Kolečko z kopřivnické mašiny.

Stalo se: Největším bojem v rámci Moravskoslezského kraje je následující utkání mezi Škorpiony a Vikingy – jinými slovy superfinále. Oba týmy jsou odhodlané zvítězit a poprat se pak o zlato. Oba týmy „vyprodávají hlediště“. Hraje se na tři třetiny. Tribuny bouří a diváci skandují. Škorpion dávají Homolou gól, Vikingové Herblichem vyrovnávají. Škorpioni opět berou vedení na svou stranu po akci Čermák – Šindler. Minutu před koncem opět Vikingové srovnávají střelou Purmenského z půlky. Tribuny bouří. Po dvou třetinách je stav 2:2…….

Ahoj Jirko,
patříš ke generaci kopřivnických florbalistů, kteří v kategorii starších a mladších žáků patřily ke zlaté generaci Vikingů (Herblich, Forch, Zátopek, Strakoš, Kostelník, nezapomněl jsem na někoho dobrého?…). Třásly se před Vámi slovutné týmy Vítkovic, FBC, Slovanu, Torpéda, Paskova a další. Jaké to byly časy?
Dobrý den. Ano, tyhle časy byly pro Kopřivnici opravdu dobré, dařilo se v podstatě vše na co jsme sáhli. Taky jsme byli na několika turnajích a ten nejúspěšnější pro nás byl v Ostravě na Republic cupu.

Vzpomněl jsem si, že Vám říkali Kopřivnická mašina. U tvého jména se objevovaly nejčastěji přídomky: „zdatně mu sekundoval Jiří Purmenský, který si připsal pět asistencí či opět se mohl spolehnout na svého nahrávače Jirku Purmenského, který si připsal 4 asistence. Byl jsi tedy nahrávkový mašinfíra. Kdo nejčastěji skóroval?
Mám pocit, že myslíte sezónu 2014/2015 za starší žáky, která byla zatím má nejlepší. Vyhrávali jsme snad vše co se dalo. Bylo to v době, kdy s námi ještě hrál Lukáš Herblich, díky kterému jsem měl většinu nahrávek. V podstatě nahrávka na něj v útočném pásmu byla jistá asistence.

Jak jsi začal s Vikingy?
S Vikingy jsem začal ve svých 11 letech, po té co mě florbal oslovil na základní škole a chtěl jsem tento sport dělat dál.

Boduješ nejenom v lize. Když jsme se potkali poprvé, tak to bylo na prvních Míchačkách vůbec, kde jsi cituji ze statistik turnaje: Nejvíce kanadských bodů (6) nasbíral Jiří Purmenský. Prosadil jsi se i bez kopřivnických střelců, takže pan hráč. Jaké jsou Míchačky?
Podle mě, Míchačky jsou skvělý nápad. Můžou si spolu zahrát hráči, kteří by si spolu normálně v lize zahrát nemohli. A díky tomu, že na Míchačkách je výběr lepších hráčů, tak tento turnaj má vysokou kvalitu hry.

Sezónu 2015/2016 jsi měl skvěle rozjetou. V týmu se ti dařilo, byl jsi v užším krajském výběru dorostenců MS kraje. Jenomže jsi se zúčastnil zápasů v malé lize a tam se to podělalo. 
To byla nešťastná událost. Poprvé v životě jsem si šel zahrát za Příbor PFL. Hráli jsme poslední zápas, zbývalo 15 vteřin do konce a prohrávali jsme 6:3. Já běžel do rohu pro míček a jeden protihráč mě exekučním faulem poslal na nechtěnou florbalovou dovolenou.

Jak tedy zněla diagnóza a jak dlouho trvala rehabilitace? Jak jsi začínal se zátěží?
První diagnózy zněly rok bez florbalu, což byl pro mě šok. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych si rok nezahrál. Naštěstí mi taťka zařídil operaci u pana Boglevského, díky kterému jsem se dal hodně rychle dohromady a začal jsem trénovat už v září, což bylo nějakých 6 měsíců od operace.

Co teď? Jaké jsou tvé florbalové cíle? Respektive, čeho by jsi chtěl dosáhnout či vyzkoušet?
Vše, čeho jsem chtěl dosáhnout, se mi už povedlo. Můj sen byl dostat se na výběrové tréninky a zahrát si výběrové zápasy. V současné době se těším na nadcházející turnaje. Nejvíce na turnaj do Švédska.

Máš i jiné florbalové aktivity – rozhodčí, pořadatel, asistent trenéra? Anebo veškerý volný čas zabírá studium na Masarykově gymnáziu v Příboře? Jak zvládáš skloubit školu a vrcholový sport?
Z ostatních aktivit bych asi vyzdvihl lyžování, které mě opravdu baví a v létě samozřejmě cyklistika. Se školou se to dá relativně dobře stíhat naštěstí.

Přeji ti úspěchy a zdraví nejen v návratu k výkonnostnímu florbalu, ale rovněž ve studiu a osobním životě. Díky za rozhovor.
Děkuji a děkuji za rozhovor