Jsme rádi, že jsme se do výběru dostali a mohli se zúčastnit.

Tým Moravskoslezského kraje; FOTO: Ivo Grill

Hned na úvod roku 2018 proběhla prestižní mládežnická akce. V brněnské hale CESA VUT se konal turnaj regionálních výběrů starších žáků, který doznal organizačních změn oproti minulým ročníkům. Tentokrát se hrálo systémem se šesti týmy ve dvou základních skupinách, na něž navazovalo play-off. Herním rozlosováním prošly nejlépe celky Olomouckého a Moravskoslezského kraje, což byli právě vítězové obou skupin. Na jejich výkonech byly znát zkušenosti z těžkých zápasů a dovednost hrát ve vysokém tempu.

Jihomoravské družstvo po konci ve čtvrtfinále bojovalo pouze o pátou pozici. Tu nakonec získalo díky výhře nad Pardubickým krajem. Spokojenost však na straně jižní Moravy určitě nebyla, protože domácí tým pomýšlel na mnohem vyšší příčky. Tím, kdo naopak ve čtvrtfinále překvapil, se stal Zlínský kraj, jehož série vítězství vedla až do finále. Na rozjetý Zlín doplatil také do té doby neporažený olomoucký výběr, jenž zamířil do hry o bronz.

Zklamání z nepodařeného semifinále však hráči Olomouckého kraje úspěšně smazali. O třetí místo se utkali s Vysočinou, nad níž v klíčových momentech výkonnostně vyčnívali. To znamenalo výhru 3:1. Ve finále pak potvrdil svoji neporazitelnost moravskoslezský celek, který přestřílel Zlínský kraj 5:2. Absolutní vítěz turnaje nenechal soupeři ani jednu šanci k možnému obratu skóre a dosáhl zasloužené trofeje.
Autor úvodníku: Tadeáš Mima (profil autora)


Starší žáci našeho kraje potvrdili roli favoritů a na rozdíl od Olympiády dětí a mládeže získali v Brně zlaté medaile a mohli nad hlavu zvednout pohár pro vítěze skupiny Východ. Tím se přidali k úspěšným dorostencům a Moravskoslezský kraj tak může slavit Double!

Modrý celek, FOTO: Petr Svoboda

Pro mnohé hráče to může být zlomový okamžik, impuls k další práci, jejíž výsledkem bude kvalitativní růst florbalu v našem kraji. Jací jsou? Jak uvažují? Jaké mají cíle? Co říkají na účast ve výběrech a výhru poháru? Náhodně jsme oslovili některé medailisty a položili jim čtyři otázky.

Úvodní dotaz zněl : „Máš pocit, že Tě účast ve výběrech posunula dál? A v čem?“
Tomáš Magera si myslí, že: „Samozřejmě to byla dobrá zkušenost. Zahrát si proti takovým týmům a myslím si, že každý z nás si odtamtud něco odnesl, ať už to byly dobré obrané zákroky a nebo vybojování míčku v souboji jeden na jednoho.“ Sebedůvěra je v této kategorii důležitá, zmiňuje ji Štěpán Graf: „Ano, účast mě posunula. A v čem? Např. když jsem dal první gól, tak jsem měl více sebevědomí a už jsem si více věřil.“ S tím dobře souvisí odpověď gólmana Michala Chalupeckého: „Určitě, v tom, že jsem začal víc věřit spoluhráčům.“ „Turnaj mi dal mnohé zkušeností a to hlavně i co se týče toho, být v klidu při jakékoliv situaci ve hře.“ hodnotí druhý gólman v týmu Filip Grill. Přece jen kluci většinou nehráli tak významné zápasy, což potvrzují slova kapitána Ondry Svobody: „Možnost zahrát si s těmi nejlepšími hráči z každého týmu, proti kterým nastupuji v zápasech. Je to zkušenost také v tom zahrát si ještě pod větším psychickým tlakem než obvykle, protože jsem cítil ještě větší zodpovědnost.“ Ano, zkušenosti jsou nejcennější. Na to se shodli Dan Chatrný, Ondřej Gazda a Šimon Bartoš , kteří odpověděli velmi podobně: „Získal jsem nějaké nové zkušenosti, jak od spoluhráčů tak od soupeřů.“ „Všechno se hraje úplně v jiném tempu a hráči jsou tam všichni dobří.“ „Samozřejmě, že ano, takový turnaj, kde se sejdou nejlepší hráči krajů, zahrát si proti sobě, to posune dál snad každého, jak herně, tak v nasbíraných zkušenostech.“

