Talent je rozvinutá úroveň schopností

Účastníci kempu talentované mládeže v Jičíně

Kemp talentované mládeže v Jičíně

Jičín město pohádek a florbalu (ženy extraliga, muži Regionální liga) přivítal opět po roce talentované mladíky z Česka a v následujícím týdnu i talentované dívky. Obě skupiny jsou rozděleny na ročníky aktuální pro přípravu na mistrovství světa a ročníky pro budoucí cyklus přípravy. U hochů se jedná o úplný začátek cyklu na MS juniorů v roce 2019, ve kterém budou nastupovat hráči narození v roce 2000 a 2001. Dívky jsou naopak v polovině a připravují se na MS juniorek v roce 2018 a je určen hráčkám ročníku 1999 a 2000.

Chlapecká část kempu byla řízena Jiřím Jakoubkem, který měl po ruce čtyři mladé trenéry, od kterých se očekává v příštích letech velký progres a inovace – Matěje Klucha, Jakuba Menharta,
Lukáše Rubína a Marka Vojty. Gólmanům se věnoval Tomáš Fibiger a odborný dohled fyzioterapeuta prováděl Vašek Bechyňák. Vše pod kontrolou šéftrenéra reprezentace Zdeňka Skružného. Trenérům a sportsmenům je k dispozici malá a velká hala, posilovna, bazén a vířivky a kompletní atletický areál s tartanovou dráhou. Dokážete si jistě představit, jak kombinace těchto sportovišť ve správných rukách může být vražedná a odhalující florbalisty až na kost. Především ukáže mladým nadějím, kde je pata pálí a umožní jim nahlédnout do budoucnosti, kde by byli, kdyby …. Dostanou tak návod, podněty a inspiraci, jak se rozvíjet, jak individuálně trénovat koordinaci, obratnost, kondici, jak se zdokonalovat ve florbalu a přemýšlet o florbalu i v jiných souvislostech než jen s pohybem.

Horní řada zleva: Martin Šulc, Jakub Češek, Ondřej Kolajta, Vít Dočkal, Kryštof Malina, Matyáš Šindler a Dominik Kaloč; Dolní řada zleva: Jan Toman, Rostislav Gattnar, Lukáš Herblich, Radim Heiser,

Samozřejmě jsme se zajímali o účastníky z MS kraje a nebylo jich zde málo, což je dobře a naše zbožné přání je, aby jich bylo více a mohli svým počtem konkurovat pražským zástupcům. Pořídili jsme s kluky fotografii a při té příležitosti jsme jim položili pár otázek. Ačkoliv jsme se potkali v samotném závěru kempu a kluci byli unaveni, tak veselou mysl měli pořád. Řeknete si unaveni po pěti dnech, jak to, to je to tak náročné? Odpověď mi poskytl Radim Heiser: „Nejnáročnější byl pro mě asi fakt, že byl kemp konaný hned po Prague Games, kterého se účastnila většina hráčů a mimopražští účastníci kempu neměli ani možnost návratu domů mezi PG a kempem.“ „Opravdu je náročné zvládnout tolik tréninků v tak krátké době,“ potvrzuje Dominik Kaloč, jehož slova rozvedl ještě Jakub Češek: „Je to náročné, asi pro množství tréninků po všech odehraných turnajích za poslední měsíc, ale trenéři byli důrazní na regeneraci strečink, rozcvičky před tréninky, takže s jejich dohledem a pomocí to bylo fajn a myslím, že s klukama z celé republiky jsme si předali hodně zkušeností, které jistě zúročíme v další sezóně.“ Náročnost programu potvrzuje i Lukáš Herblich: „Pro mě bylo nejnáročnější se vypořádat s velmi bohatým programem na každý den. Každý obsahoval 3 tréninky a nějaké doplňující sporty (fotbal, plavání…).“

