Odpovídat 20x denně na pořád stejné otázky.

Obyčejně juniorky a junioři o prázdninách chodí na brigády, trénují či regenerují. Málo je však takových, kteří obětují část svých prázdnin jiným. Tím myslím mladým začínajícím florbalistům, o které se na kempech starají doslova 24 hodin denně. V roli asistentů trenérů vedou a pomáhají s mládeží školního věku. Od ukázek a příprav cvičení, přes nošení pomůcek, dohled u jídla, přepravy dětí z místa na místo až po hygienu, oblečení a spánek. Každý, kdo to jednou zkusil, mi potvrdí, že je to fuška. V podstatě jste pořád ve střehu a pokud chcete být dobrý, oblíbený a spolehlivý, musíte se stále učit a být schopni rychle a s jistotou reagovat, nezmatkovat, ale hlavně máte k mladším dětem vztah. Odměnou Vám nejsou peníze, ale spokojení mlaďoši a pocit z dobře odvedené práce.

Ahoj Honzo, dnes nezačneme hned florbalem, ale tématem měsíce a to je práce s mládeží. Pověz mi, kdo tě přesvědčil k výpomoci na kempu? Bylo Tvé rozhodnutí rychlé a samovolné nebo jsi musel dlouho přemýšlet?

Přesvědčovat mě rozhodně nikdo nemusel. Zavolal mi Martin Bura, jestli mám zájem jet i letos, a já jsem bez zaváhání nabídku přijal.

Co vše je na kempu tvým úkolem? Jaké činnosti či role vykonáváš?

Přesně to, co jste v úvodu vyjmenoval, plus cokoliv jiného, co je zrovna potřeba.

Co jsi na kempu dělal nejraději, co byla letos tvoje oblíbená činnost?

Nejraději jsem měl určitě florbalové tréninky. Viděl jsem spoustu nových cvičení a her od hlavních trenérů a bylo skvělé sledovat, jak při nich mladí hráči z různých klubů odlišně reagují a řeší je.
K oblíbeným činnostem pro mě patřil určitě i spánek obzvláště ke konci druhého turnusu. Odpovídat 20x denně na pořád stejné otázky typu: “Půjdeme ještě na bazén?” nebo “Můžeme už jít?” je opravdu vyčerpávající. (úsměv)

Jak si myslíš, že tě braly děti?

Se spoustou z nich se znám z minulých kempů a myslím, že s většinou jsme dobří kamarádi. Děti, které byly poprvé, měly ze začátku takový ten přirozený respekt jako když máte nového trenéra. Někteří si drželi odstup delší dobu a někteří se skamarádili během pár hodin, ať tak nebo tak, myslím, že si každý našel co mu vyhovovalo.

Dělá ti problém pamatovat si jména? Pomáháš si nějak, třeba přezdívkami?

Super bylo, že na kempových tričkách mají děti jméno nebo přezdívku zepředu i zezadu. Navíc na prvním turnuse jsem převážnou většinu dětí znal už z minulých ročníků, takže nebyl žádný problém. Druhý turnus už pro mě byl složitější. Hodně dětí bylo poprvé a navíc před tréninkem se převlékly do triček na trénování, takže jsem během prvních dnů jména tipoval. Nejčastěji jsem zkoušel Matěje protože těch bylo asi nejvíce.

Vím, že letos jsi získal trenérskou licenci D. Pracuješ s mládeží i během školního roku? Jak a v jakém týmu?

S dětmi už pracuji přes rok v ostravském MVILu. Dvakrát týdně trénuji Elévky, se kterými mi pomáhá Honza Hranický a David Stehlík, podle toho jak mají čas a stíhají ze školy a z práce. S mladými gólmany mi pomáhá Vojta Kořínek.

Myslíš si, že by mohla být výchova dětí tvým budoucím povoláním či profesionální dráhou trenéra?

Zatím se mi trénování celkem daří skloubit se školou. Uvidím jak to půjde dál a jestli to vůbec bude bavit děti se mnou. Podle toho se budu dále rozhodovat a zvažovat výběr povolání a trenérské kariéry.

Honzo, zpět k florbalu. Se svým týmem jsi vybojoval postup do 1. ligy dorostenců. Jelikož jsi od další sezóny junior, tak si ji moc neužiješ. Na druhou stranu máš s juniorskou ligou už zkušenost, protože jsi letos odehrál 16 zápasů s bilancí 3+10. To svědčí o obránci, který umí rozehrát, dokáže číst hru a výborně přihrát útočníkovi. Vše natolik dobře, že je členem kádru výběru dorostenců Moravskoslezského kraje.

Jaké máte týmové cíle v nadcházející sezóně? A tvůj osobní florbalový cíl?

Týmový cíl do další sezóny je jasný, vyhrát všechny zápasy a zase postoupit do vyšší ligy.
Sám bych si pak chtěl zlepšit všechny své florbalové dovednosti a být prospěšný týmu.

V září začne školní rok 2017/18, jak jsi na tom se školou? Čeká tě letos nějaká velká zkouška?

Jsem na tom asi jako většina florbalistů. Nejraději bych si zahrál a místo školy bych klidně skousl i nějaký fyzický trénink. Maturita naštěstí ještě ne, ale čeká mě autoškola a možná angličtina.

Předposlední otázka je mezi čtenáři velmi oblíbená, proto ji nemůžu vynechat. Kdo tě přivedl k florbalu, kde a jak jsi začínal? Jakými kluby jsi prošel? Co tě drží v současném týmu?

S kamarády ze školky jsme hráli před domem, samozřejmě jsme naši hru komentovali jmény převážně hokejistů. A asi právě díky této zkušenosti jsem si později při volbě kroužků vybral právě florbal. A protože mě florbal chytil, tak jsem začal hrát za Vítkovice, ve kterých jsem prošel kategoriemi od přípravky po starší žáky. Dva roky už jsem na hostování v MVILu, protože hodně spoluhráčů se mnou chodí na stejný gympl. Hodně mi sedí také náš trenér, který se o florbal zajímá, sám aktivně hraje a je ochoten florbalu věnovat spoustu svého volného času.

Na závěr by mě zajímalo, co ti florbal dal a dává lidsky?

Florbal mi dal většinu mých současných kamarádů. Dal mi možnost být součástí týmu. Díky florbalu můžu zapomenout na všechno nepříjemné, co se mi během dne honí hlavou. A díky tomu, že trénuji elévky mám možnost setkávat se s různými lidmi různého věku a různých nazorů.

Děkuji za rozhovor a skvělou formu do ligy juniorů a možná nakouknutí do 1.ligy mužů.

Děkuji. Bylo mi potěšením.