Trénovat tak po Švédsku

INNEBANDY kemp v Rokytnici

Innebandy kemp se koná po třetí, takže můžeme mluvit již o tradiční akci v Rokytnici v Orlických Horách. Kemp sídlí na místní základní škole s tělocvičnou, kterou by mohly závidět i leckteré extraligové kluby, s přilehlou tartanovou dráhou, venkovním hřištěm a blízkým fotbalovým areálem. Základní škola v Rokytnici disponuje turistickou ubytovnou, která je umístěna v křídle školy hned nad jídelnou, kde jsou hráči ubytováni a ve zmíněné jídelně se stravují. Rokytnice, tím že leží na úpatí Orlických hor, nabízí čistý vzduch a poskytuje nádherné pohledy na okolní krajinu. Ovšem Rokytnice leží tak trošku mimo florbalovou mapu Česka. V blízkosti a Rokytnici samé není žádný větší a známý florbalový klub. A tak se ptám: „Na čem kemp staví? Čím je pro účastníky přitažlivý? Na co účastníky láká?“

Zleva: Patrik Suchánek, Milan Tomašín a Jan Binder; FOTO: Kamil Besta

S těmito otázkami se obracím na Michaelu Lehutovou hlavní organizátorku kempu a jak jí účastníci říkají „šéfovou“. „Pořádáte kemp potřetí lze říci, že je kemp úspěšný?
„Úspěšný? (úsměv) Myslím, že jsou to hlavně kvalitní trenéři a fakt, že s nimi trénují celý týden, nikoliv jen návštěva na půl dne či na dvě-tři hodinky. Tráví s nimi volný čas, jsou pro kluky nejen autoritami, ale i kamarády.“ Kdo jsou ti trenéři, ptáte se? Jedná se o hráče s mezinárodními zkušenostmi, kteří ve florbale již něco znamenají a mohou své zkušenosti předávat dále. Jmenujme: Milana Tomašíka, Martina Tokoše, Patrika Suchánka, Daniela Šebka, Jana Bindera nebo Davida Rytycha. „S těmito hráči by si jistě každý rád zatrénoval. Existuje nějaká podmínka jako zkušenost, ligová příslušnost, věk, znalost nebo něco podobného, díky čemuž by hráč nemohl jet na kemp?“ zajímám se.
Ne omezení není žádné. Letos jsme dokonce připravovali účast celé dívčí pětky, nakonec přijely jen dvě, ale i to je výrazné oživení. Rozhodně se dívky mezi kluky neztrácejí, ba naopak. Mohu taky (opět s úsměvem) prohlásit, že jsme již kemp mezinárodní, protože zde máme dva hráče ze Slovenska. Letošní zajímavostí je vedení denních rozcviček a dopoledního tréninku vždy tématicky podle jednotlivých klubů, ve kterých naši trenéři trénovali nebo trénují,“ vysvětluje usměvavá šéfová.
V neděli, kdy jsem kemp navštívil byl den podle Daniela Šebka a probíhalo rozcvičení a tréninková jednotka ve stylu Wiler-Ersigen. Pro další dny jsou připraveny tréninky podle: Tomašíka (Linköping), Suchánka (Dalen) či Tokoše (Falun). Při sledování rozcviček a cvičení jsem si všiml, že: „Máte účastníky, kteří jsou v Rokytnici potřetí za sebou. Zřejmě se jim zde s Vámi líbí. Dá se v procentech vyjádřit kolik se jich na kemp vrací?“ pokládám další z dotazů vedoucí kempu Míši Lehutové. „V procentech to nevím, ale letos zde máme jen osm nových tváří. Je to dáno tím, že hned po uvolnění přihlášek v listopadu se většina obsadí účastníky kempu a na nové tak moc míst nezbude.

Nikol Csamangóová a Radek Karas se starali o fyzičku, Michaela Lehutová a Milan Tomašík jsou hlavními organizátory kempu

Účastníci kempu jsou rozděleni na dvě skupiny mladší a starší. Jak zjišťuji, denně jsou dvě florbalové tréninkové jednotky – ráno a odpoledne. A tak vyzvídám: „Čím je vyplněn zbytek dne?“ Odpovídá opět Michaela Lehutová: „Mimo tradičních sportovních zábav jako je fotbálek, softball nebo beseda s hráči, tak pro letošní rok jsme rozšířili pod vedením Radka Karase osobní kondiční a kruhové tréninky, crossfit, regenerační cvičení a pro zájemce posilování.

