Osobnost měsíce října – Ondřej Sidunov

Ondřej Sidunov; FOTO: Kamil Besta

S rozhodčími se nevybavuji a raději si hledím svého.

Jestli jsou stále v našich klubech hráči, kteří patří do kategorie „no name“ dříčů, co jedou stále naplno a bez kterých by se hvězdy neobešly? Ti, co mají poctivý přístup a nemají pořád připomínky? Ti. kteří soupeřům nedají nic zadarmo a na hřišti jsou neskuteční bojovníci a odvedou práci za dva? Tomáš Sladký ani chvíli neváhal a z Vítkovického kádru jednoznačně vybral jméno Ondra Sidunov: „Ondra je velmi pracovitý hráč, snaží se být vždy prospěšný jak v obraně tak v útoku. Líbí se mi jeho herní pojetí, má cit pro hru a rád o ni přemýšlí.“

Trenér a tvůj tým v tobě vidí dříče. Co tě jako první napadlo, když jsme tě kontaktovali se žádostí o rozhovor?
Určitě jsem mile překvapen. Znám hodně kluků, kteří florbalu obětují spoustu času. Jak samotným trénováním a hraním, tak třeba trénováním mladších kategorií a podobně. Já se zatím soustředím pouze na hraní a trénování a věci s tím spojené. Jelikož hraji pozici centra, tak mám ofenzivní i defenzivní úkoly. Vždycky jsem měl radši hru dopředu, ale poslední dobou mě začínají bavit i některé obranné záležitosti. Zaměřuji se teď na bloky, protože je to velmi důležitá součást obranné hry. A co se týče hry dopředu, tak rád střílím  (backhandem nebo ze vzduchu nejraději), nahrávám a kombinuji.

FOTO: Karel Neugebauer

S rolí dříče se pojí především chuť vyhrávat, ale také zodpovědnost za výsledek. Kde bereš svou motivaci k „lítání“ po hřišti?
S motivací většinou není problém. Umím se před zápasem dostat do laufu. Já jsem velmi soutěživý typ, takže rád vyhrávám. Ale umím uznat prohru a poučit se z chyb. Někdy je dobré prohrát s dobrým pocitem než vyhrát s negativním pocitem. Vždy to prostě v zápase nejde. Nedaří se vám zakončení nebo nahrávky, ale když celý zápas odjezdíte na 110%, tak máte aspoň dobrý pocit, že jste tam nechali všechno.

Když jsi s florbalem začínal, napadlo tě někdy, že tě tak pohltí?
Myslím, že jsem s florbalem začínal na zahradě. Rodiče mi koupili dvě malé branky a já jsem s dědou a bráchou blbnul s hokejkou venku. Pak jsem se nějak dostal do Opavy a už to bylo. Tam se mi začalo velmi líbit. Vždycky jsem trénoval se staršími kluky a to mi dalo velkou lekci a motivaci na sobě pracovat. Měl jsem samé skvělé trenéry. Nejvíce mě posunul asi Honza Mazur s Pájou Válkem. Uměli udělat pestrý a zábavný trénink a o to ve starších žácích šlo. Působil jsem v Opavě dlouho, ale udělal jsem změnu a jsem za to velmi rád. Teď jsem ve Vítkovicích šťastný a jsem rád za každou příležitost.

Nekecá, nefňuká a nestěžuje si, jen prostě maká. Platí to o tobě?
Myslím si, že tohle nejlépe posoudí trenéři a diváci. S rozhodčími se nevybavuji a raději si hledím svého. V rámci možností makám na 100%, a když to vidí někdo jinak, tak ať má svůj názor.

