Osobnost měsíce prosince – Vojtěch Adamek

Fotka z utkání proti IBK Peaches na Ostrava Cupu
Utkání proti IBK Peaches na Ostrava Cupu; FOTO: Archív IBK Peaches

Každý z trenérů mi předal něco…

Závěr roku se spojuje s celkovým přehledem a hodnocením konané činnosti. Naši nejsilnější doménou jsou „Osobnosti florbalu“ s vysokou sledovaností. A právě proto jsme v prosinci chtěli dát prostor Vám čtenářům a požádali jsme Vás o tipy. Sešlo se nám hned několik jmen. Sami poznáte, že volba čtenářů byla správná a na místě. Až si postupně rozhovory přečtete, potvrdíte nám, že jde o hráče, kteří florbalem žijí, dýchají pro něj, makají na sobě, poctivě dřou, nevzdávají se při neúspěších, nechvástají se a nepovyšují nad ostatní. Jsou to hráči – OSOBNOSTI. Prosinec je konec roku ve znamení Vánočních svátků, prázdnin a Novoročních předsevzetí, a proto položíme 12 otázek stejně jako je počet měsíců.

Vojtěch Adamek patří do kategorie „Dříčů„, o které jsme psali, i když to není hráč, který by měl 40 bodů za sezónu, ale maká a jeho zápal pro florbal je obrovský. Každý tým takového hráče potřebuje.

Vojtěch Adamek - profil
Vojtěch Adamek – profil; FOTO: archív hráče

Ahoj Vojto, Vánoce a Nový rok to je 12 dnů volna, což u většiny dospělých je o návštěvách, jídlu, pití, sladkostí, posezení u televize či počítače. Jak je to u tebe? Máš čas vyhrazený i pro pohyb? Najde se místo pro florbal?

Zdravím, děkuji za pozvání. Každý den chodím běhat, svátek – nesvátek. Tréninky máme momentálně zrušené, takže s florbalkou se potkám víceméně jen doma. 🙂

Zúčastnil jsi se někdy v minulosti nebo letos nějakého Vánočního nebo Novoročního turnaje? Jaké to bylo? Na co si z turnaje nejvíce vzpomínáš?

V posledních dnech tohoto roku jsem se zúčastnil Kotouč cupu, který se konal v Dolních Domaslavicích, mém bydlišti. Hrálo se 3 na 3 a fakt jsem si to užil. Jsem rád, že mi na tomto turnaji umožnili zahrát si s muži. Náš tým obsadil třetí flek.

Časopis florbal revue v roce 2006 zveřejnil rozhovor Petrem Kadlecem, který psal o tom jak trénuje doma v obýváku nebo na línu v garáži. Trénuješ doma a jak?

Tak, mamča nerada vidí, když si v obýváku pinkám, takže mám místnost s brankou a chodím si střílet tam. Když jsem byl malý, tak jsem před pinkáním upřednostňoval radši běh. Pinkat si doma s florbalkou mě moc nebavilo, což se teď, bohužel, projevuje tak, že v technice je mnoho hráčů přede mnou. Ovšem fyzičkou jsem zaostával málokdy. Snažím se to vybalancovat, ale chápu, že to nebude ze dne na den. Každopádně na tom pracuji.

Úplně jsem se zapomněl zeptat, co jsi dostal florbalového pod stromeček?

Pod stromečkem jsem našel nové sálovky, štulpny a florbalové míčky – těch není nikdy dost, takže Ježíškovi moc děkuji!

Když jsme navodili nostalgii nad dárky, napiš nám kdy a jak u tebe vyklíčilo florbalové bláznovství?

V elévech jsem začal v Dolních Domaslavicích, k florbalu mě hodně vedl starší brácha. Po sezoně jsem šel na přestup do Horní Suché, kde jsem strávil tři nebo čtyři sezóny. V lednu 2018 jsem měl „hostovačku“ do Vítek, pod vedením Honzy Sedláka, Radima Galii a Martina Bury. Všichni mi hodně pomohli. Ve Vítkách jsem rychle zapadl, s kluky jsem si v kabině sedl a našel mezi nimi i velké kámoše. Kdykoliv jsem něco nevěděl, vždy mi byli trenéři ochotní pomoct, poradit. Cítil jsem z nich obrovskou důvěru, i přes velkou konkurenci v týmu. Moc si toho vážím. V létě už jsem byl hráčem Vítkovic. Teď mě v dorostenecké kategorii vede Vašo Komačka a Miro Veselý.

Utkání proti Hattrick Brno
Vojta s číslem 20 (vlevo) při utkání s Hattrickem Brno; FOTO: Facebook Fanclub FBŠ Hattrick Brno

Pěkně jsme si zavzpomínali. To, že máme dnes spolu rozhovor, má na svědomí tvé okolí, které tě navrhlo. Čím jsi na ně zapůsobil? Kdo tě ovlivnil v tvé florbalové kariéře?

