Osobnost měsíce srpna – Vilém Zámečník

Kdyby nebylo brankáře, není tým.

Vilém Zámečník; FOTO: Kamil Besta

Trenéři, vychovatelé, vedoucí sou nedostatkové zboží. Pokud chcete v klubu kvalitně trénovat, musíte mít kvalitní lidi. Příchozí „z venku“ neznáte, nemusí mít vztah ke klubu, nemusí ctít klubové metody, koncepci, postupy, vizi a tradice. Nejlepším způsobem, jak se tomuto problému vyhnout, je výchova vlastních trenérů z řad odchovanců. A kde je nejlépe „naverbovat“ na tuto práci? V létě na kempech a soustředěních, protože to je zábavnější než systémová práce během roku.
Vyvolený by měl být dostatečně zkušený, současně dost starý a schopný vést. Shodneme se, že rozmezí 16 – 19 let je ideální, protože mají dostatečně odehráno a natrénováno a mohou tak začít předávat své znalosti a dovednosti. Proto jsme na srpen zvolili téma měsíce „Mladí trénují mladé“. Svou prací nás upoutaly dvě osobnosti. V Přerově se už trvaleji věnuje práci s mládeží Marie Grufíková a nováčkem ve výchově je Frýdecko-Místecký Vilém Zámečník.

Ahoj Vildo, několik mladých hráčů, se kterými jsem se bavil, prohlásilo po tréninku dětské kategorie: „… to fakt nedávám. Raději budu pískat.“ Jak je to u tebe? Máš na prcky nervy?
Ahoj, já mám s prcky dobrý vztah a oni mě naštěstí respektují jako trenéra a ano, nervy na prcky jsou vždycky, ale dá se to zvládnout i s klidem. Zatím mě nikdy nevytočili tak, abych nějak extrémně musel křičet nebo něco podobného.

Vedení dětí se moc naučit nedá. To člověk v sobě musí mít. Podle čeho jsi zjistil, že máš tuto schopnost? Tušíš, že by jsi mohl být do budoucna trenér?
Jelikož v našem klubu chyběl trenér gólmanů už delší dobu, řekl jsem si, že bych se toho mohl ujmout já a vedení z mého nápadu bylo nadšené, když bych si ty tréninky vzal. Pomalu jsem si začínal hledat cvičení a různé metody, jak trénovat brankáře a nakonec se to vše povedlo a stal se ze mě trenér brankářů ve Frýdku-Místku. A určitě by mi nevadilo trénovat i v budoucnu, protože to zní jako zajímavá výzva.

Výchova dětí je prý poslání. Co ti soustředění s dětmi přineslo a co ti vzalo?
Soustředění mi přineslo spoustu kladných věcí, jak do trenérské kariéry, tak i do osobního života. S dětmi jsme na soustředění prožili spoustu zábavy a krásných okamžiků. Jediná věc, kterou mi to tak vzalo byl čas, který jsem mohl strávit třeba na své přípravě, ale ten jeden týden se dá přežít.

Souhlasíš s tvrzením, že „Vlastní talent musí podpořit obrovskou vůlí a pracovitostí – to je jediná cesta.“ Vidíš ve svém týmu talentované děti? Připravuješ je na budoucí dřinu?
Ano, souhlasím. Talentu může mít hráč kolik chce, ale pokud na sobě nebude tvrdě makat, tak se nikam nepohne. Určitě je v našem týmu plno talentovaných dětí, ale vždycky jim říkáme, že musí na tréninku makat na 100 %, jinak se moc neposunou.

Mimo osobnost a charakter by měl trenér mít zkušenosti a dovednosti. Co máš ve florbalu za sebou? Z čeho můžeš čerpat?
Ve florbale se pohybuji již několik let. Právě letos budu zahajovat 10 sezónu. Takže už mám několik zápasů za sebou. Mým největším vzorem byli hlavně brankáři ze Švédska a teď je mým největším vzorem Lukáš Souček brankář Vítkovic. Mezi moje největší zážitky patří určitě zápas v Ostravar Aréně. Poté jsem měl také možnost si zahrát například proti Švédským, Švýcarským týmům anebo například proti Finskému výběru. Všechny tyto zápasy jsem absolvoval v Praze na Prague Games.

