Není mezi florbalovými fandy a hráči snad nikoho, kdy by nevěděl, že florbal pochází ze Švédska a že se ve švédském Göteborgu každoročně hraje nejznámější turnaj pro mládež Gothia Innebandy Cup konaný těsně po Novém roce, který v roce 2018 připadl na termín 4. – 7. ledna tedy v průběhu švédského svátku „trettonhelgen“ (večer tříkrálový). Každý rok se novoročního florbalu zúčastní přibližně 460 týmů z 6-8 zemí. Turnaj se hraje klasicky na základní skupiny po pěti týmech s utkáním na 2*15 min. Po odehrání skupin jsou týmy rozděleny do A-playoff a B-playoff dle umístění v tabulce po základní části. Finalisté playoff A i B si odvážejí medaile a poháry!
Vypsané kategorie zahrnují široké spektrum jednotlivých ročníků chlapců i dívek od nejmladších narozených v roce 2006 až po nejstarší juniorský ročník 99. V každé kategorii může startovat v zápase jeden hráč o rok starší než je limit dané věkové kategorie, což, jak víme, je oblíbený faktor a magnet všech turnajů.

Kdo nás ve Skandinávii reprezentoval? Začněme u těch, kteří to mají do Ostravy nejdále a tím je celek ZFK Petrovice, který nás zastupoval v kategorii dorost B15. „Ačkoliv hoši podávali v utkáních sympatické výkony, nepodařilo se jim dotáhnout do vítězného konce ani jedno utkání.“ psali trenéři na týmovém profilu FB.
„První polovinu zvlášť proti Švédům, jsme hráli vyrovnaně, ale při druhé půlce zápasu už začaly být vidět ztráty, co se týče rychlosti nebo vytrvalosti. Bohužel potom, co jsme dostali další góly v druhé polovině zápasu, se nám přestalo i dařit a začali jsme inkasovat góly.“ potvrzuje slova trenérů Roman Gřešica. Příkladem může být nešťastné utkání s norským celkem Slevik. Nejprve jste prohrávali o dvě branky, pak jste dokázali výsledek otočit na 3-2, ale závěr jste nezvládli a bohužel prohráli poměrem 3-4. Obdobně probíhal první zápas v play-off, který popsal Patrik Bocko „V zápasu si myslím, že jsme podali dobrý a bojovný výkon a první polovinu jsme oddřeli všichni na 120%. V té druhé půli už začala ke konci přicházet únava a ono to v 12 lidech proti 30 Švédům, kteří jsou fyzicky i technicky naprosto na jiné úrovni úplně nešlo zvládnout. I přes určitý tlak, který jsme na ně vyvinuli, jsme bohužel gól nedali, nastřelili asi 4 tyčky a pak udeřil Švédský tým Ingarö IF, který následně turnaj i vyhrál.“
„Mě se také nejvíce mi líbil zápas v Play off proti Ingaru,“ přidává se Adam Waliczek a pokračuje: „Protože jsme makali a drželi s nimi krok. Pak už došly síly, ale bylo vidět, že nám to šlo a drželi jsme se. Já sám jsem tam měl spoustu šancí.“ konstatuje Adam. Turnaj Gothia probíhá hned počátkem roku a není to zrovna za humny. Jeli byste znova. „Ano, jel“ rozhodně říká Adam. „Cesta autobusem byla v pohodě, všechno bylo skvěle organizované a i přes to, že cesta byla dlouhá, asi kolem 24 hodin, tak jsem si ji užil a mám z ní určíte spoustu zážitků, třeba cesta trajektem.“ spokojeně odvětil Patrik. Jelikož, podle slov Romana, jezdí petrovičtí pravidelně, určitě o nich ve 26. pokračování uslyšíme.

Absolutně největší výpravu, už z podstaty svého klubu, vyslaly 1.SC Vítkovice. Měly zastoupení v několika kategoriích a do severského poháru nasadily týmy v B11, B14, B15, G13 a G15. Výsledky a umístění v základních skupinách slibovaly mnohé, ale kvalita a náročnost tohoto turnaje se projevila hned v prvních kolech play-off. Kluci B14 podlehli po velkém boji švédskému IBK Lund Victoria 2:4. Holky G13 po boji prohrály se švédským Olofströms IBK 2:4. A nakonec i holky G15 skončily na turnaji na nájezdy po remíze 2:2 s vrstevnicemi z Liberce. Vlajkovou lodí Vítkovic se pro rok 2018 na Gothia innebandy cupu stal celek mladších žáků B11, kteří si prvenství ve své kategorii zajistili finálovou výhrou 4:0 nad FBC Malmö. Gratuluce!