Hodně kluků i z jiných týmů mi psalo, že jsou rádi, že s tím po zranění neseknu, takže nejspíš tím. Mám-li zmínit nějaký „idol„, tak tím je rozhodně Adam Delong. Sledoval jsem ho již v Horní Suché, poté odešel do Vítkovic, mně se to povedlo taky. Škoda jen, že „Deli“ měl v mém věku trojnásobně více KB než já :D. Jednu sezónu se mi opravdu nedařilo a florbal mě tak trošičku přestával bavit. Šel jsem na letní přípravu v Horní Suché, na mužskou část, kterou vedl trenér Ivo Jochman. Ten ve mně vzbudil absolutní zájem o florbal. Tehdy jsem si uvědomil, že se florbalu chci věnovat maximálně. Jak tak přemýšlím, každý z trenérů mi předal něco…

Rodiče nám říkají, že je florbal zábava. Z toho plyne, že škola je povinnost. Platí i u tebe: „Nejdříve povinnosti a potom zábava“? Jak tě podporuje rodina?

Studuji na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Porubě. S rodiči jsme se domluvili, kam až můžu se známkami zajít, aniž by byl doma problém. Limit splňuji bez nějakých větších problémů, takže se můžu plně věnovat florbalu. Rodiče mě podporují maximálně. Taťka především nákupem holí, mamka tím, že obětuje svůj čas a vozí mě na zápasy. Ovšem především jsou mí největší fandové (a někdy i zdraví kritici).

Fotky z utkání
3x Vojta Adamek; FOTO: IBK Peaches a archív hráče

Florbal a škola nejsou jedinými činnostmi v životě lidí, pokud zbude chvíle volného času, čemu ji věnuješ?

Během víkendů dělám rozhodčího. V průběhu zranění, kdy jsem nemohl hrát, jsem si udělal licenci N, takže u florbalu zůstávám. Taky rád čtu nebo si s přáteli dám fotbalový zápas na PS4. Když nemám zápasy, chodím na fotbal podporovat Baníček.

Řekni nám, co se ti v letošním roce vydařilo?

V tomhle roce si rozhodně nejvíce cením mého přestupu do Vítkovic, jelikož jsem od malička chtěl za Vítky hrát. Jsem moc rád, že přestup se vydařil i přes mé dlouhodobé zranění. Na Hummel open game jsme obsadili, pro mě premiérové, třetí místo, takže v tomhle ohledu spokojenost.

Stalo se v průběhu roku 2018 naopak něco, o čem můžeš prohlásit, že by bylo lépe, kdyby se to nestalo?

Právě na turnaji v Brně jsem si přivodil v zápase s Trenčínem nepříjemné zranění, a to zlomeninu neurčité části bederní páteře a pánve. Toto zranění mě z florbalu vyřadilo téměř na půl roku. Je to nepříjemné, že jsem byl zvyklý na nějaké své dovednosti, ať už bežecké nebo s florbalkou. Najednou zjišťuji, že nestíhám, balonek mi uskakuje a zkrátka mi nezbývá nic jiného než herní praxe a trénovat a trénovat. V tomhle ohledu opět pociťuji důvěru ze strany trenérů a věřím, že svým přístupem se zase dostanu zpět.

Osudný OpenGame 2018 v Brně (Vojta je v zadní řadě, druhý zprava); FOTO: Martin Kocourek

Konec roku je v podstatě za dveřmi. Dáš si do příštího roku nějaké předsevzetí? Jaké máš očekávání?

Předsevzetí? No, rozhodně pokračovat v tom, co dělám a ještě zintenzivnit, jelikož to opravdu potřebuji. Co se týká očekávání, příštím rokem se rozhodně chceme kvalifikovat na MČR a uspět. Nehrajeme na jednotlivce, ale týmově. Rozumíme si nejen na hřišti, ale i mimo hřiště, scházíme se i mimo tréninky, hrajeme od zápasu k zápasu a v hlavě to máme všichni správně srovnané. V týmu panuje dobrá atmosféra a každý si je vědom, že by to mohlo vyjít. Tým máme kvalitní, ovšem jsou zde i další kvalitní týmy v republice – taková Praha je kvalitní každým rokem. Ve Vítkovicích chci rozhodně zůstat, bojovat a být platným členem týmu. Letos máme hodně kvalitních kluků ročníku 02, takže jsou o něco napřed. Každopádně se s nimi snažím držet krok a příští sezonu si vyzkouším i jejich roli.

Co by jsi popřál všem florbalistům našeho regionu do roku 2019?

Chtěl bych všem popřát šťastný nový rok. Ať se jim daří nejen ve florbale, ale i v osobním životě. Ať jim to střílí a hlavně bez zranění 🙂

Vojto, děkuji za rozhovor a hodně zdaru v roce 2019.

foto v dresu Horní Suché
Ještě v dresu Horní Suché se spoluhráčem Martinem Kutáčkem; FOTO: archív hráče

About the Author: ivo sin