Osobnost měsíce prosince – Pavla Stiborská

Pavla Stiborská – Výběry dorostenek 2017 MS kraj; FOTO: Flickr Českého florbalu

Když se chce, tak všechno jde

Přichází měsíc prosinec se všemi jeho událostmi v podobě tradic, oslav, svátků a rodinných setkání. O to více vyskakuje v mysli asociace s rodinou florbalovou. Vždyť závěr roku patří různým vánočním turnajům buď věkově smíšeným týmům napříč celým klubem anebo kláním s rodiči. Užije se při nich notná dávka legrace, zábavy, doplněné často posezením s dobrým jídlem a všudy přítomnou pohodou.


Rokem 2012 se na palubovkách v modročerném drese Opavské florbalové rodiny představuje Pavla Stiborská. Od té doby je stálou členkou ženské složky, ve které zrovna, byť věkem juniorka, naskakuje za ženy ve 2. lize žen – skupiny 7. Soupeřky ji znají jako útočnici pověstnou svými výjezdy od mantinelu s výbornou střelou a šikovnýma rukama. Její schopnosti zaujaly trenéry regionálních výběrů dorostenek, u kterých dostala důvěru a odehrála finálový turnaj v Brně a trenéra reprezentace juniorek, který Pavlu zařadil do širšího kádru.

Ahoj Pavli, řekni nám, co tě na florbale tak chytlo, že ho hraješ tak dlouho a stále v jednom klubu?
Zdravím. Florbalu jsem se chytla v šesté třídě základní školy, ve školním kroužku. Hráli jsme turnaj základních škol, kde jsme nejvýše postoupili do kvalifikace na celostátní finále. Hodně mě to bavilo, tak jsem se začala vyptávat, kde se v Opavě florbal hraje a spolu s kamarádkou ze třídy jsme přišli na trénink našeho současného klubu. Po té jsem se tam seznámila s ostatními spoluhráčkami, jako např. Vaness a Kája Filuschovy, Mery Zavřelová nebo Nikol Chalupová. Vytvořily jsme si postupně úžasný kolektiv a vídáme se i mimo florbal, což je na tom to nejlepší. Když si hráč rozumí se svými spoluhráči, všechno jde pak líp.

Florbalisti tvrdí, že florbal není jenom o hře, ale hráč tím musí žít, být pohlcen. V čem se kromě hraní ještě angažuješ?
Spolu se spoluhráčkami chodíme i na domácí zápasy ostatních kategorií našeho klubu a bereme si z nich inspiraci, hlavně u mužské kategorie, kteří hrají Národní ligu. Pomáháme také pořádat turnaje a ráda zápasy fotografuji. Mám velkou radost, že můžu být součástí florbalového světa 

Žijeme forbalem – Superfinále (druhá zprava);

Podporuje tě rodina, co říkají rodiče na tvou florbalovou „závislost“?
Naši si už zvykli, jsem ráda, že chodí fandit a podporují. Jsou spokojeni, že dělám něco, co mě baví a v případě, že se jedná o sport, je to podle nich skvělé. Často mi ale připomínají, že škola je na prvním místě a mám se soustředit hlavně na ni, takže to musím brát v úvahu.

Bezpochyby věnuješ florbalu spoustu času, zbývá ti čas i na jiné koníčky? Co škola – stíháš?
Ano, kromě florbalu se také věnuji hře na klavír a v zimě ráda lyžuji a jezdím na snowboardu. Co se týče školy, chodím na Mendelovo gymnázium v Opavě a momentálně jsem ve třeťáku. Někdy je to těžké, ještě k tomu s dojížděním, ale všechno se dá stíhat, musím si to hlavně dobře rozvrhnout. Trochu mě děsí maturita příští rok, ale jinak dobrý. Na vysokou bych chtěla jít na pedagogickou, buď do Ostravy, nebo Olomouce, podrobnější plány ale zatím nemám.

Určitě máš plno nezapomenutelných zážitků s opavskými děvčaty. Vždy jste působili dojmem jednoho skvělého týmu. Na co vzpomínáš nejraději?
Ano, to mám, nejlepší zážitky máme z letních soustředění, kdy naše strávené večery opravdu stojí za to, hlavně ten poslední 😀 Nejlepší vzpomínky mám asi z toho, když se nám někdy buď v žákyních, nebo dorostenkách podařilo porazit silnější týmy, např. Vítkovice. Jednou na lize dorostenek, kdy jsem byla ještě žákyně, jsme jeli na zápas do Třince a přijeli tam s půlhodinovým zpožděním kvůli hustému sněžení. Ani jsme se nerozcvičily a poté jsme těsně nad Vítkovicemi v plné síle vyhráli, myslím, že 2:1. Byl to nejlepší pocit. Ta atmosféra u nás byla opravdu nepopsatelná a dodnes na to ráda vzpomínám. Ukázalo se totiž, že když si budeme věřit, tak to půjde, a taky že se to povedlo 

V dresu SK P.E.M.A. Opava; FOTO: Marie Zavřelová

Jsou tvé další florbalové cíle spojeny s Opavským klubem? Respektive, čeho by jsi chtěla dosáhnout či vyzkoušet a kde?
Ano, určitě, těším se hlavně na juniorky příští sezónu, neboť teď 2 sezóny nebyly. Přejít z dorostenek hned do ligy žen bylo docela těžké, ale už jsem si celkem zvykla. Je to dobrá zkušenost. Doufám, že se naše trápení zlepší a s dalšími posilami příští sezónu bychom se mohli zvednout a to je pro mě hodně důležité, takže nějaké vyšší cíle zatím nemám. Co se týče ostatních týmů, měla jsem možnost to zkusit ve Vítkovicích, ale bohužel to kvůli dojíždění a škole nešlo.

V regionálních výběrech 2016/2017 jsi byla nominována poprvé nebo jsi měla premiéru mladších kategoriích? Byla jsi spokojená s tréninky regionálních výběrů? Co ti tréninky přinesly, čím tě obohatily?
Na finálový turnaj jsem se dostala loni poprvé a byly to skvělé zápasy, hlavně obrovská zkušenost. Bylo nezvyklé si zahrát se svými soupeřkami, ale souhra byla dobrá a aspoň jsme si každá vyzkoušela něco jiného. Tréninky byly opravdu perfektně provedené. Líbilo se mi delší rozcvičení a potom i různá florbalová cvičení, jako např. když brání 4 holky bez hokejky a hráčka s míčkem se má pokusit zakončit. Nebo také hra ve čtyřech, na menším hřišti ve třech atd. Také cvičení na střelbu byly zajímavé.

Máš oblíbené životní motto nebo citát?
Nějaké vyloženě oblíbené motto nemám, ale asi se řídím „Když se chce, tak všechno jde.“

Děkuji Pavli(o) za rozhovor a přeji, do konce sezóny více zápisů v kanadském bodování mezi ženami a hlavně tu „rodinnou“ pohodu.

FOTO: Marie Zavřelová

About the Author: ivo sin