Mít v životě důležité odrazové můstky

Závěr roku se spojuje s celkovým přehledem a hodnocením konané činnosti. Naši nejsilnější doménou jsou „Osobnosti florbalu“ s vysokou sledovaností. A právě proto jsme v prosinci chtěli dát prostor Vám čtenářům a požádali jsme Vás o tipy. Sešlo se nám hned několik jmen. Sami poznáte, že volba čtenářů byla správná a na místě. Až si postupně rozhovory přečtete, potvrdíte nám, že jde o hráče, kteří florbalem žijí, dýchají pro něj, makají na sobě, poctivě dřou, nevzdávají se při neúspěších, nechvástají se a nepovyšují nad ostatní. Jsou to hráči – OSOBNOSTI. Prosinec je konec roku ve znamení Vánočních svátků, prázdnin a Novoročních předsevzetí, a proto položíme 12 otázek stejně jako je počet měsíců.

Doporučení jsme dostali na gólmana Saurians Paskov Víťu Brože, o němž okolí říká, že je kamarádský, cílevědomý a zodpovědný. V utkáních chytá hlavou i srdcem a i když bývá po zápasech unavený, je připraven nastoupit k dalším utkáním s ještě větší vervou.

Ahoj Víťo

Vánoce a Nový rok to je 12 dnů volna, což u většiny dospělých je o návštěvách, jídlu, pití, sladkostí, posezení u televize či počítače. Jak je to u tebe? Máš čas vyhrazený i pro pohyb? Najde se místo pro florbal?

Ahoj, ach, ano, přeci jen jsou to svátky, které se mají trávit s rodinou. Ale místo na pohyb se určitě najde, snažím se chodit na hory nebo třeba i běhat.

Zúčastnil jsi se někdy v minulosti nebo letos nějakého Vánočního nebo Novoročního turnaje? Jaké to bylo? Na co si z turnaje nejvíce vzpomínáš?

Bohužel doposud ne, ale určitě to mám někdy v plánu.

Časopis florbal revue v roce 2006 zveřejnil rozhovor Petrem Kadlecem, který psal o tom jak trénuje doma v obýváku nebo na línu v garáži. Trénuješ doma a jak?

Doma sice moc prostoru na nějaké trénování není, ale na protáhnutí to bohatě stačí. Na zbytek cvičení pak postačí velká zahrada.

Úplně jsem se zapomněl zeptat, co jsi dostal florbalového pod stromeček?

Letos jsem dostal nové boty do branky od Salmingu, za které jsem strašně rád, protože poslední 4 roky jsem chytal v takových starých škrpálech a už se pomalu začaly rozpadat. Ale budou mi chybět. (smích)

Když jsme navodili nostalgii nad dárky, napiš nám kdy a jak u tebe vyklíčilo florbalové bláznovství?

S florbalem jako takovým jsem začal myslím někdy ve 3.třídě, kdy jsem začal chodit na florbalové tréninky do Sokola v Žabni. Tréninky jsme měli vždycky v úterý a posléze, kdy začal trénovat i můj vlastni táta, tak i v pondělí. Později jsme se přihlásili do Podbeskydské florbalové ligy, kde jsem se dostal poprvé v životě do branky a poprvé v životě jsem vycítil, že „JO“, to je moje. Sokol mi dokonce poté koupil i novou výstroj, takže to bylo úžasné. Někdy na začátku 6. třídy jsem jel poprvé na trénink do klubu Paskov Saurians. Pamatuji si, že jsem měl hroznou trému, ale všechno dopadlo parádně a byl jsem i osloven, zda nechci chytat na turnaji O pohár města Paskova, Který se neskutečně vyvedl, pohár zůstal totiž po dlouhé době doma! Pamatuji si, že jsem za celý ten turnaj dostal jen jeden jediný gól. Takže tenhle turnaj byl asi jeden z těch velmi důležitých odrazových můstků a díky němu jsem tam, kde jsem.

Pěkně jsme si zavzpomínali. To, že máme dnes spolu rozhovor, má na svědomí tvé okolí, které tě navrhlo. Čím jsi na ně zapůsobil? Kdo tě ovlivnil v tvé florbalové kariéře?

Určitě byla nesmírně důležitá podpora rodičů a rodiny, za kterou jsem jim moc vděčný. A určitě na tom mají zásluhu i trenéři z Paskova, ale také i můj táta Zdeněk, který nás s Pavlem Krchňákem trénoval v Žabni. Byl jsem díky tomu velmi motivovaný a snažil jsem se co nejvíc to šlo. Zároveň bych chtěl vyzdvihnout i Víťu Tichopáda, bez kterého bych tento rozhovor asi nedělal.

Rodiče nám říkají, že je florbal zábava. Z toho plyne, že škola je povinnost. Platí i u tebe: „Nejdříve povinnosti a potom zábava“? Jak tě podporuje rodina?

Já bych to samozřejmě nejradši vyměnil, ale bohužel i to vzdělání je v životě velmi důležité. A rodina je v tomto ohledu skvělá, podporujeme se všichni navzájem a snažíme se spolupracovat a komunikovat, takže všechno funguje.

Řekni nám, co se ti v letosním roce vydařilo?

Letos se mi poprvé v životě podařilo dostat na turnaj Czech Open, byl jsem na soupisce mužů napsaný jako druhý gólman, ale na nádraží jsem byl šokován zprávou, že budu chytat celý turnaj, protože druhý gólman onemocněl. Takže jsem získal obrovskou zkušenost, která se mi bude hodně hodit do budoucna.

Konec roku je v podstatě za dveřmi. Dáš si do příštího roku nějaké předsevzetí? Jaké máš očekávání?

Určitě nějaké představy mám, ale nebude to snadné a budu muset začít pořádně makat. A předsevzetí taky mám, ale nechám si je raději pro sebe. 🙂

Co by jsi popřál všem florbalistům našeho regionu do roku 2019?

Určitě spoustu úspěchů v nadcházejícím roce, spoustu vstřelených gólů a brankářům spoustu úspěšných zákroků. Ale hlavně, ať se to obejde bez zranění.

Víťo, děkuji za rozhovor a hodně zdaru v roce 2019.