Výhru si dlouho užíváme

Dvojčata jsou tématem měsíce května. Definice říká, že Dvojčata jsou dva jedinci, kteří vznikli zmnoženým těhotenstvím u člověka nebo u savců rodících obvykle jen jedno mládě. Ještě méně obvyklé je, aby obě současně sportovala (např. Doškové – fotbal, Plíškové – tenis, Vetešníkové – veslování) a ještě méně pak hrála florbal. V rámci Moravy bychom je mohli spočítat na prstech obou rukou. Povahou si bývají dvojčata velmi blízká, zejména jednovaječná. Ale nemusí to být pravidlo. Hraje každé sám za sebe? Mají stejné oblíbené spoluhráče? Jsou obě střelci nebo obránci? Zeptali jsme se čtyř osob a požádali je o odpovědi. Přečtěte si odpovědi sester Kateřiny a Barbory Sedláčkových. Kateřina hraje v současnosti za Florbal Vsetín juniorskou a ženskou soutěž a Barbora hraje o stupínek vyšší soutěže za juniorky a ženy v FBC Ostrava.

Ahoj, pro začátek začnu zahřívací otázkou. Florbal je mezi mládeží oblíbený sport. Co je podle Vás tím hlavním důvodem?
Obě jsme toho názoru, že je florbal mezi mládeží tak oblíbený z toho důvodu, že je, aspoň v začátcích, finančně nenáročný a nijak herně složitý. Je to sport pro každého. Velmi tomu i napomáhá rozšíření florbalu na základních školách.

Dnes se velmi často mluví o digitálních dětech, které nesportují a nechtějí se hýbat. Přivedli Vás ke sportu rodiče anebo jste byli děti, se kterými šijí všichni čerti?
Určitě nás obě vedli ke sportu rodiče. Jako děti z vesnice jsme trávily dny venku hraním nejrůznějších her a sportováním už od nejútlejšího věku.
Nástupem na základní školu jsme si měly každá vybrat sport, kterému se chceme věnovat. Na výběr byl aerobic, florbal nebo volejbal. Kačka si vybrala aerobic a Bára začala s florbalem.

Podporují Vás rodiče (širší rodina – babičky, dědové) ve Vaší sportovní činnosti?
Rodina nás podporuje hodně. Vozí nás na tréninky, na zápasy, podpora na zápasech byla a je samozřejmostí. Jednou se dokonce stalo, že náš trenér nemohl s námi na zápas a tak nás musel trénoval náš taťka. Oba zápasy pod jeho vedením jsme vyhráli.

Kdy přišel na scénu florbal? Která z Vás dvou přišla jako první domů s hokejkou a míčkem? Následovalo hned rozhodnutí i druhé z dvojčat nebo následovala chvíli prodleva?
První s florbalem přišla Bára, hokejku držela v ruce poprvé v 1.třídě a Kachna se nadále věnovala aerobiku. Kačce se florbal nezamlouval a nehrála ho až do šestého ročníku, kdy se začala hrát školní liga, a všechny holky ve třídě se florbalu věnovaly. Tak jí nezbývalo nic jiného než se k nim přidat.

Pokud se ocitnete v jedné pětce, funguje mezi Vámi sourozenecká chemie?
B: Na hřišti v jedné pětce jsme se ocitaly velmi často, ale že by nám to úplně klapalo, to bych neřekla. Daly jsme spolu hodně gólů, tak že jedna nahrávala a druhá proměňovala. Ale taky jsme se na hřišti dost hádaly, přece jen k sourozenci si dovolíte víc, když zkazí nahrávku, než k obyčejné spoluhráčce.
K: Já si myslím, že nám to fungovalo velmi dobře, na hřišti jsem o sestře věděla a ještě k tomu, když jsme měly na centru naši Šobinu, tak to šlo jak po másle.

Můžete říci, která z Vás dvou je více soutěživější? Kdo je zase rozhodnější či zodpovědnější? Zastáváte ve hře stejnou roli?
Obě jsme sice útočnice, ale každá naprosto jiná. Tak zdravě soutěživé jsme obě. Když jsme hrávaly spolu, tak zodpovědnější (ve hře do obrany) byla určitě Kachna, teď je to naopak.

Rozdělily jste se. Co se tím změnilo?
Netrávíme spolu tolik času. Bára šla na gymnázium, Kačka studuje obchodní akademii, tohle bylo taky další ne-florbalové rozdělení. Florbalově se naše cesty rozešly koncem roku 2016, když Bára šla hrát do FBC Ostrava. Kačka od minulé sezóny hraje za Florbal Vsetín. Na hřišti se, díky školní lize, potkáváme již pouze jako soupeřky a je jasné, že si nedáváme nic zadarmo.

Existuje nějaký florbalový moment, na který si obě vzpomenete stejně a na který zase každá sáma za sebe?
Oběma se nám vybavuje zápas dorostenek v Hranicích.
B: Hrály jsme vyrovnaný zápas proti Aligators, když Kachna vybojovala míček a utíkala podél mantinelu, já běžela na střed, úplně volná a chtěla od ní nahrávku. V tom Kačenka, asi po osmé v tom zápase, spadla a šance byla zahozená. Něco jsem na ni křikla v tom významu, že to po*rala.
K: Pamatuji si, jak jsem ležela na zemi, přiběhl za mnou trenér, který mě vzal do náruče a já se smála, že mne nemůže přece unést. Položil mě za mantinel a podíval se pod štulpnu. Poté jsem jen slyšela, že to je na odvoz do nemocnice. Ze zápasu jsem si domů přivezla 6 bodů za výhry i 6 stehů na noze.

Sdílíte stejné pocity před důležitým zápasem? Jak reagujete po zápase na výhru či porážku? Máte to nastaveno stejně nebo se lišíte?
Určitě ano, sdílíme stejné pocity před důležitým zápasem, obě jsme dost emotivní. Porážku se snažíme rychle dostat z hlavy, naopak výhru si dlouho užíváme.

Co Vás čeká v blízké i vzdálenější budoucnosti. Jaké máte plány?
Ve středu odjíždíme na Czech Open do Prahy, kam se obě moc těšíme a doufáme, že podáme dobrý výkon, jak samostatně, tak i s týmem. V září nastoupíme do maturitního ročníku, takže to bude složité skloubit školu s florbalem. Obě v nové sezóně budeme hrát opět dvě kategorie, takže to bude jak časově tak i fyzicky náročné zvládat.

Děkuji za odpovědi a přeji Vám hodně úspěchů a radosti společně i každé samostatně.