Snesou srovnání s nejlepšími z ostatních regionů? Bezpochyby. Jaké byly zápasy a jak se v nich ukázali jednotliví hráči? Odpoví nám druhá z otázek: „Který zápas byl pro tebe na výběrech nejtěžší a proč?“ Odpovědi se dělí do tří skupin. Část hráčů považuje za nejtěžší první utkání, protože: „Nejtěžší byl pro mě první zápas se Zlínskym krajem, protože jsme nebyli sehraní a nevěděli jsme, co od sebe navzájem na hřišti můžeme čekat, v dalších zápasech už se nám hrálo lépe.“ říká Martin Gattnar a s jeho názorem souhlasí Ondřej Gazda. „Asi ten první, ještě jsem nebyli moc rozehraní a bylo to hodně vyrovnané až do úplného konce, ale to byly skoro všechny zápasy.“ Stručně a krátce to potvrzuje i Adam Mikoláš: „Asi první, protože jsme nebyli sehraní. Ale semifinále bylo taky těžké.“
Čímž nás přivádí ke druhé skupině, která zhodnotila za obtížný zápas s Vysočinou. Štěpán Grill přidává vlastní zkušenost k dobru: „Nejtěžší byl pro mě semifinálový zápas proti kraji Vysočině a to z důvodu toho, že první gól který jsem dostal byl velice nešťastný a docela mi to i srazilo sebevědomí. Dále díky stresu z toho, že můžeme i vypadnout, ale jak jsme řekl v první odpovědi, to mě naučilo být v klidu.“ Často bývá příčinou těžkých zápasů podcenění soupeře, jak dokazuje v odpovědi Tomáš Magera: „No tak naším snad nejtěžším soupeřem byla Vysočina, což byl jeden z nejpodceňovanějších celků celého turnaje. Už na samém začátku jsme si říkali, že Vysočina bude patřit mezi ty lehčí, ale na konec se ukázalo, že byla pro nás tím nejtěžším soupeřem.“ Kuba Seibert rovněž potvrzuje, že nešlo o procházku růžovým sadem: „Nejtěžším zápasem bylo asi semifinále s Vysočinou, i když jsme si udělali celkem velký náskok, museli jsme hrát naplno až do konce.“ Poslední skupinu tvoří zastánci finálového klání, vždyť tam šlo ….
„Nejtěžší zápas byl pro mne ten finálový, protože šlo opravdu už o hodně.“ konstatuje Ondřej Svoboda. A taky proto, že: „Bylo tam spousta emocí.“ přidává Michal Chalupecký a taky: „Ve finále byla krásná atmosféra.“ potvrzuje Štěpán Graf.

