Jsem ten, co to nejen na střídačce žene kupředu.

Dorostenecký výběrový turnaj v moravskoslezské metropoli není jen pomyslným prvním sezonním vrcholem této kategorie. Byl zároveň akcí, na niž trenéři národního výběru U17 hledali a vybírali talenty našeho sportu. Ve spolupráci s regionálními metodiky a trenéry výběrů si otipují hráče, se kterými budou dále pracovat na speciálních trénincích.

V dresu Moravskoslezského kraje naskočil do turnaje hráč, který v průběhu dorosteneckého věku reprezentoval hned dva kraje. Jak se to rozenému centrovi podařilo? To nám v rozhovoru prozradil všestranný a „vysoce“ komunikativní hráč Martin Sedláček z týmu 1.SC Vítkovice.

Ahoj Martine, co říkáš na letošní herní systém výběrů? Jak ti vyhovuje dvoudenní turnaj a zkrácená hrací doba na 2×15 min? Co říkáš na Ostravu jako město? Měli jste možnost navštívit v rámci turnaje i souběžný turnaj mistrů?

Letošní výběry podle mě byly jedny z nejlepších, jestli vůbec nejlepší, co jsem zažil. Turnaj byl konečně rozšířen mezi všemi kraji, takže konečně se mohlo rozhodnout, který kraj má opravdu nejlepší dorostenecký tým. Určitě chci říct, že mě tak trochu mrzí, že byly výběry právě v době Poháru mistrů, protože jsme neměli vůbec šanci se podívat na nejlepší hráče na světě a na našeho spoluhráče z Vítkovic Martina Gattnara.

Do turnaje jsi byl nominován za celek Moravskoslezského kraje z týmu 1. SC Vítkovice. Jaká byla tvoje cesta k této nominaci, když ještě vloni jsi hrál za Bulldogs Brno a reprezentoval Výběry Jihomoravského kraje. Proč došlo ke Tvému přesunu?

Ano, je to tak. Toto je nebo spíše byla má první sezona, jak ve Vítkovicích, tak i premiéra v Moravskoslezském kraji. Tato změna nastala asi plus mínus před rokem, když jsem ještě hrával za brněnské Buldoky a už jsem pocítil, že by to chtělo něco nového, novou výzvu, motivaci, protože v Brně jsem jí už neměl. Tak jsem jel právě za Vítkovice na letní turnaj Ostrava Cup, kde se mi „zadařilo“ a následně se všechny strany domluvily na přestupu. Chci taky říct a poděkovat právě Bulldogs Brno, hlavně Radimovi Komínkovi a Rosťovi Kohútovi, bez kterých bych nebyl asi určitě tam, kde teď jsem, protože když jsem byl mladší, bylo to se mnou opravdu obtížné. 🙂 Musím taky říct, že v přestupu byla podmínka škola, což se taky stalo. V Ostravě chodím do školy a bydlím tu na bytě, čemuž vděčím hlavně mým rodičům!

Nepamatuji si hráče, který by jeden rok reprezentoval JM a následující MS kraj. Obdobně jsi vyměnil TOP tým z Brna za TOP tým z Ostravy. Můžeš srovnat oba týmy? Jaké jsou jejich největší odlišnosti a čem jsou shodné nebo velmi podobné?

Tak srovnávat to asi úplně do detailu nejde, jen vypíchnu pár věcí, kterých si člověk všimne opravdu během krátké doby, kdyby učinil takový přestup jako já a byl na mém místě. První věc, co musím opravdu poznamenat, je přístup ve Vítkovicích. Je zde vidět nesmírně velké nasazení. Neříkám, že vždycky, ale musím opravdu říct, že od všech hráčů, kteří se mnou hráli tuhle sezónu. Už od letní přípravy tak i po celou sezónu, protože bojovali o místo v základu. V Bulldogs samozřejmě taky hodně kluků „jezdilo“ každý trénink na 100%, ale nebylo by to tak, že by každý sám od sebe chtěl. Spíš to někteří dělali pro trenéra než pro sebe, což je špatně.
Další věc, co snad každý postřehne, že Vítkovice jsou herně trošku na jiném „levlu“, jak v mužích tak v mládeži, ale to tak prostě je a s tím se nedá nic dělat. Musel jsem si zvyknou na celou “chemii” Vítkovic, jak přemýšlí atd., ale myslím si, že se mi to povedlo na jedničku.
Také se mi více zamlouvá spíše ta vítkovická logika hry. Člověk si více zdokonalí přemýšlení na hřišti v těžkých situací, více se kombinuje atd.
Chtěl bych, ale na druhou stranu říct, že v Bulldogs Brno to byla taková jedna velká rodina nejen mezi kluky, ale i mezi trenéry.