Kruhové tréninky

Ou, nedá mi to a hned běžím za Radkem a vyptávám se. „Radku, co nového jsi zavedl oproti loňskému ročníku? Na co se letos zaměřujete?
Pokračujeme v crossfitových prvcích a kruhovém tréninku. Platí dělení na dvě skupiny mladší a starší, kdy ta starší cvičí s náčiním a pomůckami, kdežto mladší pod vedením Nikol Csamangóové, která předcvičuje. Mladší cvičí jen se svým tělem zejména různé druhy plancku s minimálním zatížením bederní části zad, stejně jako starší vždy po 40 s. Letos se také snažím o zavedení teorie potřebnosti a nutnosti kondičních a protahovacích cviků. Mám to jako formu dialogu a zodpovídání otázek, abych v účastnících vyvolal otázky a začali tak sami přemýšlet o cvičení.“ Radek Karas je na kempu ve funkci zdravotníka a osobního trenéra. Pracuje v Karlových Varech jako učitel na Střední zdravotnické škole a jako odborný cvičitel – Personal Training ve společnosti SPORT STUDIO PRIMA. Jeho motto by klidně mohlo znít: „Každý den na sobě makat a posouvat se dát… nejen ve fitness, ale ve všech směrech, to je pro nás důležité, proto abychom se stávali lepšími pro sebe a své okolí.
Díky němu a nejen proto jsi mezi kluky velmi oblíbený, čemu to připisuješ? Říkali mi to i přesto, že dostali včera od tebe naloženo.“ Radek se usmívá a objasňuje: „Jsou to sportovci a chtějí makat. Mají vnitřní potřebu. Dávám jim prostor, aby vycítili, že to mají dělat, protože je to posune. Únava, trénink pod únavou, že i po fyzickém tréninku mohou odtrénovat florbal, že jim to nepůjde tak dobře, lehce a snadno, ale že to mohou zvládnout. Aby neměli negativní pohled na únavu. Vysvětlit jim to. Mít k nim osobní přístup.

Cvičit lze různě; FOTO: Kateřina Hatašová

Přesně, toto si potřebují uvědomit kluci, kteří končí základní školu nebo jsou na střední. Dva z účastníků mi řekli, že je to výborný začátek pro letní přípravu. Nejen, že to bolí, ale vědět proč a nač. Jiný účastník se mezitím vyptával Radka, proč ho bolí mezi lopatkami. Odpověď: „Tak to jsi cvičil správně a poctivě.
Od Radka Karase se přesouvám k Patrikovi Suchánkovi, který je na hřišti největším koordinátorem programu. „Patriku na kempu jsi potřetí. Jak ti vyhovuje role pedagoga = trenéra?
Zamyslí se a odpovídá: „Upřímně, nevím, jelikož se s dětmi setkávám jenom zde a to je jednou za rok. Vlastně jsem ještě v rámci dohody v Dalenu vždy v srpnu zaskočil na ukázkový trénink do klubu ze švédské nižší ligy Örnsköldvik, který s Dalenem spolupracuje, ale to bych moc nepočítal. Myslím si, že tady nás kluci berou dobře. Jde v podstatě o jednoduchou rovnici – Jak Vy k nám, tak my k Vám (úsměv). A tady to funguje skvěle. Takže asi vyhovuje.“ uzavírá myšlenku Patrik a vrací se na hřiště. Využiji volné chvíle Martina Tokoše a jdu ho také vyzpovídat. „Martine, získal jsi s Falunem titul švédské ligy. Co ze svých zkušeností by jsi chtěl účastníkům kempu předat?
Právě v této volné chvíli se dívám na kluky a sleduji je. Potom s nimi mluvím a snažím se jim vysvětlit, jak zlepšit střelbu, jelikož jsem měl letos možnost trénovat s nejlepším střelcem a hráčem na světě Alexandrem Galante Carlströmem, tak jsem leccos pochytil a odnaučit je jejich chyby,“ objasňuje s úsměvem a dávkou nadsázky Martin. Hned si přisadím: „To je pravda, ale jsi navíc proslulý svou rychlostí. Co by jsi poradil ke zlepšení jejich osobní rychlosti?
Už vážněji odpovídá: „Trénovat jak na běžeckých drahách, tak v posilovně, chci jim předvést = předat pár cviků, které mě osobně pomáhají na zlepšení dynamiky a zrychlení. Musí však trénovat stále a ne jenom tento týden.

Zleva: Martin Tokoš, zahraniční účastníci ze Slovenska, Daniel Šebek; FOTO: Tomáš Karel

Na závěr tréninkové jednotky je naplánováno utkání Tokošovců proti Suchánkovcům. Hraje se na 3 x 15 minut. Největšími hecíři jsou trenéři především mezi sebou. Klukům však radí, co a jak hrát. Zkouší změnit styly. Je to zábava a výuka současně. Vlastně ani nevím, kdo vyhrál. O to tu přece neběží. Co na mě silně zapůsobilo, tak výklus a protahování po tréninku, kde ve skupinkách spolu vesele hovořili kluci z různých klubů a bylo jedno, kdo je z Náchoda, Hradce Králové, Kladna, Ostravy, Vítkovic, Zlína, Uničova atd. „A takto ma byť, bo tak je to spravne.“

Účastníci III. ročníku Innebandy kempu v Rokytnici v Orlických Horách

Video z kempu zhotovil, setříhal Karel Tomáš z FBŠ Plzeň

About the Author: ivo sin