Osobnost měsíce listopadu – Ondřej Kolajta

Je to zápřah, ale o tom to celé je.

Ondřej Kolajta

Listopad má v kalendáři pořadové číslo 11. Jsou to dvě jedničky patřící do jednoho měsíce. Zvolil jsem úvodní větu jako oslí můstek pro výběr dnešních osobností. Obě jsou jedničkami ve svém týmu, obě zastávají roli gólmana a navíc účinkují ve stejném klubu. Aby toho nebylo málo, tak se obě osobnosti prosadily do reprezentačních juniorských výběrů ročníků 99-00 resp 00-01.
Vy, co sledujete pozorně florbalovou scénu, tak víte, že uvedené indicie vedou do celku FBC Ostrava, kde juniorkám vychytává nuly Pavla Lišková a branku juniorů stráží Ondřej Kolajta. Což znamená, že rozhovor bude ve stylu „Dva z jednoho klubu“ a tak položíme oběma gólmanům naprosto stejné otázky. Budou se odpovědi lišit?

Ahoj Ondro,
vezměme to od podlahy. Kdy, kde a kdo Tě přivedl k florbalu?

Zdravím, tak určitě to byl brácha, kdo mě přivedl k chytání, protože každý střelec musí ty gól někomu dávat, takže když jsem byl ještě v plenkách, on už mě posadil do brány a jezdil na mě nájezdy. Ale opravdový začátek jsem měl až někdy v páté třídě, kdy jsem konečně přemluvil rodiče, aby mě nechali hrát florbal a že to nebylo lehké. Nakonec se to povedlo a mohl sem začít hrát za FBC Lipník.

Říká se, že dobrý hráč může být i dobrý gólman. Platí to i naopak? Vezmeš florbalovou hůl někdy do ruky?
Myslím, že rozhodně ano a ti, co mě znají, určitě ví, že florbalku beru do ruky velmi často a s velkou oblibou. Takže za mě určitě ano!

Co by jsi dělal, kdyby jsi neskončil na kolenou v brance? Jde Ti i jiný sport než je florbal?
Určitě by to byl a je basketbal. Basketbal je v Lipníku něco jako třeba hokej v Torontu. Basket tam prostě jede. Hraji basketbal dokonce déle než florbal, pravda ani z daleka ne na takové úrovni jako florbal, ale pro mě je to úplně stejně důležitý sport jako florbal. Poslední tři roky už to je vyloženě doplněk k florbalu a určitý druh odreagování, který určitě potřebuji.

Jak už bylo řečeno, oba nastupujete (i Pavla Lišková) za juniorské celky, trénujete s „dospěláckými“ složkami a čas od času dostanete i mini prostor v utkáních nejvyšší ligy či poháru. Liší se hra v juniorských a dospělých kategoriích? V čem pociťujete největší rozdíl a v čem naopak nejmenší?
Určitě se liší, ať už je to důraz, střelba, technika, rychlost hry. Ale opravdu největší rozdíl cítím v tréninkových jednotkách, to je obrovský rozdíl. Juniorka je sranda, není tam napjatá nálada. Každý ale ví, jak juniorský florbal vypadá. Je hodně zbrklý a plný chyb. Naopak mužský je podle mě někdy až moc svázán taktikou.

Kolik času věnuješ během týdne tréninkům? Jsou nějak specifikovány?
Trénink mám vlastně každý den. V týdnu mám 2x juniory, 3x muže. Je to zápřah, ale o tom to celé je.

Z výše uvedeného je vidět, že program máš nabitý, jenomže florbal není středem všeho dění. Co škola?
Jsem na osmiletém gymnáziu v Lipníku nad Bečvou a co se známek týče, nepropadám a ani mi to reálné nehrozí a nějaká ta jednička se objeví vždy (úsměv). Co se dojíždění týče, to je těžší. Bydlím asi 80 km od Ostravy a na trénink mi to tu hodinku autem trvá. Hlavně tímhle ta škola trpí, mám dost absenci a mírně řečeno občas v té škole malinko usnu.

