Když jsem byl mladší, trénoval jsem doma v obýváku.

Závěr roku se spojuje s celkovým přehledem a hodnocením konané činnosti. Naši nejsilnější doménou jsou „Osobnosti florbalu“ s vysokou sledovaností. A právě proto jsme v prosinci chtěli dát prostor Vám čtenářům a požádali jsme Vás o tipy. Sešlo se nám hned několik jmen. Sami poznáte, že volba čtenářů byla správná a na místě. Až si postupně rozhovory přečtete, potvrdíte nám, že jde o hráče, kteří florbalem žijí, dýchají pro něj, makají na sobě, poctivě dřou, nevzdávají se při neúspěších, nechvástají se a nepovyšují nad ostatní. Jsou to hráči – OSOBNOSTI. Prosinec je konec roku ve znamení Vánočních svátků, prázdnin a Novoročních předsevzetí, a proto položíme 12 otázek stejně jako je počet měsíců.

Neúnavný bojovník a talent od přírody. Výborná práce ve sníženém těžišti a díky tomu spousta vyhraných soubojů zdobí sice vzrůstem malého, ale zato velmi kreativního obránce nejen na hřišti. Řeč je vždy pozitivně naladěném Ondru Lorencovi, kterého je vždy plná kabina i hřiště. Jeho skvělá povaha a pohodový charakter ho velmi brzy katapultoval mezi stálice základní sestavy Bulldogs Brno.

Ahoj Ondro

Vánoce a Nový rok to je 12 dnů volna, což u většiny dospělých je o ávštěvách, jídlu, pití, sladkostí, posezení u televize či počítače. Jak je to u tebe? Máš čas vyhrazený i pro pohyb? Najde se místo pro florbal?

Ahoj! Samozřejmě každý si chce odpočinout během vánočních svátků a já nejsem výjimkou, ovšem na sport (aktivní pohyb) si vždy rád čas udělám. Prioritně to nemusí být právě florbal, ale rád si zajdu zahrát futsal, tenis nebo si jdu zaběhat ven.

Zúčastnil jsi se někdy v minulosti nebo letos nějakého Vánočního nebo Novoročního turnaje? Jaké to bylo? Na co si z turnaje nejvíce vzpomínáš?

Nejvíce vzpomínám na turnaj Gothia Cup (2015), kde jsme obsadili 3.místo. Byl to můj první zahraniční turnaj a vůbec jsem nevěděl do čeho jdu, ale na konec jsem byl mile překvapen. Zážitků je spousta a je těžké vybrat jen jeden, proto říkám, že samotný turnaj je jeden velký zážitek a kdo má možnost se tohoto turnaje zúčastnit, ať neváhá ani sekundu. I já bych se rád znovu zúčastnil.

Časopis florbal revue v roce 2006 zveřejnil rozhovor Petrem Kadlecem, který psal o tom jak trénuje doma v obýváku nebo na línu v garáži. Trénuješ doma a jak?

Když jsem byl mladší, tak jsem trénoval doma v obýváku, ale jen když rodiče nebyli doma, protože jsem to měl zakázané abych něco nerozbil (smích). Na trénovaní doma už není tolik času a hlavně prostor, a proto už řeším tréninky jenom v hale. Jak individuální tak týmové.

Úplně jsem se zapomněl zeptat, co jsi dostal florbalového pod stromeček?

Od té doby co hraji florbal, tak jsem vždycky našel pod stromečkem něco spojené florbalem až na letošní rok. Zklamání? Kdepak, jsem rád za všechny dárky, co jsem dostal, i když nebyly florbalové.

Když jsme navodili nostalgii nad dárky, napiš nám kdy a jak u tebe vyklíčilo florbalové bláznovství?

S florbalem jsem začal asi už 5 letech, ale jen tak rekreačně, kdy jsem si chodil zahrát jedou do týdne, protože jsem se plně věnoval fotbalu. S fotbalem jsem musel skončit kvůli zdravotním problémům, naštěstí se všechno dalo pořádku a mohl jsem se opět věnovat sportu a tentokrát vyhrál florbal. Začal jsem chodit do florbalového oddílu ŠSK Očov Hodonín a poté jsem přestoupil do Bulldogs Brno, kde hraji dodnes.

Pěkně jsme si zavzpomínali. To, že máme dnes spolu rozhovor, má na svědomí tvé okolí, které tě navrhlo. Čím jsi na ně zapůsobil? Kdo tě ovlivnil ve tvé florbalové kariéře?

Navrhl mě můj dlouhodobý kamarád a zároveň i spoluhráč Dominik Sláma, kterého tímto zdravím. Samozřejmě, že to byli rodiče, kteří mě podporovali ve všem, co jsem dělal. Velký dík patří také mému prvnímu trenérovi Jiřímu Wágnerovi, který mě naučil základní věci a nadále mi je pomáhal rozvíjet. Díky jeho pevným nervům jsme to spolu zvládli až do mého odchodu do Brna.

Rodiče nám říkají, že je florbal zábava. Z toho plyne, že škola je povinnost. Platí i u tebe: „Nejdříve povinnosti a potom zábava“? Jak tě podporuje rodina?

Nerad to říkám, ale ano platí. Musím škole věnovat spoustu času, který bych rád věnoval právě florbalu. I rodiče mě tlačí, abych se plně připravoval do školy. Jak se říká „Žádný učený z nebe nespadl„. Takže dělám, co můžu, abych dokončil střední školu a získal maturitní vysvědčení a pak se uvidí kam budu směřovat své studium.

Florbal a škola nejsou jedinými činnostmi v životě lidí, pokud zbude chvíle volného času, čemu ji věnuješ?

Svůj volný čas rád věnuji jiným sportům např. futsal, tenis, plavání, nohejbal nebo na druhou stranu se věnuji relaxaci a to všemi způsoby. Já sám za sebe doporučuji je kvalitní spánek (smích).

Řekni nám, co se ti v letošním roce vydařilo?

Zákeřná otázka. Nejsem zrovna ten typ člověka, co si dává nějaké cíle nebo předsevzetí. Nejsem si vědom toho, že by se mi něco zásadního vydařilo, co by stálo za zmínku. Vlastně ano. Hraji ve svém věku pravidelně za mužský A-tým. Takže toto se mi podařilo.

Stalo se v průběhu roku 2018 naopak něco, o čem můžeš prohlásit, že by bylo lépe, kdyby se to nestalo?

Hned na začátku roku se mi přihodilo zranění kotníku, kvůli kterému jsem nedohrál sezónu. Naštěstí jsem nemusel podstoupit žádnou operaci nebo jiný zákrok. Po dlouhodobé rekonvalescenci jsem se vrátil a hned mě čekala těžká letní příprava. Takže kdybych si mohl přát, aby se nestalo, tak je to toto zranění.

Konec roku je v podstatě za dveřmi. Dáš si do příštího roku nějaké předsevzetí? Jaké máš očekávání?

Rádi bychom s našim omlazeným kádrem udrželi Superligu v Brně. Pokud by se naskytla příležitost zahraničního angažmá, nebránil bych se. Zatím zůstávám v Brně a o přestupu nemám žádnou vizi. Jsem teď nadmíru spokojený.

Co by jsi popřál všem florbalistům našeho regionu do roku 2019?

Všem florbalistům i florbalistkám bych chtěl popřát šťastný nový rok 2019, ať se Vám daří nejen ve florbale, ale také v osobním životě. Žádná zranění a dělejte co vás baví.

Ondro, děkuji za rozhovor a hodně zdaru v roce 2019.

Já děkuji, potěšení na mé straně.