Sen se stane skutečností

Rozhodčí na zápase je vždy diskutované téma. Jedni se jich zastávají, druzí je haní. Tak jak tak dnes téma nevyřešíme, ale budeme se jim věnovat jako lidem jako osobnostem. Jelikož utkání rozhodují rozhodcovské dvujice, budou i dnešní osobnosti dvakrát. Jedna dvojice za mladíky a druhá za dívky. Čtenáři, kteří se zajímají o florbalovou tématiku, jistě ví, že Český florbal má každoročně několik anket na téma NEJ aktuální florbalové sezóny. Patří sem nejlepší florbalista, florbalistka, junior atd., ale také rozhodčí. My jsme malý web, zaměřený hlavně na MS region a tak jsem se obrátil na sekretariát MS+OL kraje a požádal je o vyhodnocení nejlepších regionálních rozhodčích ve věku 15-20 let v obou genderových skupinách. Výsledky jsou a první místa ve finále ankety obsadili v kategorii mladíci Ondřej Gabzdyl a Jakub Palowski a mezi slečnami Natálie Martináková a Tereza Mikulová.

Ondra s Jakubem tvoří protipólnou dvojici. Jeden je starší, poctivý obránce, otevřený, přátelský, usměvavý, člověk, který se zajímá o dění kolem sebe. Druhý je mladší než je u dvojic zvykem (dva roky rozdíl pozn,. autora), kamarádský, cílevědomý, člověk, který se vyznačuje klidným jednáním, výborný útočník. Oba jsou hodnoceni jako rozhodčí, kteří jsou si jistí a vědí, co dělají a dokáží pravidla a své rozhodnutí vysvětlit mladším klukům přímo na hřišti. Což potvrzuje jejich prvenství v „naší“ anketě MS rozhodčí.

Ahoj Jakube,
kdy Vás napadlo, že z Vás bude známá rozhodcovská dvojka? Kdo má na hřišti hlavní slovo? Tipovali byste si, že naši anketu vyhrajete? 🙂
Ahoj, chtěli bychom Ti poděkovat, že jsme byli vybráni do Tvého rozhovoru. A teď zpět k tvým otázkám.
Pískání jsem chtěl vždy zkusit, jelikož mě zajímal florbal i z jiného pohledu než hráče. Myšlenka přišla již před třemi lety, jenže v té době jsem měl pouze 14 let a pískat jsem nemohl. Proto jsem rok počkal, udělal jsem si licenci a tím to vše začalo.
Kdo má hlavní slovo? V tomhle smyslu nelze posoudit, kdo má na hřišti větší respekt. Myslíme si, že oba máme na hřišti dostatečný respekt a dokážeme posoudit a vyhodnotit správně situaci na hřišti.
Popravdě řečeno, ani jeden z nás neočekával takový úspěch v kariéře rozhodčích, která nám právě začíná. Za toto ocenění jsme Vám nesmírně vděční.

Od kdy pískáte? Co stálo za rozhodnutím postavit se na plac a vzít zodpovědnost na sebe?
Pískat jsme začali před rokem a půl. Za rozhodnutím stálo, že jsme chtěli florbal poznat i z druhé strany a řídit ho v jiné pozici než hráče. Jako malý bonus bereme peníze, taky jsme jen studenti.(úsměv)

Novici se většinou klepou z jistých trenérů (nebudeme jmenovat). Máte také někdy trému nebo nejistotu před zápasy? Které utkání považujete za prozatimní vrchol?
Ano, taky ze začátku jsme měli obavy, ale důležité je nedat to na sobě znát. Časem tato tréma odpadla. Prozatím za největší vrchol považujeme utkání juniorek a utkání starších žáků mezi ostravskými celky MVILu a FBC ČPPéčka.

Herců se ptají na veselou příhodu z natáčení, ptám se analogicky: „Máte veselou historku z pískání?“
Ano, příhod máme hodně, ale nejsou dostatečně vtipné.

Mimo to, že pískáte na domácí hale v Petrovicích, tak jste obsazováni na zápasy do Havířova, Ostravy, Bystřice nad Olší apod., jak řešíte dopravu?
Rodiče se nám snaží vždy pomoci, za to jsme jim nesmírně vděční. V našich kariérách nás rodiče podporují.

