Když jdu hrát, tak jdu vyhrát a ne si jen zahrát.

Skoro 150 mladých florbalistů a florbalistek se zúčastní tradičního letního kempu talentované mládeže v Jičíně. Každý rok o kousek lepší. Po předloňské dělbě na tři tréninkové skupiny a loňském zapojení trenérů z Finska u obou skupin letos přibude mentální kouč. Jméno Martina Daňka je spojeno s úspěchem zlatých florbalových juniorů.

Tři skupiny jsou připraveny také pro dívčí naděje. První skupinu povede Tomáš Martiník, trenér reprezentace juniorek, pro kterou toto bude jedna ze závěrečných fází přípravy na odložený světový šampionát. Druhé partě bude šéfovat zkušená Michaela Marešová, které bude asistovat Michal Jedlička. Třetí skupinu povedou vybraní trenéři regionálních výběrů.

Jednou z nominovaných hráček je výborná hráčka a skvělá střelkyně Eva Řeháková z FBS Olomouc.

Ahoj Evi, na první pohled působíš klidným dojmem. Z vlastní zkušenosti vím, že jakmile překročíš mantinel – tato zjevná klidnost tě opustí a zápasy intenzivně prožíváš. Máš tzv. „Vítěznou mentalitu“ a nesnášíš prohry?

Zdravím všechny čtenáře a děkuji za rozhovor.

Vždycky když jdu hrát, tak jdu vyhrát a ne si jen „zahrát“. Ze začátku, když jsem hrála s kluky, tak jsem se snažila bojovat a vyrovnat se jim. Postupně jak jsem začala hrávat s holkami a zlepšovala se, dostávala jsem se do pozice leadera týmu.

Ráda slavím své góly, poslední tři roky góly slavím zvednutím rukou do písmena „X“. Výhry i prohry prožívám dost emotivně. Na prohry žádný speciální recept nemám.

Už od útlého věku jsi na hřišti vyčnívala. Máš nespočet výher v turnajích. Kde to s FBS Olomouc cinklo, tam byla většinou Řeháková. Ovšem od ledna 2019 jsi téměř na rok zmizela ze scény. Co se stalo?

Při utkaní vrcholové juniorské ligy v dresu FBC Ostrava, kde jsem byla na střídavém hostování, jsem si přetrhla přední zkřížený vaz.

To je pro sportovce nepříjemné zranění, mnohdy ukončí hráčům kariéru. Jak probíhala léčba a rekonvalescence?

Díky zkušenostem se stejným zraněním mého táty a jeho kontaktům se léčba rozjela brzy.

Hned jsem se začala rehabilitovat a připravovat se na operaci, ke které jsem nastoupila začátkem března. Po operaci jsem se opět vrátila k rehabilitaci a začala jsem se připravovat na návrat na hřiště. Vše trvalo cca 10 měsíců a pak jsem se začala postupně zapojovat do hry.

Zpětně vidím,že jsem měla štěstí a starali se o mě,dle mého názoru ti nejlepší. Chtěla bych tímto poděkovat mému lékaři MUDr. Neoral (NeoSport clinic) a fyzioterapeutům Mgr. Urban (Fyziomed), Mgr. Smékal (RRR centrum), se kterým pokračuji v rehabilitaci dodnes.

Dále bych chtěla poděkovat mému osobnímu trenérovi Petru Nátěstovi (FyzioMove), který se mě ujal a připravuje mě.

Největší poděkování patří mé rodině a kamarádům, kteří mě podporovali a podrželi.

Vrátila jsi se ve výborné formě, což jsi potvrzovala i letos např. Zlaté medaile z Prague florbal Cup. Na konci přišla pozvánka na letní kemp talentované mládeže. Bude to tvá první účast, nebo máš s Jičínským areálem zkušenosti?

Zlatá medaile pro mě byla taková třešnička na dortu po tom, co jsem se vrátila po zranění. Bylo pro mě hlavně důležité, že jsem se vrátila na hřiště. Ale i cela sezóna vypadala nadějně, vše vedlo k tomu, že jsme mohly postoupit na MČR dorostenek.

