Osobnost měsíce února – Pavlína Bačová

Pavlína Bačová
Pavlína Bačová (v dresu Buldoček) 1. liga juniorek; FOTO: Miroslav Holub

Začala jsem se zlepšovat, abych byla lepší než kluci

V prvním únorovém víkendu byla reprezentační pauza. Junioři U19, kteří se zúčastní letošního mistrovství světa, měli setkání na 14. ročníku Polish Cupu, kde se prezentovali solidním výsledkem. Děvčata naopak měla první reprezentační setkání v novém reprezentačním cyklu (2001-2002) s národním týmem Švýcarska v Schaffhausenu, kde nastoupila ke třem vzájemným utkáním s bilancí 1-1-1.

Řady brněnských Buldoček doplňuje věkem juniorka a nesmírně talentovaná Pavlína Bačová, která převyšuje i mnoho chlapců. Svými 13 kanadskými body za pouhých šest Extraligových ligových zápasů je platnou součástí prvoligového týmu žen.

profilová fotka
Přátelská utkání ve Švýcarsku; FOTO: Archív hráčky

Ahoj Pavlíno,

zúčastnit se Mistrovství světa je sen mnoha sportovců, ale než se tak stane, je před Vámi dlouhá cesta, na které se může leccos přihodit? Máš nějaký talisman nebo oblíbený rituál, který ti pomůže překonat všechny nástrahy a situace? V čem je Tvá síla?

Mým největším talismanem je řetízek s přívěškem čtyřlístku, který nosím úplně všude.

Žádné rituály nemám, jsou to spíše takové zvyky, které dělám před každým zápasem – poslouchám svoji oblíbenou hudbu, obouvám si dříve levou botu.

Nejsem před zápasy moc nervozní, což si myslím, že může být moje výhoda.

Co pro tebe, jako mladou hráčku, znamená utkání za reprezentaci?

Nesmírně si vážím každého tréninku nebo zápasu, který můžu s reprezentací absolvovat. Všechny tyto akce si naplno užívám a dělám maximum proto, abych těchto zkušeností mohla mít co nejvíce.

Můžeš nám říci, jak ti pomáhá hra v prvoligovém týmu žen v souvislosti se zvýšením tvé konkurenceschopnosti v reprezentačním kádru? Dokážeš porovnat juniorskou reprezentaci s ženskou 1. ligou?

V 1. lize mám odehraných 6 zápasů, což není moc. Rozhodně mi to pomáhá se zlepšit v osobních soubojích.

Samozřejmě hodně záleží na soupeři. Hra na reprezentační úrovni je tvrdší, rychlejší, a dle mého názoru se moc porovnávat nedá. V 1. lize jsou také kvalitní týmy, herně vyspělejší, ale v základní části ligy jich není tolik, proto se těším na to, co přijde v playoff (tím nechci 1. ligu podceňovat).

Ostrava Cup 2018
Ostrava Cup 2018 se spoluhráčkou Lucií Řezáčovou v dresu IBK Peaches; FOTO: Archív hráčky

V poslední době jsi se v rámci reprezentace utkala se švýcarským celkem. Co by jsi nám o nich mohla říci, jaké jsou?

Se Švýcarkami jsem odehrála 4 zápasy a všechny byly víceméně vyrovnané, vždy jsme musely bojovat až do konce. V minulých cyklech byly výsledky poměrně jednoznačné a z mého pohledu je to teď “jiné Švýcarsko“.

Když jsi začínala s florbalem, napadlo tě, že by se sen o reprezentaci by mohl stát někdy tak reálným? A vlastně jak jsi se dostala k florbalu?

Florbal hraji zhruba od svých 12- 13 let. Když jsem byla menší, tak jsem chtěla hrát hokej, ale v místě, kde bydlím, nebyla příležitost se tomuto sportu věnovat. Po přechodu na jinou školu jsem si měla vybrat kroužek, který bych chtěla navštěvovat, a florbal byla taková alternativa hokeje – aktuálně bych florbal a hokej vůbec nesrovnávala :D. Trénovali jsme ve školní tělocvičně v Moravských Budějovicích. Tyto tréninky vedl Aleš Hanák, který mně a mé sestře hned další trénink přinesl přihlášku do týmu SK JeMoBU, tam jsme odehrály celkově 4 sezony. Začátky nebyly vůbec lehké, chtěla jsem přestat florbal hrát, moc mě to nebavilo, bylo pro mě i těžké najít si místo v chlapeckém kolektivu. Kluci mě i sestru naštěstí přijali, začala jsem se zlepšovat a dost mě motivovalo to, abych byla lepší než ostatní kluci. Poslední rok, co jsem hrála v Moravských Budějovicích, jsem byla na střídavém hostování ve Znojmě, a poté jsem přestoupila do klubu Bulldogs Brno, kde hraji již 3. sezonu.

Mistrovství světa juniorek v roce 2020 je už za dveřmi. Můžeš nám říci, co bude Vaší největší zbraní/zbraněmi v bitvách s ostatními týmy?