Často zazní – ten/ta dře a maká ještě bokem? Co navíc bokem mimo trénink ještě děláš?
Tady bych dokázal psát hodně dlouho. Dělám kromě florbalu hodně sportů. Přes rok jezdím na horském kole. Jelikož jsem soutěživý, tak jezdím i závody, pokud se to nekryje s florbalem. Stihnu 4 až 5 závodů za rok. Myslím, že dokážu potrápit i ryzí cyklisty a nějaké ty bedny už mám vyjeté taky. Spoustu hodin (hlavně v období letní přípravy) strávím kvalitním cyklistickým tréninkem. Letos mám najeto asi 6000 km, takže velká spokojenost. Pořídil jsem si také slackline, kterou si doma natáhnu mezi dva stromy a chodím po ní. Trénuji tak „balanc“. Mám rád hory a preferuji aktivní dovolenou. V zimě jezdíme na lyže do zahraničí. Dále si rád zahraji volejbal, badminton nebo fotbal. Ještě se věnuji hře na violoncello, která rozvíjí mou kreativitu a ta se projevuje na hřišti v naší kombinační hře.

Chci-li po hráčích aktivitu a docházku na trénink, tak nezřídka se vymlouvají na školu, platí to i tobě?
Nikdy jsem se nevymluvil, že bych nemohl na trénink. Ať už ze školy nebo z něčeho jiného. Studuji Mendelovo gymnázium v Opavě. Je to velmi náročné všechno skloubit, ale když si to člověk dobře rozvrhne, tak se to dá zvládnout. Jelikož dojíždím, nedá se vyhnout učení ve vlaku nebo po nocích. Ale učím se na jedničky a dvojky, takže zatím spokojenost.

Mnoho lidí více vyzdvihuje hráče, který tři branky vstřelí, než toho, kdo třem obdrženým gólům zabrání. Není to někdy deprimující? Jak se s tím vyrovnáváš?
Já bych to tak neviděl. Každý hráč má v týmu svou roli. Já se snažím góly dávat, ale zároveň jim i zabraňovat. Často padají góly z dobře ubráněných situací, takže to je vlastně odměna pro celou lajnu za dobře provedenou práci. Bloky jsou taky velmi důležité. Zabráníte střele, pomůžete brankáři a zároveň můžete založit kvalitní break.

Sportovní všestrannost; FOTO: Karel Neugebauer a Martin Sidunov

Prožíváš hru? Jak pouštíš ven své emoce?
Hru prožívám spíše v pozitivním smyslu. Mám rád, když má zápas emoce. Myslím, že to je pro diváky zajímavější. Když se něco nepodaří, nechám si to pro sebe a pak to po zápase v klidu s kluky rozebereme. Občas prožívám góly, hlavně ve vypjatých situacích. Někdy u mě pracují nervy, ale jak říká Sidney Crosby, tak člověk bez nervů vlastně není člověk.

O dříčích je známo, že i kdyby měli umřít, tak nastoupí na palubovku. Jak bojuješ s nemocemi, máš nějaký zaručený tip, jak být stále fit a makat naplno? Neskolí tě už rýmečka?
Rýmečka mě neskolí. Na podzim je dobré jíst hodně ovoce nebo brát nějaké vitamíny. Chodit ven na čerstvý vzduch a nebýt pořád v zadýchané hale. Zdraví prospěje dobrá strava, ale občas si dát něco nezdravého je v pořádku. Tělo si pak řekne, když něco nebude v pořádku.

Dříči jsou známí i tím, že jsou dobří prognostici a mají vize. Kde vidíš svůj současný tým za dva roky. Jinými slovy, dokážeš si tipnout kolik spoluhráčů budeš mít za dva roky ještě kolem sebe?
Vůbec nemám tušení, kde budeme za dva roky. Řešíme spíše přítomnost. Jsem ve Vítkovicích druhý rok a jsem velmi spokojený, takže měnit nic nehodlám. Mám spoustu oblíbených spoluhráčů. Na hřišti si rozumím s Rosťou Gattnarem, Kubou Kochem, Dankem Sekulou a dalšími. Byl bych rád, kdybych si za dva roky zahrál aspoň s pěti spoluhráči.

Ondro, děkuji za zodpovězení otázek a přeji soutěživost, zdraví i spokojenost do dalších sportovních let.

Výběry dorostenců MS kraje; FOTO: Kamil Besta

About the Author: ivo sin