Osobnost měsíce srpna – Denisa Kotzurová

Denisa Kotzurová; FOTO: Vlaďka Zoubková

Není jednoduché uklidnit 20 dětí.

Obyčejně juniorky a junioři o prázdninách chodí na brigády, trénují či regenerují. Málo je však takových, kteří obětují část svých prázdnin jiným. Tím myslím mladým začínajícím florbalistům. V roli asistentů trenérů vedou a pomáhají s mládeží školního věku na florbalových kempech doslova 24 hodin denně. Od ukázek a příprav cvičení, přes nošení pomůcek, dohled u jídla, přepravy dětí z místa na místo až po hygienu, oblečení a spánek. Každý, kdo to jednou zkusil, mi potvrdí, že je to fuška. V podstatě jste pořád ve střehu, a pokud chcete být dobrý, oblíbený a spolehlivý, musíte se stále učit a být schopni rychle a s jistotou reagovat, nezmatkovat, ale hlavně mít k mladším dětem vztah. Odměnou Vám nejsou peníze, ale spokojení mlaďoši a pocit z dobře odvedené práce.

Ahoj Denčo, dnes nezačneme hned florbalem, ale tématem měsíce a to je práce s mládeží. Pověz mi, kdo tě přesvědčil k výpomoci na kempu? Bylo Tvé rozhodnutí rychlé a samovolné nebo jsi musel/a dlouho přemýšlet?
Ke konci sezony za mnou a ještě Nelou Kapcovou přišel Kuba Robenek s Karin Vavrečkovou jestli bychom nechtěly jet s nimi na prázdninový kemp jako trenérky. Už si to moc nevybavuji, ale myslím, že jsme se s Nelčou o tom chvilku bavily a potom hned řekly, že s nimi pojedeme. To jsme ještě nevěděly, co všechno to obnáší (smích)

Co vše bylo na kempu tvým úkolem? Jaké činnosti či role vykonáváš?
Na začátku kempu se děti rozdělily na dvě skupiny. Skupina A byly starší a skupina B mladší děti. Každé z nás byla přidělena skupina a s ní jsme trávily čas cestou na trénink, z tréninku. Společně s Nelčou jsme měly na starost hlavně pořádné rozběhání, protažení, vysvětlení správného provedení některých cviků jako například dřep, výpad. Samozřejmě jsme zastávaly funkce i takové, jako například hledání plavek nebo ponožek, které děti nemohly najít. Dále jsme našim zkušenějším trenérům pomáhaly zapisovat různé výsledky stavět cvičení na trénink. Následně jeden celý den jsme měly na starost úplně samy.

Denisa na kempu; FOTO: Lukáš Robenek

Co jsi na kempu dělala nejraději, co byla letos tvoje oblíbená činnost?
Odpočívala (odpovídá se smíchem). Dělám si srandu, ale asi se nedá přímo říct, co jsem dělala nejraději. Všechno bylo k něčemu dobré. Po celou dobu jsem si užívala zábavu. Určitě zábava u vody byla super.

Jak si myslíš, že tě braly děti?
Někteří už mě možná znali, většinou spíše holky. Asi jsem byla já ta přísnější než Nelča, ale myslím, že na tréninku nás braly jako trenérky a ve volné zábavě jako zkušenější spoluhráčky. Chvilku asi trvalo, než jsme si k sobě našli cestu.

Dělá ti problém pamatovat si jména? Pomáháš si nějak, třeba přezdívkami?
S tím problém nemám. Samozřejmě, že na začátku, když přijde 35 úplně nových tváří, tak to celkem problém je, ale postupně mi to naskakuje. Když si nevzpomenu na jméno, tak přezdívky to jistí vždycky.

Pracuješ s mládeží i během školního roku? Jak a v jakém týmu?
Letos poprvé jsem vedla florbalový kroužek na jedné základní škole v Porubě. Děti to měly dobrovolně po škole. Snažila jsem se s nimi dělat hlavně základy, jako je vedení míčku nebo přihrávky. Už tam jsem se přesvědčila, že to není jednoduché uklidnit 20 dětí.

