁS znamenají svět! Děkuji za rozhovor.

Také moc děkuji za rozhovor 