Osudným týmem pro kluky B15 byl rovněž český zástupce z Liberce. Jak viděl poslední zápas Jakub Pilch? „V play-off jsme prohráli s Libercem. Bohužel s českým týmem. Byť jsme byli celou dobu lepším celkem a měli více šancí, tak naneštěstí jich soupeř proměnil více. Střelecká smůla nás provázela nejen v tomhle zápase, ale po celý turnaj.“ s povzdechem shrnul Jakub. „Rozhodně bylo osmifinále proti Liberci a zápas samotný velmi dramatický a velmi emotivní. Prostě neopakovatelný sportovní zážitek.“ dodává Max Grobař. Tuto úvahu daleko více rozvíjí Adam Choma: „Všechny zápasy ve Švédsku byly pro mě důležité, ale nejhlubší dojem ve mě zanechal zápas proti Liberci, ve kterém jsme byli podle přítomných fanoušků jasně lepší, akorát jsme neproměňovali šance a dostali jsme zbytečné góly z našich chyb. Úplně nejvíc mne na tom mrzí to, že jsme jeli na Švédský turnaj a vypadli jsme s českým týmem.“ smutně zakončuje Adam.
Zatím mluvíme jen o Liberci, jak vypadala utkání se Švédy? Adam Gábor považuje zápasy se švédskými celky za skvělé florbalové zážitky: „Můj nejlepší florbalový moment na Gothii byl, když jsme nastoupili proti ligovému švédskému týmu Växjö, už od nástupu, který ve vás nabije emoce, až po poslední sirénu, která ukončuje zápas. Bohužel jsme tomuto týmu podlehli, jelikož jsme dělali spoustu chyb, které soupeř těchto kvalit nekompromisně trestá. Určitě se vyplatí znova vyrazit na tento turnaj, získáte tam mnoho zkušeností, odehrajete spoustu kvalitních zápasů a poznáte i kvalitu a rozdíly mezi touto florbalovou velmocí a naši mládežnickou ligou.“ V čem jsou podle tvého názoru Švédi lepší a v čem je předčíme my? Odpovídá také Adam, ale Choma: „Podle mého názoru v mé kategorii jsou Švédové o dost lepší než my v brejcích a zakončování, ale my, jako Češi je předčíme rozhodně po technické stránce, tím myslím nahrávky, obehrávky nebo také držení soupeře pod tlakem.“ Byly tedy zápasy vyrovnané? „Myslím, že to bylo velmi vyrovnané. V některých částech hry jsme soupeře i přehrávali. Jediné, co nám chybělo k výhře, bylo proměňování šancí, kterých jsme měli nespočet.“ domnívá se Honza Vojáček.

Přesto jste jste skončili na pěkném druhém místě ve skupině, takže nějaké góly jste vstřelit museli. Jaká byla skupina? Jakub Češek podrobně popisuje: „Takže základní skupinou jsme procházeli v podstatě hladce, první zápas byl rozespalý, asi kvůli cestování protože jsme jeli zhruba nějakých 28 hodin, ale únavu a soupeře jsme porazili a vyhráli jsme první a těžký zápas. Následující dva zápasy byly poměrně jednoduché. Po té přišli na řadu kluci ze superligového týmu Växjo. Věděli jsme, že to bude těžký zápas, ale mohli jsme vyhrát, nebyli zas o tolik lepší, kdybychom proměnili naše šance, tak bychom vyhráli a zajistili jsme si prvenství ve skupině, jenomže kdyby nám dali ještě o gól navíc, tak bychom nepostoupili do play off a skončili na třetím místě. I když bychom měli na kontě 3 výhry a jednu prohru.“ A hned k tomu poznamenává: „To mi trošku hlava nebrala ten turnajový systém, ale dopadlo to dobře.“ a přitom stále kroutí hlavou. 🙂
Švédi jsou známí tím, že jsou výborní fanoušci. Potvrdilo se to? „Haly byly super úplně všechny a atmosféra byla neskutečná… úplně něco jiného než tady v Česku. Šlo hlavně o to, že tribuny byly skoro vždy zaplněné skvělými fandiči.“ potvrzuje známý fakt Max Grobař a dodává: „Možná i díky tomu po celou dobu turnaje panovala vždy dobrá nálada a určitě mám na co vzpomínat.“ Přesto, že se jelo Göteborgu tak dlouho? „Tento turnaj hodnotím kvalitně a určitě bych se tam rád znova podíval.“ říká Adam Gábor a pokračuje návrhem: „Ale určitě bych už necestoval autobusem, sice jsme měli nadstandardní komfort, ale 20 hodinová cesta byla příliš zdlouhavá, pro příště bych preferoval za příplatek cestu letadlem.“ s čímž souhlasí i Adam Choma, který cestu letadle potvrzuje: „S některými kamarády jsme se shodli na tom, že by bylo lepší příště letět letadlem i z důvodu toho, že by cesta byla o 18 hodin kratší než autobusem.“ Ovšem s úsměvem podotýká, že: „Na trajektu na moři nebyly nijak velké vlny, ale i tak se některým spoluhráčům udělalo špatně.“ (smích) K tomu ještě Adam poznamenává: „Švédsko je Severská země, tudíž jsem očekával, že tam bude v lednu větší zima, ale počasí bylo stejné jako u nás.“