S Jičínem už mám zkušenosti. Byla jsem nominovaná už v roce 2017, 2018 a letos. Jak mohu soudit, rok od roku se kemp zlepšoval.

CzechOpen 2018 v dresu juniorské reprezentace, byl pro mě zatím jeden z největších úspěchů, kterého jsem dosáhla a mohla si zahrát proti nejlepším hráčkám u nás i v zahraničí.

Na kempu v Jičíně nebudeš z Olomouce sama. Doplní tě Karolína Sigmundová, Klára Hodulíková a Tereza Hlaviznová. To řadí FBS k nejpočetněji zastoupeným týmům hned po Chodově, Bohemians, Vítkovicích, Tigers a Tatranu. Můžeme tedy říci, že v Olomouci roste nová silná generace a odráží se na tom práce trenérů?

Už na minulých kempech mělo FBS několikanásobné zastoupení, takže letos to není výjimka. S Kájou spolu už hrajeme od mala a její účast není taky první. Klára a Terka jsou talentované hráčky, ale za mě mi tam chybí Míša Zmrzlá a Jolča Palásková,které mají taky velký potenciál.

Celé moje působení v FBS je spojeno s trenéry Dagmar Sigmundová, Martin Pejzl a v posledních 3 letech můj táta Radek Řehák, který je také trenér. Takže dle mého názoru je tato generace hráček nejvíce ovlivněna těmito trenéry.

V úvodníku se hovoří nejen o rozdělení na tři skupiny, ale i o trenérech, kteří Vás povedou. Jsou to výrazná jména českého ženského florbalu. Těšíš se na ně? Co by jsi řekla na zahraničního lektora? Jak jsi na tom s cizími jazyky? Kluci budou mít mentálního kouče, přivítala by jsi kouče i pro dívčí část? V čem by tě mohl mentální kouč posunout?

Rozdělení na tři skupiny jsem zažila už v roce 2018. Pod trenérem Martiníkem jsem už trénovala, těším se i na trenérku Marešovou a trenéra Jedličku. Poznám zase nové trenéry a jejich nároky a požadavky. Angličtinu studuji už od malička, takže si myslím, že se domluvím docela dobře. Proto bych se zahraničním trenérem neměla problém a zase bych se dozvěděla něco jiného.

Vím. že je to dnes hodně moderní a i pro mě hraje psychické rozpoložení důležitou roli ve hře. Byla by to pro mě super zkušenost, která by mě určitě obohatila.

Nedávno jsem shlédl webinář na téma Rozdíly ve výchově chlapců a dívek, kde se mimo jiné řešila otázka, zda mají dívky hrát s chlapci a jestli jim příliš neškodí soutěživost chlapců mezi sebou? Jak se na tuto problematiku díváš ty? Nestojí naopak Tvé výkony s tím, že jsi s kluky hrála odjakživa?

S florbalem jsem začala před 11 lety a v tu dobu v Olomouci ještě dívčí týmy pořádně nefungovaly. Protože jsem chtěla hrát zápasy, jediná možnost byla hrát s kluky. Mě to určitě pomohlo. Myslím si, že to není pro všechna děvčata, každá se neumí srovnat s klučičím stylem hry.

Jestliže máme Ostravské derby mezi FBC a Vítkovicemi, tak stejně máme Brněnské derby Židenice a Bulldogs. Proti komu by podle tebe v takovém derby hrála Olomouc? Ve kterém týmů spatřuje Olomouc svého partnera do derby?

Nikdy jsem žádný zápas jako derby nevnímala. Vždy mě motivovaly a bavily zápasy s lepšími týmy. Letos jsem zažila v juniorkách ostravské derby a vnímala jsem, že takové zápasy pro tyto týmy znamenají něco víc, i diváci a atmosféra byla něco jiného.