Jsi rozený centr, ale na trénincích výběrů jsi prokázal, že umíš zahrát křídlo a nebojíš se naskočit i v obraně. Dnes se razí trend děti nespecializovat, ale učit je všem postům, co si o tom myslíš ty? Zároveň se dnes cení více hráči, kteří se umí během zápasu protočit. Máš herního parťáka, se kterým prohození bereš jako součást hry?

Určitě je dobře, že se teď tlačí do dětí, aby se naučili co nejvíce postů, protože to pak mohou mít jednoduší se více prosadit a to na jakémkoliv postu. Ne jako já, který jediný post, co dokáže „zahrát“ na 100% je centr s výjimkami pravé křídlo. Ve Vítkovicích asi herního parťáka přímo v lajně nemám, ale na výběrech se mi velice dobře hrálo se Šimonem Soukupem, se kterým jsem se točil, když jsme zakládali útočnou kombinaci.

V sezóně 2019/2020 jsi v dorostenecké základní části nasbíral 32 KB, od poloviny sezóny naskakuješ i za juniorku včetně play-off juniorů odkud máš další 4 KB. Jsi rozený střelec? Je těžší se prosadit mezi juniory? Můžeš výkonnostně srovnat 1. dorosteneckou ligu a A-ligu juniorů. Který zápas sezóny by jsi vyhodnotil za TOP utkání?

Rozený střelec určitě nejsem. Poslední dobou jsem se snažil více asistovat na góly a více vytvářet útočné situace než je zakončovat. Prosadit do juniorky pro mě nebylo až tak těžké, protože jsem sezónu předtím ještě v Bulldogs Brno odehrál celou v první lajně za juniory. Samozřejmě opět nejde porovnávat juniory z Bulldogs a juniory z Víktovic každý hraje jinak rychlou hru. Ve Vítkovicích se kombinuje odzadu a v Brně se to dávalo co nejrychleji nahoru, aby vznikla rychle gólová šance. Zase pražské týmy to mají z mého pohledu úplně jiné. Tam se to hraje na kluky, kteří jsou na tom individuálně fakt dobře a ostatní se snaží všechno nahrávat na ně, aby dávali góly.
Můj TOP zápas byl hned můj premiérový, když jsme hráli doma na Dubině právě proti klukům z FBC Ostrava. Sice jsme prohráli 11:6, ale v tom zápase se mi podařilo dát 4+1. Lepší premiéru jsem si nemohl přát.

Nabyté zkušenosti jsi předvedl i na Výběrech a v bodování jsi se taky neztratil. Ve druhém čtvrtfinálovém utkání jsi se stal hráčem utkání, a proto jsi byl vybrán, aby jsi poskytl rozhovor na kameru ČF. Jaké to je stát se mediální hvězdou? Je to i proto, že jsi mezi trenéry znám jako velmi komunikativní hráč? A je náš dnešní rozhovor premiérovým nebo jsi už nějaký měl?

Určitě jsem byl rád, že se mi zrovna ten nejtěžší zápas tak dařilo a ještě, když v Praze mám dobré kamarády. Před rozhovorem jsem byl nervózní, protože to bylo mám pocit takhle na kameru poprvé.
Je pravda, že jsem známý tím, že jsem hodně komunikativní typ a jsem ten, co to nejen na střídačce žene kupředu.

S krajem Vysočina jste v základní skupině prohráli. V semifinále jste na ně opět narazili. Panovala obava nebo jste věděli, že vyhrajete? Stavěli jste nějakou taktiku? Naopak ve finále jste dostali od středočechů celkem naloženo. 7:1 to je rozdíl třídy. Co za tím bylo, co se stalo?