V předchozím odstavci vzpomínaný způsob dopravy si letos zvolily starší začky FBC Ostrava. Do Göteborgu se vypravily letadlem po vlastní ose. „A udělali jsme dobře. Všechno jsme si sami vyřídili, nemuseli jsme se na nikoho ohlížet a mělo to samá pozitiva,“ líčí jeden z trenérů FBC Luděk Pasecký. „Odehráli jsme dva přípravné zápasy s celky Pixbo Wallenstam a Landwetter, bydleli ve škole se Švédy, Finy a Švýcary, mnohem více jsme přišli do kontaktu se švédským prostředím.“ více na ww.fbcostrava.cz
Ostravanky ve čtvrtfinále smolně prohrály s Växjo 5:6. Pročpak? „Častokrát máme problém s využíváním šancí, kterých si vytvoříme spoustu. Udělaly jsme tam pár chyb a švédské týmy jsou ve využívání brejků skvělé. Växjo využívalo šance, které mělo. V tom vidím ten hlavní problém, který jsme měly my. Ale ze zkušeností, které jsme tam nabraly, teď těžíme v České lize, která je jiná.“ objasňuje Vendy Maroszová z FBC a jako zástupkyně něžného pohlaví se jí ptám, která hala se ti nejvíce líbila a proč? Po chvíli zvažování Vendy odpovídá: „Nejvíce se mi líbila Vallhala, protože tam hrála spousta Českých týmů a mohly jsme je podpořit a oni zase nás.“

Zajímavým seskupením, ve kterém se objevili zástupci z Ostravy byl celek IBK Plantagen (čti Plantážníci). Plantážníci objíždějí pravidelně všechny turnaje a jejich sestava se mění podle toho, jak hráči dorůstají věku juniorů. Pro Gothii 2018 si růžový dres oblékli vítkovičtí Besta, Jasiok, Ulman, Ondračka a Filip. Parťáky jim dělali ostravští Kuczera, Klímek, Sládek a Martiniak. Tým Plantážníků se probil až do semifinále, kde podlehl celku Hovslätts IK 2:3 a bral tak bronzové medaile, což je v kategorii juniorů bezesporu úspěch. Co se týká dopravy, tak Plantážníci zvolili vlastní kombinovanou dopravu po vlastní ose. Prostě na vlastní bus jich nebylo dostatek. Jak vlastně cestovali, zjišťoval jsem u Richarda Klímka? „Na cestu do Švédska asi dlouho nezapomenu, když jsme čekali v Berlíně na autobusovém nádraží kolem 6-ti hodin. Autobus nám jel v 23:00 a když uvážím, že z Třince jsem vyjel už ve 2 hodiny ráno vlakem do Prahy. Tak musím říct, že to bylo hodně náročné. Hlavně spaní v autobuse není příjemné . Myslím, že celkově 2 dny jsme strávili cestováním.“

