Sport nám dává možnost posílit si přirozenou imunitu

Jestli jsou stále v našich klubech hráči, kteří patří do kategorie „no name“ dříčů, co jedou stále naplno a bez kterých by se hvězdy neobešly? Ti, co mají poctivý přístup a nemají pořád připomínky? Ti. kteří soupeřům nedají nic zadarmo a na hřišti jsou neskuteční bojovníci a odvedou práci za dva? Za mládež FBS Olomouc nám odpověděl trenér Lukáš Rubin: „Ač věkem juniorka je Martina Pejzlová obránkyně extraligových žen a trenérka elévů. Jedna z nepokornějších hráček FBS Olomouc.“

Co tě jako první napadlo, když jsme tě kontaktovali se žádostí o rozhovor? 
(smích) Já? To byla jedna z mých prvních reakcí, když mi přišly otázky pro rozhovor. V Moravskoslezské a Olomoucké florbalové mládeži je velké množství talentovaných hráčů, takže jsem byla výběrem opravdu překvapená.

Když jsi s florbalem začínala, napadlo tě někdy, že tě tak pohltí? 
Zajímavá otázka, takhle jsem o tom  nikdy moc nepřemýšlela.
Poprvé jsem se setkala s florbalem právě v Olomouci na MS juniorek 2010, kde jsem byla jako divák. Do téhle doby jsem florbalu nevěnovala zvláštní pozornost. Zápasy na mistrovství mě nadchly, tak jsem zkusila absolvovat pár dívčích tréninků v klubu FBS Olomouc, kde jsem se začala florbalu věnovat naplno.

Kde bereš svou motivaci k „lítání“ po hřišti? 
Od malička jsem vedená k pohybu. Každý, kdo dělá sport chce vyhrávat. Tou největší motivací pro mě není výhra, ale zábava a dobrý pocit ze hry. Florbal mě jednoduše baví. Důležitou část hraje samozřejmě kolektiv, který vytvoří nejen správnou atmosféru, ale i chuť hrát.

Co navíc bokem mimo trénink ještě děláš? 
Dalo by se říct, že florbalem trávím aktivně veškerý svůj volný čas. Mimo vlastní florbalovou zátěž se podílím v našem klubu na výchově mládeže a to u kategorie elévů, kde se snažím efektivně a zábavně pracovat s dětmi. Sama dávám přednost širokému sportovnímu zaměření, takže když se najde malá chvilka volna, ráda se věnuji sportu rekreačně. Mezi mé nejoblíbenější patří: cyklistika (horská i silniční), vysoko-horská turistika, plavání, snowboarding, stolní tenis a spoustu dalších ze škály letních i zimních sportů.

Chci-li po hráčích aktivitu a docházku na trénink, tak nezřídka se vymlouvají na školu, platí to i tobě?
Studuji Gymnázium Čajkovského tady v Olomouci, kde chodím do sportovní třídy společně s moji spoluhráčkou (kamarádkou) Luckou Cholinskou.
Učení a trénink se dá určitě dobře skloubit dohromady. Někdy je to, ale pro nás celkem náročné. Sama se stále učím rozdělit si správně čas, tak abych zvládala všechno. Využívám časové mezery na cestě na zápas nebo trénink. Mnohdy to ale nemá takový efekt, jaký bych si přála. Nicméně to týmovou spoluprací dobře zvládáme:)

Mnoho lidí více vyzdvihuje hráčku, která tři branky vstřelí, než tu, kdo třem obdrženým gólům zabrání. Není to někdy deprimující? Jak se s tím vyrovnáváš? 
Florbal je pro mě týmovým sportem. Každý má v týmu svou speciální roli od trenérů, gólmanů,  obránců až po střelce branek. Chvála střelcům samozřejmě právem patří. Pro mě je ale pocit ze zabráněného gólu stejně důležitý jako pocit ze vsítěného. Je pravdou, že občas mě při pohledu na výsledné skóre zamrzí, že odvedená práce není tolik vidět, ale beru to prostě tak, že to k tomu patří a jsem ráda za týmový úspěch.

Prožíváš hru? Jak pouštíš ven své emoce? 
Prostřednictvím hry ráda pouštím ven emoce. Často se objeví právě ty negativní například z chyb, které při hře vznikají. Snažím se to rychle hodit za hlavu a hledat tu pozitivní stránku, která mi dodává energii.

Jak bojuješ s nemocemi, máš nějaký zaručený tip, jak být stále fit a makat naplno?
Myslím si, že sport nám dává možnost posílit si přirozenou imunitu. Pokud se sportovec necítí dobře, stačí jen na chvíli vynechat zátěž a imunitní systém se tak díky pravidelnému sportu rychle vypořádá s hrozící nemocí. Hráč pak může bez problému opět naskočit do tréninkového procesu. Vitamíny, kvalitní strava a správná regenerace jsou vždy jen plus.

Dříči jsou známí i tím, že jsou dobří prognostici a mají vize. Kde vidíš svůj současný tým za dva roky. Jinými slovy, dokážeš si tipnout kolik spoluhráček budeš mít za dva roky ještě kolem sebe?
Musím o sobě říci, že žádný prognostik určitě nejsem. Ráda žiji přítomností. Do budoucna je těžké říct, jak by se vše mohlo vyvíjet. Každopádně věřím, že z mých současných spoluhráček jich tu vydrží co nejvíce. Těším se až v Olomouci doroste generace mladých talentovaných hráček a s tím nastane i výsledkové zlepšení. Každopádně ženský florbal se stále rozrůstá, takže v budoucnu se dá čekat jak samotné rozšíření tak zlepšení úrovně.

Martino, děkuji za rozhovor a těším se na mladou generaci olomouckého florbalu. 🙂