Osobnost měsíce června – Eliška Jurečková

Byla to taková třešnička na dortu

Eliška Jurečková; FOTO: český florbal

Červen 2018. Končí škola, rozdávají se vysvědčení, mnozí skládají maturitní nebo učňovské zkoušky. Pro hráče a hráčky ročníku 1999 končí juniorská etapa a po prázdninách se stanou plnohodnotnými „dospěláky“ z florbalového hlediska. Nastoupí do týmu žen a mužů. Věnujme tedy červen posledním dvěma osobnostem ročníku 1999. Z dívek jsme zvolili Elišku Jurečkovou a kluky zastoupí Adam Klimeš.
Eliška hraje na postu obránce a přitom má na svém kontě značné množství gólů, z nichž mnohé rozhodují zápasy. Přestože komentátoři utkání popisují góly ve stylu: „po samotné akci snížila, proběhla skrz chumel na středu hřiště a zakončila či rozhodla se situaci vyřešit osobně“ a tak podobně, sama vnímá hru jako týmový výkon a spolupráci všech holek na hřišti a na střídačce.

Ahoj Eliško, prázdniny jsou za dveřmi, jaké jsou Tvé plány na léto?
Ahoj, vzhledem k tomu, že jsem na začátku června podstoupila plánovanou operaci kolene, tak se mi výběr na dovolenou a jakékoliv letní aktivity velmi zúžil. V plánu máme navštívit s rodinou České Švýcarsko a jeho okolí. No a co se týče letní přípravy a turnajů během prázdnin, tak je tentokrát budu absolvovat pouze na tribuně.

Definitivně jsi ukončila juniorskou kariéru, jak v týmu FBC Ostrava, tak v juniorské reprezentaci ČR. Proběhla v obou případech nějaká rozlučka nebo máte ještě domluvenu nějakou akci?
Ano je to tak. S reprezentací jsme se rozloučili formou oslavy medaile, které jsem se bohužel nemohla zúčastnit, protože jsem měla 7 dní po operaci a v juniorkách v Ostravě jsme to nějak neřešili. Co se týče zápisného do A-týmu, tak tím už jsem si prošla před dvěma lety na prvním soustředění, před první sezónou za ženy. Probíhalo to celkem v pohodě. Taková klasika zatančit, zazpívat, složit krátkou básničku a pak pokřtění vodou. 😀

Jak by jsi zhodnotila letošní sezónu? Připomeňme 4. místo mezi juniorskými týmy, stejně tak 4. místo mezi ženskými týmy a výborné 3. místo na MS juniorek ve Švýcarsku.
Letošní sezóna pro mě byla asi nejlepší, kterou jsem kdy měla. Dala mi nejen nové zkušenosti, ale i zážitky. V sezóně jsem byla vytížena hlavně v ženách, i když jsem byla věkem ještě juniorka, ale když jsem hrála juniorky, tak jsem si to velmi užívala. Když se podíváme na výsledky, tak v ženách jsme chtěli uhrát více vyrovnané semi-finále s Vítkovicemi, ale to už nezměníme.
No a juniorky? 4. místo je pro FBC z mého pohledu úspěch, jen škoda, že se nám ten nejdůležitější zápas kryl s A-týmem, tím pádem juniorky hrající i za ženy se nemohly tohoto zápasu zúčastnit a do finále jsme bohužel nepostoupily.
Reprezentace je kapitola sama o sobě. Pro každého hráče/hráčku je sen se dostat do reprezentace. Celý cyklus trval dva roky a během té doby jsme s holkami absolvovaly několik soustředění a turnajů jako je Czech Open, Polish cup a taky EFT ve Švýcarsku a Švédsku. Na setkání jsem se vždy těšila. Klubová rivalita šla stranou a realizačnímu týmu se podařila vytvořit výborná atmosféra. Celý tým fungoval jako jeden velký celek a na MS jsme to dokázaly prodat. Myslím si, že naše pětka si sedla velmi dobře. Hrála jsem s Péťou Šebestovou, Luckou Želízkovou, Lenkou Faltusovou a Markétou Vrlíkovou, která se střídala s Barčou Sedláčkovou. Fungovalo to přesně tak, jak mělo a taky to neslo svoje ovoce. Byla to dlouhá cesta, která na konci „cinkla“ bronzovou medailí. To, že se dostanu do AllStar týmu, bych nikdy nečekala a moc si toho ocenění vážím. Byla to taková třešnička na dortu, která zakončila mojí juniorskou kariéru.