To dává smysl a protože jsem zvědavý, tak jsem se ptám dále: „Co bylo fyzicky opravdu, ale opravdu nejnáročnější?“ Opět se slova ujímá Kuba Češek: „Nejhorší z testů byly asi 3 km na čas, ale tak zvládnout se to dalo, navíc nebylo horko, takže se to dalo.“ „Tento fyzický test se mi zdál lehký, protože rád běhám dlouhé tratě.“ oponuje také starší žák a budoucí dorostenec Honza Toman. Martin Šulc to vidí následovně: „Určitě bylo náročný všechno, některá cvičení víc, některé méně. Ale nejnáročnější byly asi tréninky v hale, protože hlavně tam chtěli trenéři kvalitní výkony.“ Zcela konkrétní byli budoucí junioři. Matyáš Šindler, Dominik Kaloč a Kryštof Malina, kteří se shodují na bench-pressu a vznosu, což potvrdil taktéž Ondra Kolajta jediným výdechem: „Vznosy!“ Pro vysvětlení uvádím, že vznosy jsou cviky, kde je člověk zavěšen na žebřinách a pomocí břišních a zádových svalů dostává nohy ze svislé polohy do úrovně hlavy. Na úspěšné splnění tohoto testu bylo potřeba 5 vznosů a ze 44 tento test úspěšně zvládlo jen 14 hráčů. Překvapivě odlišný názor na fyzickou zátěž má Víťa Dočkal, který prohlásil: „Co bylo fyzicky nejnáročnější? Největší problém mi dělalo vstávání.“

Zleva Lukáš Herblich, v pozadí Martin Šulc, uprostřed Honza Toman, vpravo Kryštof Malina

Při takové fyzické zátěži je nutné mít dobrý příjem energie. Jaké jídlo považuješ na kempu za top? Kryštof Malina: „Za mě špagety.“ „Mě nejvíce chutnal asi kuřecí řízek s bramborovou kaší,“ říká Radim Heiser. Dva hlasy dostala rovněž svíčková na poslední oběd od Matyáše Šindlera a Víti Dočkala. Pro svíčkovou a špagety hlasoval rovněž Dominik Kaloč: „Celkově nám tam vařili výborně, ale nejvíc top byly špagety a svíčková.“ Honza Toman to shrnul: „Všechny jídla na kempu byla TOP,“ což téměř stejnou odpovědí potvrzuje s úsměvem Lukáš Herblich: „Mě chutnala všechna jídla, ale opravdu za TOP považuji úterní svíčkovou se šesti.“

A co odpočinek, jaké bylo ubytování? Slova se ujímá Kryštof Malina: „Bylo fajn, že jsme měli všechno při sobě (jídelna, hala, bazén).“ K tomu mi kluci ještě doplnili: „Ubytováni jsme byli na intru místní školy asi 800 metrů od sportovního areálu, většinou po 4-6 lidech na pokoji. Pokoje byly starší a chybělo vlastní sociální zařízení, či televize. Nevyhovující byly také postele, které při každém pohybu vrzaly. Ale za to bylo vše čisté, pochválit musím i žaluzie či velké množství zásuvek.“ (No jo mladíci nebyli na internátě nebo na vojně, napadá mě).

Zleva: Rostislav Gattnar, Dominik Kaloč a Jakub Češek

Ale k florbalu: „Co tě na kempu nejvíce zaujalo?“ Honza Toman a Kryštof Malina se shodují na cvičení: „Byla to hra 2 na 2 se dvěma hráči v kapsách.“ Zajímavé, mohli byste mi a pro čtenáře cvičení popsat? Ačkoliv nerad, popis cvičení poskytuje Matyáš Šindler.

Verze 1 na hřišti o rozměrech 20 x 10 metrů

Hráči hrají na hřišti dva na dva. Na každé straně je brankář. Princip je vesměs 4 na 2, protože hráči mohou libovolně nahrávat svým spoluhráčům v ÚTOČNÉM pásmu, kteří nejsou pohybliví. Cílem je, co nejvíce krát docílit situace 2 na 0 nebo 4 na 2. Hráči, jenž nejsou v pohybu, mohou chodit v prostoru o cca 3 x 3 metry.

Verze 2 na hřišti o rozměrech 30 x 20 metrů

Hráči hrají opět dva na dva na zvětšeném hřišti. Opět je zde brankáři a nepohybliví hráči. Hraje se dva na dva, s tím, že když hráč v poli nahraje hráči čekajícímu, dojde k vystřídání hráčů. Princip cvičení je jakýmkoliv způsobem docílit dlouhou přihrávkou a nebo výhozem brankáře situaci 1 na 0. Zároveň by hráč neměl stát a hráči by měli pořád rotovat.