Oba jste zažili mezinárodní premiéru v reprezentačním drese na akci EFT a oba v listopadu ve Švýcarsku. Pavla v roce 2016, kdy trenér Martiník tvořil tým juniorek pro MS 2018 a Ondra v roce 2017, kdy se začal sestavovat tým juniorů pro MS 2019 pod vedením trenéra Jakoubka. Jaké sou Vaše nejsilnější dojmy z takovéto repre premiéry a co říkáte na Švýcarsko?
Tak EFT v Kirchbergu pro mě bylo úžasné! Byl to opravdu zážitek, na který do konce života nezapomenu. Hra byla na velmi vysoké úrovni, což se dá určitě čekat od nejlepších hráčů světa. Určitě musím zmínit finského Joona Rantalu hráče se sebevědomím a přehledem, který to umí na hřišti výborně prodat. A ještě mě napadá jedno české jméno, které se na turnaji ukázalo v dobrém světle – Martin Řezáč – zažil výborný turnaj! A dojmy? Byly to nervy! O tom žádná, ale po první třetině, která byla dost divoká, jsem se dostal do pohody a předváděl to nejlepší, co ve mě je.

V sestavě týmu Česka nejste bohudík ze svého klubu samotní. Pomáhá Vám, že je s Vámi další hráč kádru FBC?
Maty Šindler, nejen že je oporou pro mě, protože už mě zná a ví, jak mě uklidnit nebo podpořit, on je i velkou oporou celého týmu a to především na hřišti a myslím, že kdyby na EFT nebyl, nepodal bych takový výkon.

Ondřej Kolajta a Matyáš Šindler na Czech Open 2017

Co ostatní spoluhráči? Nepanuje mezi týmová řevnivost? Co prospělo/neprospělo Vašemu soužití?
Musím zaťukat, že zatím je to v pohodě a rozumíme si. Určitě tomu pomohlo i účinkování v Peaches, ale zatím je to bez problémů.

Je v týmu hráč, který se Ti dostal přímo pod kůži nebo se jedná o dobře všestranně vyváženou partu?
To je dobrá otázka a naštěstí je to Vojta Šimůnek, jsme si dost blízcí a jedeme „na stejné vlně“, proto jsme byli na EFT, dovolím si říct, nejlepší dvojicí.

Ať už start na MS vyjde nebo nikoliv, jaká je Tvoje další florbalová budoucnost? Jaké máš florbalové cíle? Co teď hraješ? Respektive, čeho by jsi chtěl ve florbale dosáhnout či vyzkoušet?
Tak určitě je to stát se jedničkou v extralize a mít své místo. To je asi to, po čem toužím a už zmíněné MS v Halifaxu. To je pro mě motivace a cíl.

Existuje ve Tvé dlouholeté kariéře nějaký florbalový moment či milník, na který vzpomínáš?
Jako jeden z milníků považuji určitě 2. místo v ČR v lize dorostenců 2015/16 a EFT 2017, bohužel mam i nepříjemné zážitky kolem florbalu, tou nejhorší je asi roční zkušenost z České Třebové, kde se nám při našem zápase sypala střecha haly na hlavu. Na to jistě nezapomenu.

Gólmani jsou hodně specifičtí. Máš nějaké zvyky či rituály před zápasem? Jak zvládáš emoce a pocity před důležitým zápasem, jak relaxuješ po zápase, po výhře a jak po prohře?
Zvyky, no určitě mám pár věcí, kterých se držím, ať jde třeba o nasazování výstroje, samotná výstroj, nebo příprava na zápas. Jak je známo, jsem bouřlivák a naneštěstí pro mě, mě emoce dokážou dost poškodit a tím i tým. Ale zase musím zaťukat, že letošní sezóna určitě i díky repre je pro mě v tomto ohledu dobrá a opravdu se snažím být klidný. Po výhře jsem šťastný, po prohře smutný.

Děkuji Vám Pavli a Ondro za netradiční rozhovor a přeji Vám maximum čistých kont.
Děkuji za rozhovor. O

About the Author: ivo sin