Dlouhé cestování po cizích státech, čekání, zjišťování spojů, jak důležitá je znalost cizích jazyků? „Vydávat se do zahraničí bez znalostí tamního jazyka nebo minimálně angličtiny je docela riskantní. Možná si myslíte, že se nic nemůže stát, když jedete takovou „chvíli“ do Švédska, že vlastně ani nevstanete ze sedadla.“ uvádí nás do situace Martin Martiniak a pokračuje: „My jsme měli zaplacenou cestu autobusem z Prahy Florence na hlavní autobusové nádraží v Berlíně (Berlin ZOB), ale někdy se holt stávají věci, které člověk neovlivní. Jako třeba zrušení spoje den před odjezdem. Tuto nepříjemnou situaci jsme ještě na území Česka hravě zvládli.“ popisuje úvod dramatického cestování Martin „Problémem však bylo, že jsme neměli jet autobusem, ale vlakem, který nás bohužel nemohl dovézt na ZOB. Nikdo nepočítal s tím, že se dostaneme na hlavní vlakové nádraží, které bylo vzdálené 7 kilometrů. To jsme začali řešit až na místě. Měli jsme pět hodin času do odjezdu dalšího spoje, takže si nikdo nelámal hlavu s tím, že bychom autobus nestihli. Avšak nikomu se nechtělo nic zařizovat. Nakonec jsme si lámavou němčinou koupili lístky na berlínský S-Bahn, poprosili na informacích o mapu, do které nám dokonce zaznačili i trasu a běželi jsme na zastávku, která byla společně i s metrem v obří budově hlavního vlakového nádraží. Nasedli jsme na S5 a jeli. Před poslední zastávkou jsme zastavili. Nikdo nevěděl, co se děje. Dokonce i samotní Němci byli zaražení. Chtěli jsme se zeptat řidiče, proč tramvaj stojí. Když jsme došli k okénku, zjistili jsme, že za ním nikdo nesedí. Nějací Němci na nás volali na druhé straně kolejí, že tramvaj má výluku a že máme jít na jejich stranu, že za minutu jede nová. Rychle jsme proběhli podchodem, vystoupali schody a naběhli do tramvaje. Asi po 2 minutách jsme přece jenom dojeli na Berlin-Messe Nord a byli pár metrů od našeho cíle.“ S dramaty se nekončí, protože Martin přidává další situaci.

„To je úsměvná historka, nikomu se nic nestalo. Ovšem ke sportu patří i zranění. To se bohužel přihodilo Kubíku Ondračkovi ve čtvrtfinále s Tatranem. Při bloku si dosedl celou vahou na jedno koleno a natrhl si vazy v koleni. Po zápase Kuba potřeboval pomoc záchranné služby, kterou nám zavolala paní zdravotnice. Od ní jsme se dozvěděli, že pojedeme do nemocnice, která se zabývá výhradně poraněním končetin. Na „rychlou“ jsme čekali 30 minut. Mezitím nám paní zdravotnice vykládala, jak to ve Švédsku chodí (anglicky zde hovoří snad všichni). Ze sanitky jsme vystoupili a šli jsme do čekárny. V nemocnici přišlo to pravé vystřízlivění až tehdy, když přišla zdravotní sestra, která Kubovo koleno letmým pohledem prozkoumala a řekla nám, že musíme počkat na doktorku – v tu chvíli byli před námi 2 pacienti v čekárně. Prý to bude za chvíli. Po hodině jsem se šel zeptat, zdali už jsme na řadě. Bylo mi řečeno, že před námi je 7 pacientů s horším zraněním a v celé nemocnici jedna doktorka. Švédi měli svátek. Tak jsme čekali. Asi po 3 hodinách jsem se šel zeptat, jak to vypadá, prý budeme muset čekat dalších 12 hodin. To nepřipadalo v úvahu, vždyť jsme měli v 8 hodin ráno hrát… Proto jsem začal zdravotní personál, který byl velmi milý a vstřícný, přesvědčovat, že nemůžeme tak dlouho čekat a prosil je, aby Kubu vzali přednostně. Zabralo to a paní doktorka nakonec Kubu vyšetřila. Dala mu pouze stahovací obvaz a berle. Na informacích jsme požádali o zavolání Taxi. Za chvíli stál před nemocnicí, nasedli jsme natěšení, že si konečně lehneme do spacáků.“ končí dlouhý popisem Martin jejich nezáviděni hodné zkušenosti se švédským zdravotnictvím.
Jakuba Ondračku bychom mohli nazvat smolařem Gohtie. Jak se ti, Jakube, zranění povedlo? „Při letošní Gothii jsem si zranil koleno a mám prasklý meniskus a podezření na prasknutý křížový vaz . Stalo se to trochu nešťastně, když jsem zaklekl do střely a koleno chytlo špatnou rotaci a nevydrželo to.“ vysvětluje Jakub. „Ošetření bylo trochu komické, jelikož kluci naháněli zdravotnici po celém komplexu Lundbystrandu. Asi po hodině čekání pro mě přijela sanitka a převezli mě do tamní nemocnice a nastalo další čekání. Udělali mi rentgen a nechali mě ležet na posteli další 2 hodiny. Průser byl, že ve Švédsku byl zrovna státní svátek a na celé oddělení byla pouze jedna doktorka a pacientů více než dost. Díky bohu, byl se mnou Majki (Martin Martiniak), který běhal po doktorech a zjišťoval co bude dále, jelikož se k ošetření moc neměli, což už Vám Martin popsal,“ sděluje mi Jakub a hned nasadí úsměv, protože vykládá dále: „Dali mi berle obvázali koleno a pokračovali jsme taxíkem na školu. Použili bychom i městskou hromadnou dopravu, ale jediné, co jsem měl na sobě, byl zbytek dresu a bunda. Venku rozhodně nebylo nejtepleji.“ uzavírá historku Kuba.