Tak podle mě se nám vůbec nedařilo na hale, která patří Ostravskému FBC. Nevím čím to bylo, ale stalo se. Prohráli jsme s Vysočinou a díky tomu nás v play-off čekala Praha na druhé hale Sareze. Až v prvním kole play-off jsme všichni zjistili, jak silný tým jsme. Porazili jsme Prahu a na Vysočinu jsme si věřili a ani jeden z nás nepochyboval, že to bude náš zápas a taky to tak dopadlo 11:1. Vysočina tento rok mile překvapila a určitě je to jen dobře pro ČESKÝ FLORBAL.
Finále bylo jednoznačně pro kluky z Středočeského kraje. Určitě si zasloužili vyhrát, i když po prvních 5 minutách by to snad nikdo neřekl. Také je škoda jak už jsem zmínil v jedné předešlé otázce, že Martin Gattnar byl s muži na Poháru Mistrů. Možná by se svým parťákem Adamem Zubkem něco ve předu uhráli proti Středočechům.

Když se podíváš na Výběry zpětným pohledem, jaký byl v souhrnu výsledek vašeho týmu úspěch či neúspěch? Co ti výběry daly nebo ukázaly? Co na sobě vylepšit?

Určitě si myslím, že jsme udělali všichni kus práce a můžeme si říct, že jsme to odmakali na 100%. Byl to velmi úspěšný turnaj.
V play-off jsem byl sice už kapku nervózní kvůli tomu, že tam byli trenéři z Reprezentace U17. Nakonec to ze mě spadlo všechno a hrál jsem svoji hru. Za to jsem byl nakonec odměněn Reprezentaci U17, kam jsem se dostal do posledního tréninku před právě Korona virem, kde ze všeho nakonec bohužel sešlo.

Na výběrech starších žáků v roce 2017 jsi byl vyhlášen nejlepším hráčem za JM kraj, čímž jsi se nominoval na ODM 2017 v Brně. Jaký to byl zážitek účastnit se tohoto projektu? Dá se srovnat nějakým způsobem Olympiáda s výběry dorostenců?

Tak to byl moment, kdy jsem byl překvapený, že bere toto ocenění za nejlepšího hráče JMK poprvé někdo jiný než Adam Hemerka, protože každý ví, že je jeden z nejlepších z ročníku 2002 vůbec. A tak jsem byl velmi rád, že to beru zrovna já.
ODM 2017 popíšu 2 slovy úspěch, zklamání. Vyhráli jsme skupinu. Byli jsme překvapivě najednou jedni z nejlepších týmu na ODM, ale pak přišlo play-off a výkon nahradily zkušenosti. Ve skupině jsme porazili bez problému Středočechy, ale ti nám to v semifinále vrátili i s úroky. Potom o 3. místo to stejné, ale s Ústím.
Olympiáda s Výběry se nedá podle mého vůbec srovnávat. Už jen kvůli tomu, že Olympiáda dětí a mládeže je 1x za život ve florbale.

Klasika na konec, kde se vidíš za tři roky? A kdyby neexistoval florbal, co by to bylo? Nějaký extrémní sport? Máš nějaký florbalový vzor nebo motto, kterým se řídíš?

Tak za 3 roky bych se chtěl vidět ve Vítkovickém Áčku nebo ve Švýcarsku anebo také klasicky, jako každý, ve Švédské SSL. Nenechám nic náhodě a udělám proto maximum, abych tyhle cíle mohl splnit.
Kdyby neexistoval florbal, tak zůstanu určitě u fotbalu hrával jsem ho několik let a doteď mě fotbal baví.
Můj florbalový vzor, jak už každý může vědět, kdo mě zná, byl vyhlášen letošním nejlepším florbalistou planety – je to právě Emil Johansson, který hraje v mém nejoblíbenějším klubu a to v IBF Falun.

Martine, děkuji za rozhovor a hodně štěstí v další bohaté sportovní kariéře.

Já vám děkuji.