Nevěřím na nějaké záhadné jevy

O brankářích se říká, že jsou jiní, že mají svůj vlastní svět. Hájí svatyni týmu, umí si JI „postavit“ na správné lajny, předvádí zázračné zákroky, výkony z jiného světa, doslova čarují před našima očima, diváky i soupeře přivádí do extáze. Stojí na rozhraní mezi běžným světem hráčů a duchem týmu se všemi jeho představami a touhami po výsledku. Stejně jako šamani jsou gólmani privilegovanou bytostí, avšak jsou někdy špatně vnímáni jako obětníci.

Jak poznáme dobrého šamana? Typickým prvkem šamana je jeho rituální oděv a posvátná maska. Florbaloví šamani mají masku v podobě helmy, za níž čelí nejen nebezpečným ranám, ale odděluje je od okolního dění, nacházejí za mřížkou klid. Jejich obličeje zůstávají skryty a jen výjimečně je odloží v průběhu boje. Opravdu dobrého šamana rozpoznáme pro jeho klidnou přítomnost, jeho znalosti,a správné chování, ale především pro jeho pokoru a upřímnost.

Gólmanskou osobností v pravém slova smyslu je Petr Maláč z FBC Ostrava. Je to neskutečně klidný a pohodový gólman s přehledem o hře a se schopností komunikovat klidně se spoluhráči.

Ahoj Petře,

začneme dnes trochu jinak. Neflorbalově. Myslíš, že jsou kolem nás věci, které se přirozeně nedají vysvětlit? Mám na mysli nějaké tajemno, duchovnou, neobvyklou souhru náhod, nitky, které nás poposunují a záhadné jevy, které rozum nepobírá?

Tak některé věci si asi nedokážu vysvětlit vůbec, ale jinak nevěřím na nějaké záhadné jevy.

Dá se říci, že do brány tě zavedla nějaká vyšší moc, že nasměřovala Tvou mysl? Anebo jsi gólmanství zdědil/a?

Myslím si, že chytání jsem zdědil po strejdovi, který byl výborným gólmanem v hokeji. Ale když jsem začínal s florbalem, tak jsem hrál a po pár trénincích mě hraní přestalo bavit a chtěl jsem si vyzkoušet, jaké je to chytat.

Máš nějaký před zápasový rituál, který ti pomůže k větší koncentraci?

Abych pravdu řekl, jediné, co tak mám je, že si vždy nazouvám pravou botu jako první, jinak žádný rituál ani nic podobného nemám.

Z pohledu hráčů, jsi poslední, kdo může zabránit gólu. Pokud „selžeš“ i ty, padne branka. Tíží Tě toto vědomí nebo si něco takového nepřipouštíš? Cítíš na sobě obrovský tlak? Nastanou situace, kdy se doslova „modlíš“?

Tížit mě to nijak netíží, chybu může udělat každý a pokud udělá chybu gólman, tak to bohužel jde vidět nejvíce. Důležitým prvkem je chytit první střelu na branku a poté je člověk už klidný. Situaci, kdy bych se doslova modlil, jsem ještě nezažil, vždy se snažím tak nějak věřit.

Gólman by si měl řídit obranu, rozestavení, bloky a podobně. Děláš to? Křičíš na spoluhráče a dáváš jim pokyny? Co děláš, když tě neposlouchají? Nepotřebuješ někdy zastavit čas a přestavit spoluhráče jako figurky na šachovnici? Udržíš v takových chvílích své emoce na uzdě?

Ano, Ivo, základem je si obranu řídit a snažím se to dělat, ale ne vždy se to povede. Pokynů mají až nad hlavu, takže při zápase se snažím vždy doladit jen malé mouchy. Když mě hráči neposlouchají, což se stává málokdy, tak se jim to snažím v klidu vysvětlit o třetině nebo po zápase. Zastavit čas nepotřebuji nikdy, jelikož jsem spokojen s tím, co mám v útoku i obraně. Emoce se snažím držet na uzdě celý zápas a myslím si, že se mi to daří.

Pomůže Ti, když si to vyříkáte? Mávneš kouzelným proutkem?

Spíše si myslím, že to více pomůže hráčům než mě, aby věděli kde, co a jak příště udělat lépe.

Je chováním, stylem chytání, komunikací se spoluhráči některý z gómanů/gólmanek vzorem? Nějaký tvůj Guru?

Kdybych to měl brát nějak celkově, tak jich mám víc. Od každého se mi něco líbí. Jedním z nich je Lukáš Souček, od kterého jsem se mnoho věcí naučil a za což mu velice děkuji, další takový vzor je David Rytych, který ještě vyšperkoval věci od Lukáše Součka. Díky těmto dvěma gólmanům jsem se dostal na vysokou úroveň florbalu. Jinak, jak říkám, beru si od každého něco.

Být gólmanem na nejvyšší úrovni vyžaduje množství úsilí, které jsi musel/a dát do toho, aby jsi se dostala v kariéře až do tohoto okamžiku? Přece jen jsi už dlouho v oboru a Tvé jméno už něco znamená.

Florbalu jsem obětoval spoustu a spoustu času a vůbec toho nelituji, ale díky florbalu jsem se musel vzdát jiného sportu a to fotbalu. Ale zase jsem poznal jiné kraje, země a dosáhl velkých úspěchů. Myslím si, že se ten čas ani vyčíslit nedá, je to obrovské množství let a hodin, protože konkrétně florbal hraji 11 let. Krom florbalu se ještě zajímám o dopravu, přesněji o železniční. Studuji střední školu dopravní a škola stranou zatím nešla, vše stíhám a ve škole se mi snaží vyjít vstříc. Ve škole se mi daří dobře a nemám si na co stěžovat. Rodina mě podporuje hodně, dá se i říct, že nejvíc jak může.

Jak momentálně vidíš svoji nejbližší florbalovou budoucnost?

Tak aktuálně bych se chtěl dostat co jak nejdále v juniorském play-off. Protože hrajeme nejvyšší juniorskou soutěž, takže si není na co stěžovat. Popřípadě bych si chtěl zkusit zahrát někde v zahraničí.

Florbal se v posledních letech dynamicky rozvíjí. Myslíš si, že nastane doba, kdy bude profesionální?

Myslím si, že by se v budoucnu florbal mohl dostat na profesionální úroveň, jelikož začíná být populárnější. Florbal hraji proto, že mě baví a kvůli tomu, že bych chtěl něčeho dosáhnout.

Existuje ve Tvé paměti nějaký zákrok či zápas, o kterém by se dalo říci, že byl zázračný?

Troufám si říct, že asi ne, aspoň si na nějaký zásadní zákrok nevzpomínám.

Otázka na konec, jaké máš číslo na dresu a jaký má pro tebe význam?

Tak měl jsem číslo 73 po strejdovi, ale nedávno jsem si číslo změnil na 30, toto číslo jsem si změnil po jednom z mým vzorů a to Henriku Lundqistovi z NHL.

Petře, děkuji za rozhovor a přeji i do další let hromadu klidu a jistých zákroků.