Ročníkům 2000 končí jedna životní éra. Končí jim juniorský herní věk a po prázdninách již budou jen „dospěláci“. Nebude to na zkoušku, na výpomoc a pro získání zkušeností, bude to napořád. Tak jim skončí doba bezstarostného hraní a teď to bude již jen natvrdo, o body, o pozici v mančaftu. Začínalo jich mnoho, přemnoho a dnes jich nezbylo moc. Pojďme se zeptat těch, co vydrželi, těch několika osobností z Moravy, na to jaké byly ty roky dětského a mládežnického hraní a co bude dále?

Ze života mi kvůli florbalu nic neuteklo

Hráčem ročníku 2000, jemuž končí juniorská kariéra je Jakub Strakoš z FBC Viking Kopřivnice. Všestranný sportovec a výborný gólman, který je do party a svým týmem žije!

Ahoj Kubo, co se ti vybaví, když se řekne “florbal”?

Kolektivní hra.

Proč sis vybral právě florbal a jakým sportům se ještě věnuješ? Stíháš i něco jiného kromě florbalu nějaké koníčky? Kolik a co jsi obětoval florbalu? Myslíš si, že ti dosud něco ze života uteklo?

K florbalu jsem se dostal přes bratrance mé mamky. Mimo florbal chodím sem tam hrávat “rekreačně” hokej, ale zápasy většinou nestíhám. Florbalu jsem obětoval hodně, ale myslím si, že ze života mi kvůli florbalu téměř nic neuteklo.

Jak dlouho hraješ florbal za současný mateřský tým a kde jsi začínal?

Hraji za svůj tým už 10 let. Začínal jsem v Kopřivnici, kde zatím stále hraji.

Jsi impulzivní hráč, anebo kliďas?

Jak kdy, ale spíše impulzivní.

Zažil jsi spoustu trenérů, jaký a v čem tě ovlivnili?

V mladších žácích jsem měl podle mě nejlepšího trenéra, co kdy Kopřivnice měla. Dokázal nás dobře namotivovat a připravit na zápas. Dále ve starších žácích jsem měl bratrance mé mamky, takže jsem měl trošičku úlevy, ale samozřejmě ne vždy. V dorostencích a juniorech jsem měl zase jiného trenéra, ale s ním jsem nerad trénoval, protože se mi nelíbilo, jak vedl naše tréninky a navíc nás nedokázal dobře motivovat k lepším výkonům. Především kvůli trenérovi jsem za juniory odehrál jen dva zápasy. Poté jsem půl sezóny nehrál, ale po návratu jsem začal hrát za muže, kde hraji doteď a trénuje nás opět stejný trenér jako ve starších žácích.

Který zápas za celou sezónu byl pro tebe ten nejtěžší (z tvého pohledu)? Jaký moment z celé sezóny ti nejvíce utkví v paměti?

Rozhodně zápas, který jsem si jako první v sezóně mohl zachytat celý a to proti Horní Suché. V tomto zápase jsem byl navíc vyhlášen nejlepším hráčem, což mě velmi potěšilo a rozhodně mi to utkví v paměti. No a potom rozhodně nejtěžší bylo play off, které se nám však nepovedlo.

Čím si myslíš, že můžeš být užitečný v dospěláckém celku? Jakou podle tebe budeš zastávat roli v mužském týmu?

Budu spíš jako náhradník, ale myslím si, že budu užitečný také jako motivátor týmu .

Jak se teď cítíš? Jak probíhá tvůj běžný tréninkový režim?

Dokončil jsem úspěšně střední školu a momentálně mám své poslední prázdniny, které si užívám s přítelkyní a chodím na brigádu. Letní přípravu jedu individuálně.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?

Zahrát si ve Švédsku.

Mnoho hráčů bere juniorskou soutěž jako vrchol své kariéry a ta potom spíš upadá nebo rovnou skončí. Jaké cíle máš do budoucna ty? Máš nějaký florbalový cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?

Chci v Kopřivnici být hlavní gólman. Dále bych se chtěl dostat výše do jiných klubů.

Viděl jsem tě před měsícem na trenérském postu. Koho trénuješ a jak dlouho?

Trénuji jen jako výpomoc, ale hodně mě to baví. Jediné mínus je v tom, že nemám tolik času, abych mohl trénovat. Přináší mi to rozhodně spoustu dobrých zkušeností.