Osobnost měsíce května – Eliška Planková

Eliška Planková (uprostřed); FOTO: Kamil Besta

Když se daří, tak se daří…

dá se říci o herní sezóně 2016/2017 útočnice 1.SC Vítkovice Elišce Plankové. Zdobí ji rychlost, střelecká úspěšnost, zejména pak šestý smysl, kterým vycítí chvíli, kdy je potřeba vstřelit z hlediska výsledku utkání veledůležitý gól. Ne, běžný gól – jeden z mnoha, ale právě ten, který rozhodne zápas!

Ahoj Eliško, za počátek sezóny 16/17 bychom mohli považovat letní turnaje. Prvním je Hummel Open Game v Brně, kde jsi hostovala v týmu FBS Olomouc. Právě v jeho dresu jsi vstřelila ve finálovém utkání proti maďarskému Phoenix Fireball SE v 17. minutě jediný gól utkání a díky němu jste braly jste zlato. Jak na zlatý gól vzpomínáš a jak došlo k Tvému hostování v dresu FBS?

Ahoj Ivo, na gól a celkově na celý turnaj vzpomínám moc ráda. Byl to jeden z mých nejlepších turnajů. Kolektiv skvělý, starali se o nás dobře, prostě všechno bylo suprové. K mému hostování v FBS došlo tak, že nejdříve jsem se bavila s holkami z Olomouce a posléze mě kontaktovala trenérka. Napsala ještě i pár dalším holkám. Byly tam se mnou ještě Barča Jakubcová a Pája Lišková.

Následoval náročný podzim spojený s reprezentací. Očekávala jsi pozvánku? Přibliž nám, jaké to je hrát se lvíčkem na prsou. Je výhodou, když trenér reprezentace je Tvůj trenér z klubu?
Z pozvánky jsem byla příjemně překvapená a moc jsem se těšila. Hrát s lvíčkem na prsou je sen každé florbalistky, takže pocit je to nepopsatelný. Reprezentovat Českou republiku je pro mě velká čest, na hřišti jsem vždy nechala 100%. To, že je trenér reprezentace i trenér Vítkovic je pro mě i ostatní hráčky Vítkovic výhoda i nevýhoda. Ví, jaké jsme hráčky, zná nás lépe a vidí náš přístup k tréninku, ale zároveň vidí i to, když něco vypustíme a taky je na nás trochu přísnější.

Ve druhém vzájemném utkání ve Dvoře Králové jsi zařídila vyrovnávací trefu. V té chvíli se zápas zlomil a Vy jste vyhrály druhý zápas.
Ano, na ten gól budu ještě dlouho vzpomínat. V útoku jsem k sobě měla Lenku Faltusovou a Markétu Vrlíkovou. Obě to jsou kvalitní hráčky a v útoku jsme se všechny doplňovaly a rozuměly. Na repre srazech se zažije vždycky hodně srandy. Takže na vyloženě nějaký moment si nevzpomínám.

FOTO: Miroslav Filip

Vraťme se z repre do ligy. Věkem jsi dorostenka, ale za Vítkovický tým dorostenek jsi v sezoně odehrála pouze 6 zápasů v základní části z možných 24? Čím pak to?
Pro mě a celkově pro ročníky 2000 byly prioritou juniorky, takže za dorostenky nastupovaly spíše mladší hráčky. Trenér si nás začal stahovat až ke konci sezony. Nebral si nás dříve z toho důvodu, že nás nechtěl přetížit. Nová liga juniorek byla velice náročná.

Plus čtyři zápasy v nadstavbě. Zde bylo vidět, že vrchol první ligy dorostenek je vyrovnaný. Čekala jsi tak dramatický průběh v zápasech s Chodovem, kdy o postupu rozhodl jediný gól? Stav 3:2 a 1:2. Popiš nám euforii po výhře v prodloužení.
Ano čekala, Chodov má kvalitní tým plný dobrých hráček. Oba zápasy byly velice kvalitní a vyrovnané. Euforie po vítězném gólu byla obrovská. Chtěli jsme postoupit, což se nám povedlo. Měly jsme z toho opravdu velkou radost, ale další den nás čekalo semifinále a v něm Herbadent, takže jsme se začaly soustředit právě na tento zápas.