Bez pochybností platí, že se Vám florbal vryl pod kůži. Kdy, kde a s kým to začalo?
Vše začalo v páté třídě, v té době jsem hrál ještě tenis. Florbal jsem jednou zahlédl v televizi a uchvátil mě. Proto jsem se obrátil na mého spolužáka Martina, který již florbal hrál a pozval mně na trénink do Petrovic. Od té doby jsem nevynechal žádný trénink a florbal hraju dodnes za celek Petrovic

Jakube máš vysoké nasazení ve druhé lize dorostenců a vypomáháš ve 3. lize juniorů. Jak vidíš sezónu pro oba mládežnické celky v rámci MS kraje?
Nejdříve k juniorskému celku. Našemu celku se výsledkově daří, i když každý zápas není posvícení. V týmu panuje přátelská a pohodová nálada, všichni si navzájem rozumíme.
V kádru máme hodně individualit, kteří jsou schopni de facto rozhodnout zápas, ale i přesto makáme jako tým a v posledních utkáních se budeme snažit otočit nepříznivý stav. Jestli chceme ligu vyhrát musíme porazit ve zbylých zápasech všechny celky a doufat, že vedoucí celky tabulky poztrácejí body. V juniorech, jak jsem již zmínil, hrajeme pro tým, proto individuální statistiky nejsou zásadní, ale každý vstřelený gól nebo asistence potěší. 🙂
Teď k dorostencům. Naše liga je nesmírně vyrovnaná, každý může vyhrát s každým. Před sezónou náš trenér tipoval umístění na horních příčkách tabulky. Na konci minulé sezóny nás opustila velká opora týmu Adam F., nicméně Adama jsme zastoupili a zvykli jsme si hrát i bez něj. I když kádr máme poměrně široký, mnoho kluků není natolik zkušených, aby mohli rozhodovat utkání. Hra aktuálně stojí zhruba na šesti lidech. Nutno podotknout, že každý na hřišti se snaží makat na 120 %. Bohužel největší kámen úrazu je proměňování šancí, každý z nás měl na holi minimálně tři góly. O čemž svědčí také klubové statistiky, pouze sedm lidí dokázalo vstřelit gól. I když statistiky vypadají dosti žalostně, herní projev není vůbec špatný. V podstatě nezáleží na tom, který hráč vstřelí gól, podstatné je, že gól vstřelíme. Dvě utkání jsme letos ztratili jenom kvůli naší nedisciplinovanosti. Například v našem posledním utkání jsme se nechali třikrát vyloučit za zcela zbytečné technické přestupky. Tým to však ještě víc nabudilo, což nás hnalo za obratem v utkání, nakonec jsme z tohoto zápasu vytěžili pouze bod, který jsme zachránili až posledních sekundách při power play (pozn.autora – gól vstřelil právě Jakub). V posledních utkáních sezóny se pokusíme posbírat co nejvíce bodů, které by náš tým dovedly, alespoň na čtvrtou či pátou pozici, která by byla pro náš kádr velkým úspěchem a povzbuzením do budoucna. Pro mnohé z nás je tato sezóna poslední v dorostu, proto si ji chceme užít a doufáme, že ji dotáhneme do „vítězného“ konce.

Co škola?
Jsem studentem druhého ročníku Střední průmyslové školy v Karviné, studuji obor strojírenství – počítačové projektování. Vzhledem k tomu, že má škola se nachází pět minut od mého bydliště a nemusím do školy dojíždět, mám dostatek času věnovat se právě florbalu, svým kamarádům a i studiu. Průmyslovka je hlavně o logickém přemýšlení, není to o učení nazpaměť a to mi maximálně vyhovuje. S mým prospěchem jsem já i mí rodiče spokojení, studuji s vyznamenáním.

Velmi neoblíbenou otázkou u ústních pohovorů je dotaz ve znění: „Kde se ve firmě vidíte za pět let?“ Jak to bude u Vás s florbalem?
Mým snem je stát se členem A-týmu mužů v Petrovicích, doufám, že tento sen se stane skutečností. Pevně věřím, že za pět let spolu s Ondrou budeme na mnohem vyšší úrovni a budeme pískat i mužské kategorie na vyšší úrovni. Časem bychom se chtěli propracovat na republikovou úroveň.

Jakube, děkuji za odpovědi a přeji Vám hodně zdaru v rozhodcovské kariéře a sportovních úspěchů v Petrovickém drese.
Děkuji 🙂