Mikulášský dárek – světoběžník a učitel

Je jeden z našich nejlepších a nejzkušenějších florbalistů, který okusil všechny čtyři nejlepší ligy florbalového světa. Je součástí reprezentačního celku ČR a má za sebou několik startů na MS ve florbalu. Tomáš mimo herní zkušenosti rozvíjí zkušenosti trenérské. Vystudoval bakalářský obor Sportovní management a trenérství na Universitě Palackého v Olomouci. V létě se jako lektor zúčastní florbalových kempů Salibandy a Innebandy. V letošní sezóně 2015/2016 hájí barvy švédského týmu FBC Lerum, kde mimo hráčské povinnosti zastává i post hlavního trenéra elitního týmu juniorů.

Ve Švédsku trávíš druhou sezónu. Jak se ti líbí v novém působišti a jaký má tým pro letošní sezónu cíl?
Jsem maximálně spokojený, přesně tohle jsem hledal v posledních letech, kdy jsem docela často měnil klub. FBC Lerum je momentálně pátý největší florbalový klub na světě a stále roste. Klub sestavil pětiletý projekt SSL 2017, cíle letošní sezóny jsou posbírat co nejvíc zkušeností, pokusit se o playoff a v příštím roce se pak pokusit o postup do nejvyšší ligy, SSL (Svenskan SuperLigan).

Sezona je rozběhlá se vším všudy, jak hodnotíš dosavadní průběh?
Lerum je tady hodně známý svými hlasitými fanoušky. Každý domácí zápas je v naší stařičké hale vyprodaný, doma jsme ještě neprohráli. Bohužel naopak všechny venkovní zápasy jsme prohráli a to nás stále drží pouze ve středu tabulky. Tým je stále „mladý“, opravdu se potřebuje ještě hodně vyhrát.

Hraješ za A-tým a trénuješ dětskou složku. Jak těžké je to skloubit?
Trochu bych to poopravil. Trénuji tým nejstarších juniorů. Před podpisem smlouvy jsme detailně řešili i mé trenérské působení. Klub mi vyšel maximálně vstříc, abych stíhal všechny tréninky bez časového pressu, dokonce překládáme některé zápasy, které se kryjí se zápasy mužů, jen proto, abych mohl být na střídačce juniorů. Tato práce mě opravdu naplňuje a sbírám cenné zkušenosti pro mou budoucí kariéru trenéra.

Jak náročné je trénovat mládežnické kategorie? Jsou něčím specifické?
Pokud na to má člověk ty správné předpoklady a umí si práci konstruktivně rozložit do celé sezóny, tak to těžké není. Důležité je mít vždy menší nadhled nad celou situací a držet se svého přístupu ke každému hráči stejně. Znovu bych to otočil, až na pra-začátky jsem vždy působil u těch nejstarších týmů juniorů, tam se uplatňuji daleko více než u družstev elévků nebo žáčků.

Co tě vede k tomu, že trénuješ mládež?
Vedou mě k tomu moje zkušenosti a florbalové vědomosti. Sleduji různé zápasy především ze švédské ligy nebo z mezinárodních turnajů a baví mě pracovat s týmem v dlouhodobém měřítku.
Trenérský pohled na různé herní situace mi momentálně hodně pomáhají také v mé vlastní hře.

V jakém duchu probíhají tréninky?
Mám určité osnovy, ale po zkušenostech z komicky strojového Švýcarska jde spíše o reagování na vývoj v sezóně. Snažím se udržovat pestrou skladbu tréninku, důraz kladu spíše na provedení než na tempo a rychlost. Většinu cvičení připravuji s ohledem na aplikaci v zápasech. Druhá stránka věci je práce s kolektivem, mentální příprava a zvládání i třeba nepříznivého vývoje zápasu je stejně důležitá jako střelba „z první“.

Co Ty osobně vidíš jako svůj osobní trenérský cíl směrem právě ke své kategorii?
Trénuji poslední juniorskou kategorii pod A-týmem mužů. Mým cílem je komplexně vybavit co nejvíce hráčů a připravit je na těžký přesun mezi seniory. Praktikujeme stejný obranný systém, v ofenzivě kladu důraz na kreativitu, na správné a rychlé rozhodování.

Jaký je rozdíl v přístupu a mentalitě dětí v Česku a ve Švédsku? Máš nějaký zajímavý postřeh?
V přístupu není až tak zásadní rozdíl. Problém je v tom, že florbal se tady bere velmi vážně už od mládežnických kategorií. O deset/patnáct let delší větší tradice je zkrátka znát. Důkazem je třeba složení realizačních týmů. O každý tým se tady stará minimálně trojice kvalifikovaných lidí (trenéři, vedoucí týmu, kustodi). Druhá věc je pak kompletní výbava mladých florbalistů. Díky až desetkrát větší mládežnické základně tady ve Švédsku si sami mezi sebou přirozeně zvyšují konkurenční prostředí, zlepšují se daleko rychleji.

V létě se věnuješ lektorství na florbalových kempech. Jak se ti to líbí? V čem vidíš její přínos.
Florbalové kempy se stávají nedílnou součástí sportovního léta a to je moc dobře. Naštěstí se toho ujímají zkušení lidi, bývalí nebo i současní florbaloví hráči. Já osobně zatím žádný kemp nepořádám, především proto, že jsem posledních osm sezón strávil v cizině a nemám na přípravu celé akce čas. Proto se jen jako „host“ pravidelně zúčastňuji např. Salibandy nebo Innebandy kempu a mám tak možnost předávat alespoň část svých zkušeností mezi české naděje. Největší přínos je obohacení florbalové výbavy mladých hráčů, vytržení ze stereotypních celosezónních kolotočů, je to jako florbalová vitamínová injekce!

V roce 2013 jsi rozjel svůj projekt, který se pokoušel obohatit tréninkovou skladbu, měl přinést nové nápady do florbalové koncepce a všeobecně pozvednout zájem o florbalový trénink. Jaké jsou závěry tohoto projektu?
V projektu budu pravděpodobně pokračovat i letos, otázkou je jen můj program na léto. Během Projektu 2013 a 2014 jsem stihl navštívit přibližně patnáct klubů, vedl jsem modelové tréninky žákovských kategorií a zorganizoval i několik trenérských schůzek. Většinou se jedná o otevřenou diskuzi na téma celkového zlepšování klubových koncepcí. Kritika je vždy velmi pozitivní. Práce ve florbalových klubech není jednoduchá, florbal je stále ve svých začátcích. Nejdůležitější je dosazovat zkušené a kvalitní trenéry do celé struktury napříč všemi kategoriemi. Bohužel toto je momentálně asi největší problém u nás. Kvantitativně jsme předstihli i hokej, co do počtu dobrých trenérů to je už trochu horší.

V letošním roce jsi se oženil. Co na tvé vytížení říká partnerka?
To je pravda, oženil jsem se:) Partnerka to se mnou nemá lehké, to přiznávám, ale vzhledem k tomu, že i ona sama pracuje v Lerumu jako tenisová trenérku a tráví na kurtech mnohdy více času než já v hale, tak si myslím, že se dobře doplňujeme!:)

Děkuji za rozhovor.
Taky moc děkuji! Mějte se florbalově!