Nakonec jste nestačily na FBC Liberec a pro Vítkovice jste získaly stříbro. V čem vidíš úspěch libereckých děvčat?
Úspěch libereckých hráček vidím hlavně v dobře postavené obraně. My jsme do toho nedokázaly nic zahrát a bez gólu se zápas nevyhrává. Když zápas dospěl do samostatných nájezdů, věděli jsme, že to bude o štěstí a to stálo na liberecké straně.

FOTO: Kamil Besta

Daleko důležitější roli jsi sehrála v dresu juniorek. Zde jsi odehrála v základní části 22 zápasů a na své konto jsi připsala 55 kanadských bodů, což je celkově 3. místo v lize mezi ročníky 00 a první místo na MaS/Morava a Slezsko/ (celkově 8. místo). To už je slušná porce. Co stojí za tak úspěšnou sezónu?
Co za tím stojí? Myslím, že hlavně moje spoluhráčky, protože bez nich bych byla poloviční.

A co teprve finálová část? PLÁNKOVÁ VYSTŘELILA HATTRICKEM ZLATO Z JUNIOREK VÍTKOVICÍM, píše se v článku na florbal.cz. Po dvou utkáních to bylo 1:1 na zápasy a rozhodlo malé Superfinále, v němž jsi sehrála klíčovou roli. Padlo to samo jen tak?
My jsme se na třetí zápas všechny moc těšily, hlavně jsme opravdu chtěly ten titul získat. Takže se celý týden přizpůsobil jenom tomu. Taky jsme chtěly odčinit vysokou porážku z 2. zápasu a taky trochu pomstít ženy za Superfinále. Motivace bylo dost. Atmosféra zápasu byla neskutečná, sice jsme hrály na Dopravce, takže místa moc nebylo, ale to co předvedli fanoušci obou týmu, to bylo něco neskutečného. Zápas jsem si pak už jenom užívala. Byl to kvalitní zápas, kterému nic nechybělo, nasazení, góly, emoce. A to co nastalo po posledním hvizdu rozhodčího, to nejde popsat, to musí každý zažít sám.:)

Myslím, že jsi měla výbornou sezónu. Jak jsi začínala s florbalem? Slyšel jsem, že od mládí si zařizuješ vše sama a počáteční klub jsi vyhledala a kontaktovala taky sama.
S florbalem jsem začínala asi před 6 lety. Začínala jsem hrát s klukama za tým Škorpionů. Tenhle klub jsem si našla sama, ale trenéra kontaktoval táta. Táta mě vozil na zápasy a po přestupu do Vítkovic mě vozí z tréninku, taky mě finančně podporuje.

V dresu FBK Škorpioni Ostrava; FOTO: Kamil Besta

Takže i v malých klubech mohou vyrůst budoucí ligové hráčky. Končíš dorostenecký věk a přecházíš plně do juniorky. S tím souvisí možnost startu v nejvyšší ženské lize. Pokud se dostaneš na soupisku, co očekáváš od Extraligy ligy žen? Respektive, čeho by jsi chtěla dosáhnout či vyzkoušet?
Očekávám daleko tvrdší a rychlejší hru. Vím, že rozdíly mezi juniorkou a ženami jsou obrovské. Konkurence je ve Vítkovicích velká a doufám, že se párkrát na zápas žen podívám a dostanu příležitost. Tak celkově moje cíle na další sezonu jsou takové, že bych chtěla zabojovat o konečnou nominaci na MS, prosadit se v ženách a kdyby se poštěstilo, tak obhájit zlato v juniorkách.

Rozhovor ukončím standardním dotazem, co škola? Jsi studentkou studijně náročného Wichterlova gymnázia v Ostravě – Porubě, jak zvládáš skloubit školu a vrcholový sport? Zbývá ti čas i na nějaké jiné aktivity?
Školu a florbal zatím skloubit zvládám. Rok od roku je školy víc a času kvůli florbalu méně, ale zatím to skloubit jde. Moc volného času nemám, ale na rodinu a kamarády se vždycky nějaký najde.

Eliško, děkuji za rozhovor a přeji do dalších sezón, aby byly přinejmenším stejně úspěšné.
Také děkuji. 

Juniorky Vítkovic; Foto: Miroslav Filip

About the Author: ivo sin