Použiješ občas svoji účast v Ostravar Aréně jako motivaci pro malé hráče a hráčky? A jaké to vlastně bylo?
Na soustředění jsme tento zápas dětem pouštěli večer a já jim potom vykládal o tom jaké to bylo. Také jsem jim říkal, že jsem začínal stejně jako oni a že když na sobě budou makat, tak mají šanci to někam dotáhnout. Tento zápas je pro mě nezapomenutelný. Hrát v tak obrovské hale před skoro dvěma tisíci lidmi. Byl to obrovský zážitek a díky bohu se skvělým koncem pro náš kraj. (vítězství 2:1)

Atmosféra Ostravar Arény

Na kempu Vám visí Švédská vlajka, která je na fotkách viditelná. Měli jste poradce ze Švédska?
Bohužel poradce ze Švédska jsme na kempu neměli, pouze jsme celý kemp stylizovali do Švédské ligy. Děti “hráli“ za přední švédské celky a poslední den je čekalo velké finále, které jsme také ještě s jedním trenérem komentovali a snažili jsme se udělat pravou atmosféru švédského Superfinále. Rozhovory s hráči jsme dělali průběžně během celého kempu a samozřejmě ceny také nechyběly. Každé dítě si z kempu nějaký dáreček odvezlo. Poté, co jsme se bavili s dětmi, tak si všechny kemp chválily a říkaly, že se jim kemp moc líbil.

Florbal ti bezpochyby zaplňuje spoustu času. Co by jsi dělal, kdyby švédové nevymysleli florbal?
Kdyby švédové nevymysleli tento krásny sport, s největší pravděpodobností bych hrál basketbal nebo možná nějaký jiný sport, ale rozhodně bych u sportu zůstal. Ano, pravda, florbal je sice veliký žrout času a taky dojíždění do jiných měst není nejjednodušší, ale díky tomu, že mě má rodina podporuje ve velkém, tak se to dá zvládnout. A ve škole to mám naštěstí taky v klidu.

Klubový kemp na Čeladné; FOTO: FB FBC Frýdek-Místek

Vlastně jsem se tě nezeptal na otázku, proč jsi si zvolil právě děrovaný svět a k tomu pohled na palubovku skrze masku? Jsi pro svůj tým důležitý? Patříš mezi tiché, uzavřené gólmany nebo naopak jsi šoumen a srdcař týmu?
Florbal jsem si vybral, protože se mi strašně líbila ta rychlost a tvrdost toho sportu, když jsem ho sledoval v televizi. Proto jsem vstoupil do našeho florbalového kroužku na základní škole a jelikož chyběl gólman, tak tam dali mě. Hned po prvním tréninku jsem si ten sport zamiloval a ještě více pozici brankáře. Miluji ten adrenalin a to napětí při každém zápase nebo i zákroku. Beru to tak, že každý brankář je pro svůj tým důležitý, kdyby nebylo brankáře, není tým. Patřím spíš mezi ty brankáře, kteří si dělají srandu ze spoluhráčů a snaží se dělat dobrou atmosféru v týmu.

Už jsi leccos zažil a viděl, co považuješ za svůj největší florbalový zážitek co na tobě zanechalo dojem či pocit uspokojení? Co by jsi si chtěl do budoucna ještě splnit nebo dokázat?
Jak jsem již psal, můj největší zážitek byl ten zápas výběrů a celkově potom celý den v Ostravar Aréně. Finále jak mužů, tak žen bylo úžasné a ta atmosféra, která v hale panovala byla nepopsatelná. Na to prostě nejde zapomenout. Mým snem byla odjakživa reprezentace a určitě také bych chtěl vyhrát například českou ligu a poté nějaké angažmá ve Skandinávii.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v novém působišti.
Já také děkuji.

Regionální výběry dorostenců spolu s klubovým kolegou Tomášem Habrnálem

About the Author: ivo sin