Z předchozí otázky víme, že poslední dvě sezóny chodíš sbírat zkušenosti na hostování do ostravského FBC, navíc příští rok budeš mít možnost poprvé nastoupit v ženské extralize. Nastává tedy otázka za koho. Už jsi přemýšlela, který klub zvolil, nebo tomu zatím necháváš volný průběh? Bude na konečné rozhodnutí mít vliv vysoká škola?

Ano, je to pravda. Využila jsem nabídku ostravského FBC, abych nasbírala nové zkušenosti v juniorské extralize. Protože jsem ještě na střední škole a maturovat budu až za dva roky, škola nemá vliv na mé rozhodnutí. Bylo by ale složité skloubit dojíždění se školou a stoprocentním přístupem k tréninkům.

Hlavně možnost prosadit se v extraligovém týmu, byla pro mě největší motivace v návratu po zranění. Veškeré úsilí směřovalo k tomu, abych se mohla o tuto možnost porvat.

Možnost trénovat s týmem žen FBC jsem už dostala jako starší žákyně a byl to pro mě úplně jiný svět. Trénovat s reprezentantkami a tak kvalitním týmem byla skvělá zkušenost.

Už dříve jsem zmínil, že jsi ověnčena ziskem mnoha turnajových medailí, účastí na ODM v Brně, stříbrem z neoficiálního MČR starších žaček. Kterého z těchto úspěchů si nejvíce považuješ, čím je tak zvláštní nebo výjimečný? Budeš pokračovat ve sbírání trofejí? Jak vidíš florbalovou budoucnost?

Úspěchů na open turnajích si vážím a jsem za ně ráda, protože jsou to skvělé zážitky. Ale nejvýše bych asi zařadila 4. místo na MČR dorostenek v roce 2017 v Jičíně, kdy jsem byla prvním rokem starší žákyně. A následně hned několik umístění s výběry Ol a Ms krajem.

Co je tvým florbalovým cílem? A máš nějaký konkrétní tým v zahraničí, v němž by bylo angažmá tvůj splněný sen? Kam by jsi chtěla dojít, co vyzkoušet a máš nějaké vzory?

Určitě bych to chtěla dotáhnout co nejvýše, ale zatím si dávám postupné cíle odpovídající mému věku a kategorii. Ale můj největší sen a cíl je zahrát si v zahraničním týmu. Moje nejoblíbenější týmy jsou Kais Mora nebo Pixbo. Tudíž zřejmě v jednom z těchto dvou uvedených.

Sportovních vzorů mám několik. Ve florbale už od malička byl pro mě největší vzor Milan Fridrich,později i Eliška Krupnová a Rasmus Enström.

Inspirují mě i sportovci z jiných sportů, např. jedním z prvních byl kamarád mého táty a český reprezentant ve fotbale David Rozehnal, který mě nejvíce zaujal svou profesionalitou a přístupem ke sportovní přípravě. Dále i sportovci, kteří prošli stejným zraněním a i přes toto zranění dosáhli úspěchů např. Zlatan Ibrahimovic.

Sport si vyžaduje velké kvantum času, občas na úkor jiných povinností. Jak zvládáš skloubit školu, sport, popřípadě jiné volnočasové aktivity? Je vůbec sport ve vaší rodině běžný anebo jsi unikát? A proč zrovna florbal?

Díky tomu, že mám super učitelé, kteří respektují moje sportovní vytížení, zatím školu zvládám bez problému.

Je pravda, že na další aktivity moc času nemám,ale od svého zranění, když jsem se seznámila s posilováním, se to stalo mojí zálibou. Můj táta je bývalý profesionální fotbalista, takže mě vždy podporoval. Florbal byla náhoda. Chtěla jsem hrát fotbal, ale to doma nedopadlo a tak mě jednou děda dovedl do kroužku florbalu. Později jsem začala hrát v FBS Olomouc a tam vše začalo..

Evi, děkuji za rozhovor a hodně zdraví do dalších let.