Myslíš si, že by mohla být výchova dětí tvým budoucím povoláním či profesionální dráhou trenérky?
Určitě nějakou představu mám. Něco takového by mě asi bavilo a naplňovalo, ale zatím nechávám všechno otevřené.

FOTO: Martina Egi

Florbalově je Denisa Kotzurová hráčka, která si nenechá na hřišti nic líbit. Vyniká hlavně díky technice, kterou využívá ve všech situacích a ze kterých padají krásné góly. K jejím přednostem patří snaha na sobě makat a zlepšovat se po všech stránkách. V loňské sezóně se svým týmem juniorek v 1. lize vybojovala zlatou medaili pro svůj tým. Letošní obhajoba dopadla bronzově. V lize žen se dostala až do semifinále play-off. Byla členkou juniorské reprezentace a je v širší reprezentaci žen.

Jaké máte týmové cíle v nadcházející sezóně? A tvůj osobní florbalový cíl?
Po loňské úspěšné sezóně, ve které jsme předvedli neskutečný obrat, na který se bude dlouho vzpomínat jsme si všichni dokázali, že už můžeme konkurovat TOP 4. V té letošní jsou cíle ještě mnohem vyšší. Lákadlo Superfinále je velké, ještě k tomu, když se bude poprvé konat v Ostravě. Uděláme všechno proto, abychom jsme si tam mohli zahrát. Osobní florbalový cíl je určitě vyhrát vysněný titul s FBC Ostrava. Potom určitě zahrát si MS a následně podívat se i do zahraničí.

V září začne školní rok 2017/18, jak jsi na tom se školou? Čeká tě letos nějaká velká zkouška?
V září mě čeká ještě jedna důležitá zkouška a pak první rok na VŠ. Už se těším, až poznám ten pravý studentský život.

SOKOL Ostrava – Zábřeh, 1.SC Vítkovice

Předposlední otázka je mezi čtenáři velmi oblíbená, proto ji nemůžu vynechat. Kdo tě přivedl k florbalu, kde a jak jsi začínala? Jakými kluby jsi prošla? Co tě drží v současném týmu?
K florbalu mě přivedl starší bratr, který to už nějaký ten rok hrál. Jednou mě neměl kdo hlídat, tak jsem šla s ním na trénink a myslím, že mě to hned začalo bavit. Začínala jsem v 6 letech za TJ SOKOL Ostrava-Zábřeh jako jediná holka v týmu mezi kluky, kteří byli i o 4 roky starší. Později se klub přejmenoval na 1.MVIL OSTRAVA, který je fanouškům asi už mnohem známější. Odstupem času na roky strávené s kluky hodně vzpomínám a myslím, že mi to do budoucna hodně pomohlo. Když jsem se dostala do kategorie starších žáku, bylo mi řečeno, že za kluky dál už hrát nemůžu. Další kroky směřovaly do Vítkovic, kde o mě projevili zájem. Ve Vítkovicích jsem strávila krásných 5 sezón, které doprovázely i nějaké ty úspěchy. Následně přišla nabídka z FBC OSTRAVA a já ji přijala. Momentálně jsem maximálně spokojená a na nic si nestěžuji. V týmu mě drží neskutečný kolektiv, který máme a touha po vítězstvích.

Na závěr by mě zajímalo, co ti florbal dal a dává lidsky?
Za těch 14 let co Florbal hraji mi přinesl určitě mnoho kamarádů z různých koutů republiky, úspěchů, ale hlavně zážitků, které se nedají popsat slovy. To si člověk musí prožít a právě na tohle se vždycky nejlépe vzpomíná.
Určitě mě pořád naplňuje a stále se učím nové věci. Emoce, adrenalin to všechno ke sportu patří.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí v první čistě ženské sezóně.
Taky děkuji 🙂

2x FBC Ostrava

About the Author: ivo sin