Náš cyklus je ještě stále v první polovině přípravy před mistrovstvím světa, takže to zatím nedokážu úplně vyhodnotit. Každopádně si myslím, že by naše síla mohla být v pevné obraně a ve zkušenostech, které si v týmu můžeme navzájem předávat. Máme hráčky, které už mistrovství světa zažily, a hráčky, které jsou velice platné i v „A“ týmech svých klubů.

Zahrát si za reprezentaci byl vždy můj obrovský sen, to je určitě mnoha hráčů, ale nikdy by mě nenapadlo, že se zrovna mně splní.

Byl vždy florbal sportem číslo jedna anebo jsi v mládí zkoušela i jiné sporty?

Ve škole jsem navštěvovala více kroužků – basketbal, plavání, atletiku, ale nikde nebyl klub, kam bych mohla chodit a věnovat se tomuto sportu aktivněji, jezdit na soutěže a podobně. Tím pádem byl florbal pro mě v té době jediný reálný.

utkání 1. ligy juniorek
Utkání juniorek proti Hradci Králové; FOTO: Miroslav Holub

Studuješ střední školu, účast v reprezentaci je velmi časově náročná dojížděním na tréninky, zápasy, turnaje. Mnohým z Vás nabourá i maturitu. Jak Vám vychází ve škole vstříc? Co říkají profesoři a jak se na Vás dívají spolužáci? Neříkají Vám, že to flákáte a máte zbytečné úlevy?

Studuji Gymnázium, třídy Kapitána Jaroše v Brně, momentálně jsem ve 3. ročníku. Určitě je pro mě studium složitější, často chybím kvůli různým tréninkům, rehabilitacím nebo jsem nemocná. Za rok mě čeká maturita, což je pro mě priorita, proto se snažím chybět co možná nejméně, ale ne vždy se mi to podaří.

Naše škola umožňuje mít individuální studijní plán, díky kterému mám zvýšenou toleranci absence, testy si můžu dopisovat individuálně. Samozřejmě musím mít doplněné veškeré učivo a písemky, to se mi zatím naštěstí daří. Doposud jsem se s žádnými většími problémy nesetkala a se známkami jsem docela spokojená, ale vždy to může být lepší!

Učitelé i spolužáci mi hodně pomáhají, za to jsem jim nesmírně vděčná. Občas jsem od spolužáků slyšela, že si jezdím na výlety, zatímco oni musí být ve škole, ale to bylo spíše z legrace :D.

přátelská utkání
FOTO: Flickr Swiss Unihockey

Dotazy z Výběrů – V lednu jsme rozhovory končili následující otázkou:

Příští měsíc budou v rozhovoru současní reprezentanti U19. Dívky v únoru hrají přípravné zápasy se Švýcarskou reprezentací a kluci jsou v Polsku na turnaji Polish Cup. Jakou by jsi jim položil otázku, kdybys měl možnost? Co by tě zajímalo z reprezentačního prostředí, tedy i ze zákulisí?

Matěj Matoška: Možná by mě zajímalo, jestli je hodně svazující přijít na nástup, zpívat hymnu a pak začít hrát, tak jestli je to o hodně těžší, než hrát zápas třeba v lize?

Pro mě je to rozhodně úplně něco jiného, než hrát ligový zápas, už jen v tom, že reprezentační zápasy nebývají tak často. Tím ale nechci říct, že bych si nevážila zápasů, co můžu odehrát v lize. Zpívat hymnu je nepopsatelný pocit, ale neřekla bych, že by mě to nějak svazovalo, snažím se koncentrovat pouze na zápas.

Lukáš Matoušek: V první řadě bych jim chtěl popřát hodně štěstí a zajímalo by mě, kdo je v šatně DJ a jaké písničky pouští, protože si myslím, že to je strašně důležité být před zápasem správně naladěný?

Upřímně nevím, kdo má tuhle roli. Ale řekla bych, že o hudbu se stará více lidí, na poslední akci to byla rozhodně Mája Havlíčková, Kopy (Veronika Kopecká) a Kubeč (Míša Kubečková). Písničky jsou hodně rozmanité, nemáme jeden styl, který bychom poslouchaly, zkrátka od každého něco.

Filip Petřík: Jak probíhají tréninky v reprezentaci? A jak často spolu trénujete? Cítíte nějakou rivalitu mezi sebou?

Před každým tréninkem máme zhruba 15 minut rozcvičení s kondičním trenérem, poté je často krátké rozstřílení, pak nám trenéři vysvětlí jednotlivá cvičení a většinou nechybí ani hra na konci tréninku. Po tréninku máme protažení buď s fyzio, nebo s kondičním trenérem.

Srazy bývají většinou jednou za 2 měsíce, ale hodně se to liší, je teprve začátek cyklu. Myslím si, že jsme jedna velká parta se stejným cílem, každým srazem je to lepší a lepší, žádnou meziklubovou rivalitu necítím.

Děkuji za rozhovor a hodně zdaru v reprezentaci

nástup reprezentace
V reprezentaci (druhá zleva); FOTO: Flickr Swiss Unihockey

About the Author: ivo sin