Ročníkům 2000 končí jedna životní éra. Končí jim juniorský herní věk a po prázdninách již budou jen „dospěláci“. Nebude to na zkoušku, na výpomoc a pro získání zkušeností, bude to napořád. Tak jim skončí doba bezstarostného hraní a teď to bude již jen natvrdo, o body, o pozici v mančaftu. Začínalo jich mnoho, přemnoho a dnes jich nezbylo moc. Pojďme se zeptat těch, co vydrželi, těch několika osobností z Moravy, na to jaké byly ty roky dětského a mládežnického hraní a co bude dále?

Výraznou osobností, kterého nejen pro jeho urostlou postavu na palubovkách MS kraje nepřehlédnete, je hráč Slovanu Havířov Marek Raška, který může být stejně nebezpečný útočník jako spolehlivý obránce.

Florbal chci hrát pořád, je to část mého života

Ahoj Marku, co se ti vybaví, když se řekne “florbal”?

Zdravím všechny čtenáře a děkuji za pozvání k rozhovoru. Určitě se mi vybaví to, že je to sport, který miluji a že je to část mého života.

Proč sis vybral právě florbal a jakým sportům se ještě věnuješ? Stíháš i něco jiného kromě florbalu nějaké koníčky?

S florbalem jsem začal v deseti letech, když mě na trénink pozval kamarád a hned mě to začalo bavit. Během sezóny a školy už toho moc jiného stíhat nešlo. Závodně se tedy už nevěnuji žádným sportům, ale rekreačně běhám, posiluji, jezdím na kole a občas si zahraji fotbal nebo tenis.

Kolik a co jsi obětoval florbalu? Myslíš si, že ti dosud něco ze života uteklo?

Myslím, že věnovat 5 tréninků týdně a skoro všechny víkendy je hodně na to, že z florbalu nikdy nebudeme mít ani korunu. Určitě ale ničeho nelituji a doufám, že mi nic neuteklo.

Jak dlouho hraješ florbal za současný mateřský tým a kde jsi začínal? (od kolika let, popř je-li více týmů v pořadí)

Celý život hraji pouze za jeden klub a to je Slovan Havířov. Začal jsem zde v roce 2010 (v mých 10 letech).

Jsi impulzivní hráč, anebo kliďas?

Impulzivní jsem asi celou “kariéru“, ale dříve jsem to dával více najevo. Teď se snažím více „klidnit“ a raději to dusím v sobě.

Zažil jsi spoustu trenérů, jaký a v čem tě ovlivnili?

Trenérů jsem měl opravdu hodně, jako prvního bych zmínil Tomáše Ficence, který ze mě udělal hráče jakým jsem a hodně ve mně věřil, bohužel ale odešel z klubu. Já jako jeden z mála “lepších“ zůstal ve Slovanu a přestal jsem růst tak jako pod Ficencem. Jako druhého bych zmínil Petra Skácela, který mě trénoval v dorostu a v mužích. To je prostě legenda českého florbalu a hlavně mi dal šanci v 1. lize mužů. Poslední trenér, co mě trénoval v juniorech a v mužích, byl Matěj Smeták. S tím jsem měl vztah trošku nahnutý a to jsem si taky odnesl na začátku minulé sezóny v mužích, kde jsem nedostal pořádnou šanci. Díky tomu už jsem se soustředil jen na juniory a v těch ze mě udělal obránce a já byl konečně šťastný a dařilo se mi.

Letos to byl tvůj poslední rok v juniorech, kdy jsi hrál jak ligu juniorů, tak i mužskou ligu. Jak moc to bylo pro tebe náročné skloubit tyto dvě soutěže?

Tato otázka se mě týkala spíše v sezóně 2017/18. Tu minulou sezónu jsem totiž odehrál jen 2 zápasy v 1. lize a poté jsem v mužích skončil. Náročná ta minulá sezóna tedy moc nebyla a to mi ani moc nevadilo, vzhledem k tomu, že jsem byl v maturitním ročníku.

Který zápas za celou sezónu byl pro tebe ten nejtěžší (z tvého pohledu)? Jaký moment z celé sezóny ti nejvíce utkví v paměti?

Z minulé sezóny moc hezkých momentů nebylo, protože po odchodu z “áčka“ (listopad) jsem hrál jen 2. juniorskou ligu. Zahrál jsem si, ale derby s Torpédem a to jsem si před plnou halou moc užil.

Čím si myslíš, že můžeš být užitečný v dospěláckém celku? Jakou podle tebe budeš zastávat roli v mužském týmu?

V tom Slovanském celku už nebudu zastávat žádnou roli. Ze strany klubu už nemám podporu a taky se vedení klubu rozhodlo stavět budoucnost na mladých hráčích z jiných klubů.

Jak se teď cítíš? Jak probíhá tvůj běžný tréninkový režim?

Cítím se skvěle, užívám si prázdniny a zasloužené volno po maturitě. Snažím se trénovat individuálně, protože sám nevím kde nebo jestli vůbec budu příští sezónu hrát. Florbal chci hrát pořád, ale rozhodl jsem se, že nepůjdu na VŠ a zkusím práci u policie (výcvik v Holešově). Tuhle sezónu z tohoto důvodu na nějaké vyšší úrovni hrát nebudu.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?

Tak z hlediska osobního je to určitě maturita a z hlediska sportovního to bude, výhra v Mistrovství republiky SŠ a taky hraní v 1. lize mužů už v 17 letech.

Mnoho hráčů bere juniorskou soutěž jako vrchol své kariéry a ta potom spíš upadá nebo rovnou skončí. Jaké cíle máš do budoucna ty? Máš nějaký florbalový cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?

No moje “kariéra“ teď spíš upadá, ale jak jsem říkal tak s florbalem skončit nechci a rád bych hrál v budoucnu minimálně Národní ligu.