Chlapi, vraťme se k florbalové stránce Gothie. Co bylo podle Vás v odehraných utkáních nejtěžší? Slova se ujímá Richard Klimek: „Já jsem hlavně bojoval se svými botami, které mi klouzaly na každé hale.“ Ihned pokračuje: „V semifinále nás hlavně porazil spánek, protože po pozdním zápase a ošetřováním Kuby jsme hráli už v 8 ráno. Byli strašně ospalí.“ Martin Martiniak doplňuje svůj pohled: „Zápasy se Švédy byly zajímavé. Naši rozehrávku napadali sporadicky a na náš press nebyli připravení. Myslím si, že na holích i s herní inteligencí jsme byli lepší. Jediné, co nám dělalo větší problémy, byly jejich protiútoky a někdy až přílišná tvrdost na mantinelech.“ Který zápas měl největší náboj, zajímám se? „Zápas s největším nábojem byl asi zápas s Tatranem, se kterým jsme se utkali ve čtvrtfinále. Velmi vyhrocené utkání jsme vyhráli 7:5 a měli tak jistotu, že si ze Švédska odvezeme minimálně bronzové medaile,“ objasňuje můj dotaz Jiří Besta. Stejný názor má Martin Martiniak: „Právoplatně nejemotivnějším zápasem turnaje byl souboj s Tatranem, ze kterého jsme vyšli jako semifinalisté.“ Dalšími slovy Martin potvrzuje Richardovy domněnky: „To, že jsme v semifinále neuspěli (výsledek 2:3), byla škoda. Nehráli jsme špatně, ale štěstí, které nás doprovázelo celý turnaj (až na Kubu), nás definitivně opustilo. Nebo to možná bylo tím, že jsme šli spát ve 3 ráno, kdy jsme se s Kubou vrátili z nemocnice, a na plac jsme dorazili 5 minut před zápasem?“ Přesto je to úspěch, byť bronzový. Jaké to jsou pocity získat placku? Odpovídá Michal Sládek: „Určitě fajn pocit, získat medaili z jednoho z nejprestižnějších a nejzvučnějších turnajů ve florbalové komunitě. Mohli jsme se porovnat se Švédskými celky, které jsme nakonec dokázali porazit jako třeba Pixbo nebo Helsinborg.“ To jsou zvučná jména a jak říkáš v naší florbalové komunitě něco znamenají. Jak se ti s nimi hrálo? „Jak se mi hrálo?“ opakuje si nahlas mou otázku Michal. „Určitě si nemůžu stěžovat, byl nás ideální počet, nebyli jsme pod tlakem, hráli jsme si svůj styl, který nám vyhovoval a měli jsme volnou ruku. Myslím, že celkově jsme si všichni sedli, byli dobrá parta a asi i proto to dobře šlapalo.“ hodnotí Michal Sládek. To mě tedy zajímá, co říkáte na švédské haly? „Nejlepší z hal byla pro mě Valhalla, kde se nacházely dvě hřiště se super povrchem a co se týče cestování tak byla poměrně blízko od školy. Také zde byl florbalový obchod Klubbhuset, do kterého jsem zavítal hned několikrát.“ s úsměvem uzavírá rozhovor Jirka Besta.

Co říci závěrem? Použiji slova kolegy trenéra (fakt už nevím, kdo je napsal, rád uvedu): Zápasy hrané proti domácím hráčům jsou pro nás velmi stimulující a jakýkoliv úspěch nás vede k dalšímu zlepšování se. Právě náročné zápasy jsou vzrušující a zapamatujeme si je po dlouhou dobu. Pokud naopak dostáváme na frak, tak aspoň víme, v čem se máme zlepšovat a na čem zapracovat. Doufejme, že získané zkušenosti a jistě nezapomenutelné zážitky ze Švédska, zužitkují hráči a hráčky především do budoucna. Hodnocení Richarda Klímka: „Byl to krásný zážitek a ostatním doporučuji, aby se do Švédska někdy podívali.“