Eliška v domovské ČPP Aréně; FOTO: Ladislav Káňa

Ať byla sezóna sebeúspěšnější, stojí před tebou nyní jeden zásadní krok. Tím je plánovaná operace kolene. Přibliž nám o co jde a jak bude probíhat léčení resp. rehabilitace.
Jde o zranění, které se mi stalo už před třemi lety na zápase, ve kterém jsem si natrhla vaz v pravém koleni. Nemohla jsem jít na operaci hned, protože jsem ještě rostla, další rok jsem na operaci jít nechtěla kvůli MSJ, které pro mě vypadalo velmi slibně, a tak jdu až letos po MSJ. Přesně jde o plastiku předního křížového vazu a než se podívám na hřiště, tak to bude asi půl roku trvat. Mezi tím se samozřejmě nebudu flákat. Budu muset cvičit, protože musím opět nabrat svalovou hmotu a kondici, kterou při operaci ztratím.

Budeš teď nějakou dobu mimo vrcholovou zátěž, co budeš dělat? Máš nějaké další koníčky? Mám ráda spoustu věcí. Například hodně ráda kreslím, chodím po horách, plavu, ale hlavně se chci věnovat mým kamarádům, kterým se během klasické sezóny nemůžu věnovat tak, jak bych chtěla. Do toho budu mít i nějaké individuální tréninky, abych se dala dohromady co nejdříve a mohla se vrátit k tomu, co mě baví nejvíc. K florbalu.

O to více se budeš moci věnovat i škole. Co studuješ a jak Ti jde studium? Co po ukončení, kam budeš směřovat dále?
Skloubit školu ve Vsetíně a florbal v Ostravě bylo a je hodně těžké. Studovala jsem Střední průmyslovou školu strojnickou se zaměřením na ekonomiku a metrologii. Ve škole jsem byla většinou do tří odpoledne, ve čtyři už jsem jela na trénink a vracela jsem se až kolem jedenácté večer. Tak jsem to měla 4x týdně. Tím pádem moc času na učení nebylo. Každopádně jsem maturitu zvládla, až na didaktické testy, které si musím kvůli MSJ dodělat v září. Teď si budu hledat práci. Nejsem příliš studijní typ. 😀

Teď víme, že bydlíš a studuješ ve Vsetíně. U dívek je nezvyklé hrát florbal. Kdo tě s ním seznámil a jak to, že jsi u něj zůstala? Hrála jsi v chlapeckém týmu, co ti přinesla hra s kluky a jak došlo ke tvému přesunu do Ostravy?
Určitě to není úplně typický sport pro holky. K florbalu jsem se dostala, když mi bylo asi 5 let, vždy jsem chtěla sportovat, a tak mě moji rodiče přihlásili do florbalu ve Vsetíně. V tu dobu ještě žádný holčičí tým nebyl, tak jsem začala hrát s kluky. Moc si toho nepamatuji, přece jen už to bylo dávno. Nevím, co mě u toho sportu drželo, ale asi jsem si to už bez něj nedovedla představit. Klučičí florbal je jiný. Je rychlejší, silovější a techničtější než holčičí, takže jsem vedle kluků hodně florbalově vyrostla. Dívčí tým se u nás založil až v roce 2014, kdy jsme se dokonce kvalifikovaly na MČR, a kde jsme se velmi překvapivě umístily na třetím místě. Tam jsem se hodně zviditelnila v semifinálovém zápase s Tatranem. Vedení FBC si mě všimlo a zeptalo se mého taťky, jestli bych tam nechtěla hrát. Doma jsme to všechno v klidu probrali a rozhodli jsme se to zkusit. Od té doby jsem v Ostravě. O výsledky kluků i holek ze Vsetína se zajímám, ačkoli se ten tým hodně obměnil.

Opusťme historii a obraťme se k budoucnosti. Po loňské sezóně už budeš hrát jen v Extralize žen. Čeho by jsi chtěla v nové sezóně dosáhnout či si vyzkoušet? Jaké jsou tvé dlouhodobé florbalové cíle?
Pro mě je priorita se dát zdravotně dohromady, což mi zabere i kus sezóny. Každopádně s klubem chceme vyhrát titul, takže bych si určitě chtěla zahrát finále, a tak se i nominovat na Pohár mistrů. Chtěla bych ještě pár sezón zůstat v Ostravě, protože se mi tam líbí, a pak se uvidí, kam mě vítr zavane.

Odehrála jsi spousty zápasů a turnajů nejen v ČR. Existuje za tu dobu nějaký florbalový moment, na který ráda vzpomínáš?
Zážitků je spousta, jako třeba první gól v FBC nebo za reprezentaci, ale můj největší zážitek pro mě byl, když jsme v dorostenkách se Vsetínem byly v roce 2014 třetí na MČR. Byl to první velký úspěch, co jsem zažila. Pro někoho by to byla malá věc, ale mně otevřel dveře do velkého florbalového světa. Nebýt tohoto momentu, tak bych nebyla tam, kde teď jsem.

Eliško, děkuji za zodpovězení otázek a přeji úspěšnou rehabilitaci a brzký vstup do nové sezóny.
Já děkuji.

Juniorky FBC Ostrava (Eliška – horní řada, čtvrtá zleva)

About the Author: ivo sin