Nástup; FOTO: Ivo Grill

Odehrát ve dvou dnech čtyři vyrovnaná utkání to hráče prověří. Položme tedy třetí otázku: „Jak se ti na turnaji hrálo, resp. co říkáš na svůj výkon?“ „Hrálo se mi dobře s takovým super týmem. Mohl být lepší, ale myslím si, že za tu dobu, kterou jsem odehrál můžu být spokojen.“ s úsměvem říká Ondra Gazda a pozitivním hodnocením nešetří ani Šimon Bartoš: „Svůj výkon bych hodnotil spíše pozitivně. Čekal jsem, že se mi bude hrát výrazně hůř, ale na hale VUT mi to střílelo pěkně.“ Hala VUT byla příznivá i dalšímu hráči: „Dobrý povrch. A myslím si že můj výkon byl dobrý“ odpovídá Štěpán Graf. V týmu se nachází (a to je dobře) i borci se sebereflexí: „Hrálo se mi hodně dobře, mám z toho dobrý pocit. Udělal jsem pár chyb, ale z těch jsem se pro příště poučil.“ zní z úst Ondry Svobody. Martin Gattnar odpovídá ve stejném duchu: „Na turnaji se mi hrálo dobře, celkově jsem se svým výkonem na turnaji spokojený, nejvíce se mi dařilo ve finále, ale vždycky je co zlepšovat.“ A Kuba Seibert obdobně: „Na turnaji se mi hrálo dobře, trenér vybral dobrou partu, ale vždy je co zlepšovat a makat na, sobě dál.“ A trošku sebekritiky přidává Tomáš Magera „Věřím že každý z nás se snažil hrát na sto procent a věřím že se našli chvíle kdy jsem udělal nějakou blbost, ale z chyb se člověk učí, takže za sebe jsem spokojený.“ Úplným optimistou týmu je Adam Mikoláš, který prohlašuje, že: „Myslím si, že každý z nás do toho dal vše.“ Což svými slovy potvrdil Danek Chatrný: „Na turnaji se mi hrálo dobře, viděl jsem různé kraje. Každý kraj byl v něčem dobrý. A můj výkon si myslím, že jsem podal hodně bojovný, trpělivý a dobrý.“

No, o budoucnost tedy máme postaráno. Co však zanechá dojem v hráčích, co se jim vrylo do paměti? Existoval na turnaji nějaký moment, který stojí za zmínění?
Tomáš Magera: „Jeden z momentů stojí za zmínění a to, když jsem vedli proti Vysočině 4:1 a v příběhy druhé třetiny to kluci z Vysočiny otočili na 4:4, to byl asi jeden z momentů, kdy jsme si řekli, že už musíme začít pořádně hrát. A taky ubytování bylo nad naše očekávání, protože když jsme přišli do pokoje, tak jsme si připadali jak muži na MČR.“
Michal Chalupecký: „Nečekaný obrat kraje Vysočina proti Jihomoravskému“
Kuba Seibert: „Chtěl poděkovat panu řídící za ochotu a trpělivost s námi pro zpáteční vítězné cestě. Co se týče fanoušků určitě patří poděkování všem rodičům nejen našeho kraje. Byli jsme jediný tým na turnaji, který hrál jen se dvěma soupeři : 2x s Vysočinou a 2x se Zlínským krajem. Já osobně jsem se těšil, že si zahrají proti Jihomoravském výběru, ale bohužel“ 🙁 “
Štěpán Graf: „Nejhezčí moment byla potom vítězství naše oslava.“
Filip Grill: „Ano určitě stojí za zmínění ubytování, to bylo skvělé a také tým, se kterým jsem si to náramně užil. Ataky s trenérem, jsem rád za jeho upřímnost.“
Ondřej Svoboda: „Líbilo se mi nastupování a představováni mužstva a hráčů před zápasy. Nejkrásnější zážitek byl, když jsem přebíral vítězný pohár za celý tým. Turnaj hodnotím na výbornou.“
Šimon Bartoš: „Turnaj probíhal podle mých představ, a tak zajímavých momentů moc nebylo, zmínil bych možná příchod na hotel, kdy všechny šokovalo pěkné vybavení pokojů.“
Daniel Chatrný: „Nejlepší moment byl pro mě gól v semifinále, který jsem dal hned první střídání po asistencí Adama Mikoláše, který se mnou hrál v obraně. A byl to pro mě nejlepší pocit.“
Adam Mikoláš: „Zajímavé bylo hrát se svými věcnými soupeři za jeden tým.“

Jak vidíte, zážitků je plno. A jsou rozmanité. Na čem se však kluci shodli závěrem je slogan: „Určitě jsem rád, že jsem se do výběru dostal a mohl se zúčastnit.“

Redakce děkuje hráčům za odpovědi a čtenářům za trpělivost, jestliže dočetli až sem. 🙂

Vítězné kolečko; FOTO: Ivo Grill

About the Author: ivo sin