aneb náš člověk byl u toho

Nejeden z nás florbalových nadšenců zauvažoval nad možností nabídky Unie k návštěvě MS v Rize. Nebylo by to vůbec špatné zažít MS na vlastní kůži po osmi letech. Jenomže potom přijdou výmluvy typu moc práce, předvánoční shon a další. Takže z krásného plánu sejde. Neplatí to pro všechny. Jeden z našich lidí (toho času hráč FBC Ostrava) Pavel Übelauer byl u toho a poslal nám krátký článeček o tom, jak viděl a prožil MS on z pohledu návštěvníka. Rozborů a hodnocení jsme si užili dost na jiných stránkách.

V pátek 9. 12. jsme se z Prahy ve 12:10 vydali na ani ne dvouhodinový let do Hlavního města Lotyšska. Let uběhl rychle a přiletěli jsme před patnáctou hodinou místního času do deštivé Rigy. Let, ubytování v hotelu Radisson Blu Latvija i vstupenky na všechny sobotní i nedělní finálové zápasy jsme měli zajištěny přes Český florbal od sponzora Wolksvagen. Vše nám zajistili perfektně v prospěch našeho pohodlí. Po zbytek pátku jsme se aklimatizovali v hotelu a zašli si do města na večeři. Centrum Rigy bylo nádherně vyzdobeno v duchu Vánoc.

V sobotu dopoledne jsme se vydali na stadion Arena Riga, který nebyl ani 20 minut od hotelu. Vstupenky všech účastníků, kteří se do Rigy dostali přes Český florbal, byly do jednoho sektoru, takže se lépe fandilo a cítili jsme se pohodlněji mezi lidmi naší řeči. Zájezdu nic nechybělo. Snad jen lepší umístění našich florbalistů. V neděli bych vrchol večera finále mezi Finskem a Švédskem. Do zápasu nastoupili jako favorité Švédi, ale od Finů se čekalo, že si jen tak nenechají zlato utéct. Na Finech bylo vidět, že zlato chtějí více a jejich touha se stala skutečností. Ve finále vyhráli po samostatných nájezdech 4:3.

Hned po konci zápasu se všichni z našeho sektoru sešli před halou, nastoupili do autobusu a jelo se zpět na hotel, kde jsme si vyzvedli zavazadla a pokračovali na letiště. Do Prahy jsme přiletěli pět minut před půlnocí. Za mě bych popsal zájezd jako bezchybný, nejradši bych tam zůstal i na měsíc.