„Bylo ještě nějaké další cvičení?“ ptám se dále. „Překvapivě mě nejvíc nezaujalo žádné herní cvičení či fyzické, nýbrž venkovní hry pod vedením asistentů trenéra, například „Piškvorky“ – kde byly vytvořeny dva týmy a hřiště z kuželů 4 x 4 a každý tým dostal 4 rozlišováky a na povel se snaží po jednom umístit je na kužely a cílem hry je vytvořit přímku či úhlopříčku dříve než soupeř, stejně jako v normálních Piškvorkách. S jedinou výjimkou, že po vypotřebování všech čtyř rozlišovaků určených pro dané družstvo, museli další hráči přesouvat rozliše z kuželu na jiný neobsazený kužel.“ vyčerpávajícím způsobem vysvětluje Radim Heiser. Mou další zvědavost ukončuje vysvětlení Jakuba Češka „Cvičení moc nebylo, protože tréninky byly zaměřené především na herní stránku.“

A přichází dotaz takzvaně na kost (či na dřevo), co ti kemp ukázal, že musíš osobně zlepšit?Stručně řečeno Kryštofem Malinou a Ondřejem Kolajtou: „Sílu.“ „Já musím zapracovat na koordinačním cvičení a protahovacích cvicích po zátěži,“ zhodnocuje Honza Toman, kdežto Víťa Dočkal konstatuje: „Já musím zlepšit fyzičku a příklep.“ Komplexněji a sebekritičtěji otázku hodnotí Radim Heiser: „ Rozhodně musím zapracovat na technice, to bylo vidět u většiny hráčů z Moravy, že za hráči z Čech zaostáváme nejvíce technicky. Já jsem toho jasným příkladem.“

Zleva Matyáš Šindler, Ondřej Kolajta a Radim Heiser

„Kluci, je mi jasné, že pobyt nebyla jen dřina a únava. Na takových akcích bývá veselo, vzpomeneš si na něco veselého, kdo je v kádru největší vtipálek?“ vznáším další z dotazů.
Martin Šulc odpovídá: „Který hráč nejvíce vtipkoval – byl veselá kopa? Nejvíc vtipkoval z kategorie starších žáků Ondra Papoušek, na všechno našel nějaký vtip.“ Za starší žáky ještě doplňuje Honza Toman: „Tadeáš Dittrich z Ústí.“
Ke slovu přichází dvojice, která si kompliment vymění vzájemně za Ondru Kolajtu to byl Kryštof Malina, který zase hlasoval za Ondru Kolajtu. 🙂 „Asi bylo veselo. A co zážitek, vtipná událost? Pochlubte se,“ pobízím je. „Já se nejvíce pobavil v Kauflandu, když jsme šli společně nakupovat. Hodili jsme nepozorovaně do nákupního košíku jednomu z hráčů výrobky značky Durex a čekali na reakci u pokladny,“ řehtá se při popisování Matyáš Šindler. Radim Heiser viděl zábavu spíše než v kanadském žertování v adrenalinovém pokušení: „Nejvíce mě na kempu pobavily zážitky na tobogánu, kde jsme jezdili vláček o klidně i 20 klucích a vzájemné vrážení do sebe a výkřiky byly nezapomenutelné.“ Díky Radimově odpovědi se rozpovídá i Dominik Kaloč, který obě části dotazu spojil v celek: „Asi Josef Juha, dělal jako by to tam vedl (někdy) a na bazénu byla taky sranda, takže určitě on.“

Je vidět, že pracovat na sobě a vydolovat ze sebe ten talent stojí za to, vždyť účast na kempu by měl být jeden z malých snů každého mladého florbalisty.

O kempu se můžete dočíst také na stránkách Českého florbalu v aktuálním článku Radka Šikoly se Zdeňkem Skružným o letošním kempu talentované mládeže v Jičíně s názvem: SNAŽÍME SE UKÁZAT, CO OBNÁŠÍ TRÉNINK NA NEJVYŠŠÍ ÚROVNI.

Usměvaví trenéři

About the Author: ivo sin